Jankovská kronika


Milý čtenáři,
ať už jsi z Jankova, či dáli, nahlédni do Jankovské farní kroniky mezi roky 1866–1982. 
Přestože originál není možné půjčovat, aby nedošlo k jeho poškození, byla by škoda se neponořit do této pozoruhodné historie, která začíná válkou, cholerou, velkou bídou a zaznamenává významné i běžné radosti i starosti této farnosti, ale i velmi zajímavého života obce, národních i světových událostí, počasí, osobností, uměleckých a stavebních průzkumů a velmi pestrého života tehdejších lidí. Možná se dočteš o svých rodičích, prarodičích…
Mnoho záznamů nebylo již čitelných, tak omluv, že některá slova mohou být přepsána chybně, při nejistotě jsou doplněna otazníky. Před rokem 1866 jsou záznamy vedeny v němčině a latině, ty zde nejsou uvedeny, stejně jako smlouvy, jména návštěv, modlitby aj., ale záznam sahá asi do r. 1732.
Kéž Bůh žehná Jankovu, i celé farnosti Votice, pod kterou nyní Jankov spadá.
Vydala římskokatolická farnost Votice v roce 2023


Památná Kniha (kronika) od roku 1866.

V roce 1865 vystavěli si nábožní občané Skrejšovští zvoničkou pěknou kamennou u prostřed návsi s plechovou vyžkou svým nákladem s přislíbením, že chtějí její další trvání a zachování v dobrém stavu pečovati. Zvonek si z Prahy na mou radu od Bermana přivezli a dali jej od p.t.p. vikáře Votického Antonína Mládka v Arnoštovicích posvětiti – já pak s Jeho splnomocněním jednoduchým posvěcením jsem tu zvoničku vysvětil u přítomnosti osadníků skoro ze všech bližších vsí dne 15. října 1865. v neděli i9. po sv. Duchu odpoledne. O tu zvoničku, ač všichni přispívali – měl zvláštní zásluhu tamější konšel neb radní: Václav Nerad – vůbec se o tom čísle praví: u sedláka. Hodný a učenlivý to člověk!

Dne 22. března 1866. Jaro počalo. Na sv. Josefa byl krásný jarní den – avšak druhý den bylo již studeno a mrazivo – Bůh nedej, aby nám duben pokazil stromy již již se rozvyjující. Bída veliká a peníze a výživu – a tu se nedávno v Hořovicích, v Hostomicích i jinde staly půtky se Židy – tak že stané právo v některých krajích České milé vlasti prohlášeno jest – bohužel! i v Táborském, kde se něco málo provinilo. Lůzy bez práce jest mnoho – jest drzá – poroučí si; na příklad onehdy po obědě jsem četl v mém pokojíčku – tu z čeledníku slyším jakousi vádu; přijda tam slyším od domácích nářek, že jakýsi potula žádal o almužnu a když mu děvečka dobře uvařenou a upravenou mrkev na mísce podála - on ji odstrčil řka: Takový neřád nejím – ani s masem – dejte mi telecí pečeni! To jé smělost! Já spěchám za ním, bych ho pokáral, darebák ale byl již pryč. Jsou to rozpustilci a což horšího – pokojným obyvatelům dělají nečest a výlohy – a k tomu i ještě na celou zem lepí se skvrna pobuřování. O Germani! Sibis (nebo sitis??) mente sani! Čechové vám nic nedělají – chleba si rádi vydělají -; chtějí jen by svatý pokoj měli – nebuďte tak přes příliš již směli, jako ňáka Kukačka, která do cizého hnízda nanese vajíčko – z nichž to vyšlý pyšný velký pták – s maloučkými ptáčky ze vlastního hnízda – jejich – flák. A však Bohužel! se kukaček Německých tak rozmnožilo, že přišlo ku kruté válce jak ve Vlašich, tak i s Pruskem, - obadva měli sjednocenou smlouvu proti Rakousku – a jejích protektorem, vlastně právním zástupcem byl Napoleon III. České království při tom boji krvavém - an se Vlach s Prusy smlouvou zavázal, mnoho trpěla neb jest mimo nerozhodných bitek u Podola a t.s. prohraná bitva u Králové Hradce, kteráž poněkud rozhodla nad osudem vlasti naší. Dne 8. července t. r. vtrhli již nepřátele do Prahy, an ukrutná bitva u Králového Hradce byla zradou a netečnosti vůdců: Klam Gallasa, a ještě dvou jiných, též dvou císařského jináč oblíbených  jeneralů - bajak se praví – i 3. jeneralů - prohraná. Benátky jsou již prý Vlachům odstoupeny O. veh. Nepřejem sice Němcům nič zlého – a však si troufám, v Boha to doufáme, že dosáhneme výtězství. /Již příště/!!! Amen.

Jaký výsledek těch bitev byl sklizen jest z toho, že před Královým Hradcem a u Jičína a t. d. vše zničeno na polích po krvavém boji :/na polích prý to hrůzně vyhlíží:/

Svatý Václave! a svatí patronové čeští! orodujte za naší drahou vlast Českou. Svatý Vojtěše! pomiluj nás!

Dne ii. červenče (lipna) 1866.

Dne 28.srpna: Zlé matičko zlé - Branderburci zde!! Nejenom ale v naší milé české vlasti, kterou způstošili a oloupili – nýbrž i na požehnané Haně /:na Moravě v přemnohých místech:/ střašlivě hospodařili, ba i v Rakousích. Již stáli před Vídní – i za Vídeň do Uher se drali-avšak tu uzavřeno příměří – a na to následoval v Praze uzavřený mír. Kéž by byl stálý - kéžby nyní vláda nahlédla, že České Království potřebuje oddechu a odměny za svá utrpení a za své obětě. Inu dejž to Bůh – by slepí oči otevřeli a národu tak ztísněnému, vždy tak od Němců nevinně opovrženému právo svaté, národnosti a věhlasnosti české, navrátili, a tak křivdu tomuto dobrému národu po století učiněnou napravili. Bída jest veliká, zvlášť v zpustošených krajích. U nás chval Bohu válka nezuřila – ovšem ale přece při návratu Prušáku přes Tábor – dílem i přes městečko Hory, mladou Vožici jsme i v Jankově byli postiženi jejich návštěvou. Já sám ve faře měl jsem je ubytované 4kráte v 2 týdnech. Tu příměří bylo a mír již již podepsaný se očekával, nečinili žádné rekvysice - a však předce jest to pro faráře v skrovném bytu obtíží, tolik cizých hostí ubytovati a živiti. Ovšem se chovali slušně-; měl jsem na nebevzetí Panny Marie v domě farním oberšta, majora, 8 koní a pět mužů. Hned na to zase leutnautka mladého s sloužicím. Potom přijeli dragouni – měl jsem ryttmistra, 6 koní a 3 muže – konečně pěchota přibyla v značném počtu, neb an omylem snad Jankov považovali za větší město, bylo ustanoveno pro Jankov IŠ důstojníků: 626? (nebo 828) mužů a 35 koní. Mým prostředkováním bylo něco mužstva do 2 nejbližších vesnic přeložena – a však předce Jankovští sousedé měli i po 23 mužích – já měl setníka, důstojníka, 4 muže a 4 koně. Poslední se stravovali sami - an masi, rejži a. t. d. obdrželi. Důstojníky jsem ale sám častoval a jen malou částečku mi nahradili – ti první docela nic. Ostatně jsem shledal u všech vděčnou uznalost – i u těch sprostých – inu všude jest hodných k nalezení mezi dareby! Domkáři ubozí měli také po 2 mužích. A tak se uklízí stále z Čech – a však nemilého hosta a strašlivého nám v Čechách zanechali – choleru!

Ta zuří v Královské Praze i na venkově hrůzně – zvláště ve vyhladovělých zpustošených krajinách – u nás v Jankově chvala Bohu se ještě nevyskýtlá - jen sem a tam průjem, ale neškodný se vyskytuje. Ouroda chvala Bohu byla letos ještě procházející v našem Táborském kraji – avšak pro mnohé ještě zemčata hnijou a otavy se špatně sklízejí.

Dokončeno to poznamenání dne 12. září 1866 Jan Cvrček farář.

Konečně v tomto osudném smutném roče musím podotknouti: že jenerálové podezřiví byli voláni před soud. Clam Gallas byl vyznán za nevinného - Neneicka a 2 jenerálové dáni na odpočinutí. Jak v celém Rakousku cholera zuřila, zjevno z toho, že umřelo v Rakousku ten rok na tu strašlivou nemoc: 150000 – a jen v Čechách přes 24000. V mé ale farní osadě ani jediný pád smrti na tu nemoc nebyl - začež buď Bohu čest a chvála!

Dne 28. října zesnul v Pánu zdejší farní učitel: p. Jakub Kačer, 63 let starý. p. t. Pan hrabě presentoval, co učitele nového p. Antonína Všetečku z Benešova učitele na hlavní škole.

A nyní Pane Bože! slyš na konci tohoto roku modlitbu mou: bys nejdobrotivěji v budoucím roce nám milostivi býti ráčil – církvi své sv. Katolické pokoj, a i naší milé vlasti tak ztísněné mír svaté a svého plného požehnání udělil. Děkujeme Ti za všecko dobré v tomto roce nám udělané, ano i všechno to soužení, kterous na nás dopustil, vděčně a v kajícnosti z ruky Tvé přijímáme. Ochraňuj Otce sv. Pia IX. proti jeho nepřátelům, zachovej nás a posiluj víru, naději a lásku naši, bychom Tobě věrně sloužili, a tak v štěstí i v neštěstí vždy Jméno Tvé oslavovali a velebili. Padlým ale vojínům a na choleru, a i jiné nemoce zemřelým dej Pane lehké odpočinutí a jednou slavné zmrtvých vstání! Amen.

Rok Páně 1867

Tento rok začal s velikou nouzí a bídou mezi pracovním lidem - zemčat bylo málo – obilí v ceně rostlo. A tak nemohu ani všecku bídu vypsati – ze všech stran žebráků hojnost a není možná jim vyhověti. Uhři dosáhli dle své domněnky svého práva i němecové se v říšské radě /: bez Čechů:/ de lana caprina se hádají - an zatím nejdůležitější zájmy říše vnitř i zevnitř se zanedbávají. Církev katolická trpí mnoho – Její Hlava, mučeník Pius IX. nejvíce - neznabohové se radují již ze svého domnělého vítězství – avšak opravdu se stane dlé písma sv. : Egosum Deus! regnabo in gentibus et Domin abo in terris. Což jest moudrost lidská i ulísnost proti usudkům Božím! Jako Ludvík XVI. hlavu svou šlechetnou položil pod guilotinu - tak i Vznešený Bratr Jeho Veličenství Maximilián v Mexicu, jsa veden slibem Napoleona III, padl ránou pušek Jeho podřízených! Kdo aspoň částečné pro nás Slovany budoucnosti vstříc – a však volejme my Čechové, ať kněží, ať laikové: Sv. Václave, svatý Vojtěše cti – orodujte za nás!

V Jankově dne 12. lipna 1867 (pozn. červenec) Jan Cvrček farář.

V Jankově dne 16. srpna 1867

Dne 22. červenče byla v Jankově jenerální visitace od Jeho Eminencí p.t. p. Kardinala arcibiskupa Bedřicha, Knížete z Švarcenberků konána. Přibyl do Radměřického zámku na pozvání p.t. p. hraběte Ottona z Chotku hned v pátek dne 19. k večeru, kdež jsem Jeho Eminenci uvytal. Druhý den v sobotu sloužil mši sv. v Radměřicích, posvětiv dříve nový kalich od Její Excellencí, p. t. paní hraběnky Cienville pro Jankovský chrám Páně darovaný, a 2 stkvostná mešní roucha a nové prádlo kostelní. Ten den odpočíval v Radměřicích Jeho Eminencí – v neděli jel do Šlapánova a na noc opět do Radměřic. V pondělí přijal p. t. p. arcibiskup do Jankova, kde s slávou uvytán byl a ve farním domě od přítomného četného duchovenstva ubytován jest. V chrám Páně sloužil mši sv. a potom biřmoval. Biřmovanců bylo přes 500. Po snídani odebral se Jeho Eminencí do školy, kde setrval až do 5 hod; potom následoval oběd. Jeho Eminencí doprovázel p.t. p. kanovník pražský Plaucar, ceremonář D. Douska a P. Blanda, kaplan u sv. Jindřicha v Praze. Mimo p.t. p. vikáře Antonína Mládka z Arnoštovic byli přítomni duchovní: Ouběnický p. farář Fr. Jiroušek, Neustupovský p. f. Jan Tišer, Popovický p.f. Josef Kust, Oujezdecký p. farář. František Bohata a Střesmířský p.f. Prokop Hinkelmann. S pomocí Boží vše dobře ku spokojenosti P. Kardinála se odbylo. Navrátil se opět na nocleh do Radměřic a ráno se ubíral opět Jeho Eminenci ku Praze.

V posledních dnech července a nyní ještě panuje veliké sucho – Bůh se nad námi smiluj, a dej nám potřebného deště! Bída jest veliká – obilí by ještě ušlo – ale traviny a zemčata hynou suchem!

Jan Cvrček farář.

Rok 1884

Vld. p. farář Vincenc Mottl, který ze Sedlce dostal se za faráře do Jankova a kdež po 15 let byl farářem, zvolen od Jeho Eminencí arcibiskupa Pražského Knížete Bedřicha Švarcenberka, kardinála církve římské, dne 1. listopadu 1883 za ředitele Kň. arc. semináře. Po odchodu jeho administroval zdejší faru Vilém Havlák, kaplan z Arnoštovic až do 29. ledna 1884, kdy nový farář se přistěhoval. František Svobodný, který po 12 let kaplanoval v Sedlčanech, praesentován byl od Jeho Excellencí p. hraběte Chotka co patrona zdejšího beneficia, na faru zdejší dne 20. prosince 1883, a po odbyté investituře v Praze dne 22. ledna 1884, přestěhoval se na své místo dne 29. ledna 1884. Dne 2. února byl instalován od Kn. arc. vikáře p. Veselého Antonína, Kr. arc. notáře a faráře ve Voticích, a tím odevzdána mu správa osady zdejší. Narozen byl dne 27. června 1845 v Diníně u Veselí v diecesi Budějovické. Dejž mu Hospodin hojné své milosti, aby k prospěchu a zdaru církve sv. pracovati mohl Frant. Svobodný farář.

Rok 1885

Dne 27. března 1885 osiřela arcidiecese úmrtím Jeho Eminencí p. Kardinála církve římské a arcibiskupa Bedřicha Knížete Schwarzenberga. Týž zesnul v Pánu ve Vídni, kamž odejel za příčinou porad biskupů rakouských v zlepšení hmotného postavení nižšího duchovenstva. Zvěčnělý byl předsedou celého shromáždění, což nejlepším důkazem vážnosti, jakéž se těšil u všech biskupů. Bylš on vzorným, vzdělaným a šlechetným arcipastýřem; ctěn a vážen pro lidumilnost, přívětivost a ode všech – od lidu obecného i pánů. Stár byl 76 let celých 36 let byl arcibiskupem Pražským. Narodil se ve Vídni dne 6. dubna 1809, na kněze vysvěcen 25. července 1833, na arcibiskupa v Solnohradě posvěcen 5. května 1836, Kardinálem jmenován od sv. otce Řehoře XVI. 21. ledna 1842, arcibiskupem v Praze 1849. Bylť zvěčnělý nejstarším kardinálem sv. církve římské. Requiescas in pace. fr. Svobodný farář.

Roku 1885 pořídil jsem nový missál v červené kůži vázaný od ctihod. pp. redemptoristů v Praze na intence (60).

Dne 30. května 1885 koupeny nové schody kamenné od chrámu Páně k faře, vedoucí za 30 zl. z pokladny zádušní.

fr. Svobodný farář

Dne 15. květnu 1885 zakoupena na sv. Hoře socha sv. Anny za 13 zl. dobrovolných příspěvků sešlo se 29 zl. koupena proto, aby o poutích ženy nesly svou patronku, sv. Annu.

fr. Svobodný

Dne 24. května 1885 poprvé zde česky zpívány nešpory, které hlavně zásluhou přičinlivého a řádného učitele p. Emannuela Hrubého řídícího učitele v Jankově, zavedeny byly. Chrám Páně ano i hřbitov byl o nešporách plný.

fr. Svobodný

Roku 1885 veliké sucho, po celý květen nepřišla vydatná vláha, obilíčko na polích podesíchá. Žita jsou řídká, špatná, kéž by Hospodin alespoň jeře zachoval.

fr. Svobodný

Dne 28. května 1885 jmenován Jeho Exc. p. hrab. Frant. Schönborn, biskup Budějovický, arcibiskupem Pražským. Týž narodil se v Praze dne 24. ledna 1844. biskupem jmenován od jeho Veličenstva v Budějovicích dne 22. srpna 1883. Jde o něm všechna chvála, nechť kráčí v šlepějích svého předchůdce k blahu a zdaru své arcidiecese.

fr. Svobodný

Dne 23. prosince 1885 pořízen nový zvon k sakristii v chrámu P. Jankovskému u p. Hirše za 19 zl. a zároveň koupeny harmonické zvonky k oltáři za 7 zl.

Rok 1886

Dne 4. ledna 1886 objednány u akademie křesť. v Praze nové polštáře na hlavní oltář za 10 Zl.

Dne 8. ledna objednán u Akademie kř. nová bursa k zaopatřování nemocných za 10 zl. 40 ti?

fr. Svobodný farář

Dne 15. dubna 1886 darovala pí správcová Marie Šimůnková z Jankova 2 nové polštáře na oltář- ruční to pěkná práce.

Dne 16. dubna k postranním oltářům objednány nové rámy.

Dne 24. července 1886 darovala pí. Marie. Šimkova z Jankova krásné věnce na svíčky.

Svobodný

Od 4-20. listopadu 1886 opraveny zdejší varhany p. Melcrem z Tábora za 270 zl. r. č. 

Svobodný

Jeho Excelence p. hrabě Oto Chotek přispěl 150 zl.

Dne 14. listopadu 1886 pořízeno antipendium k hlavnímu oltáři.

Dne 30. listopadu 1886 daroval velezasloužilý p. Vincenc Mottl, ředitel Kn. arc. semináře v Praze, bývalý farář Jankovský překrásné antipendium k hlavnímu oltáři.

f. Svobodný

Dne 31. prosince 1886 darovala pí baronka Arnoštka Bauduinová z Vídně krásnou sošku “vzkříšení Páně” objednanou n p. Jos. Krejčíka v Praze

Rok 1887

Dne 22. února daroval p. Rubeš, učitel zdejší hlavy umrlčí k pohřbům a zároveň svázal tuto památovní knihu.

Dne 16. května 1887 dala paní baronka Arnoštka z Buiduinů opraviti kalich u p. J. Hirše v Praze.

Dne 24. září 1887 daroval p. Václav Mašek, první kostelník při chrámu P. sv. Víta v Praze, rodák zdejší syn učitelův zdejším dítkám prapor, pak antipendium, relikviář překrásný s ostatky sv. kříže, kterého možno užívati ev pacifikálu. Ze ostatky jsou pravé dosvědčeno přípisem Nej d. p. gen. vikáře Hory. Zaplať P. Bůh vším dobrým štědrému dárci.

fr. Svobodný

Dne 1. listopadu o slavnosti všech Svatých byl posvěcen nový hřbitov zdejší s povolením Nejd. Kn.arcib. ordinariatu Pražského. Všecky spolky a mnoho lidu věřícího jak domácího tak přespolního se neobyčejné slavnosti zúčastnilo.

fr. Svobodný

Rok 1888

Dne 14. listopadu 1887 shotovena u vys. c. k. místodržitelství nová fa?? a sice dle přiznání příjmy spočítány byly takto:

  • výnos z pozemků 123.54, úroky z výkupu 212.95,  pívo 13.60 z výkupu 67.50, dříví 57 net. 69.90, z kostelní kasy 21, nadační mše 25.79 ½ , dohromady celkem 520.68 1/2

Škola do příjmů vpočítána nebyla nepřesahujíc 30 zl (15zl) - Od příjmů odečteno vydání a dále daně 41.28, výlohy kancelářské 8. Čistý příjem obnáší tedy 471.40 a jelikož nová congrua obnáší 700 zl, tedy ročně dostávat bude farář 228.59. Stálo to mnoho psaní a mnoho práce, než se to docílilo, a deputát (dříví a pivo) měl se počítati v ceně běžné - a kdyby se tak bylo stalo, pak by ovšem ………. smutně byl dopadl. Aspoň žádný z nástupců nebyde si stěžovati, že práv farních hájeno nebylo. V Jankově dne 10. ledna 1888

fr. Svobodný, farář

Dne 8. ledna 1888 byl pro celou církev kat. veliký svátek. Dne toho slavil otec Lev XIII. své kněžské druhotiny. Celý svět závodil v oslavování toho dne. Všecky sněmy zemské blahopřály sv. Otci. Mnoho  biskupů sjelo se do Říma aby přítomni byly sekundici Jeho Svatosti i náš p. arcibiskup p. Frant. hrabě Schönborn na sv. Štěpána do Říma odejel a tam po celý leden se zdržel byv přítomen kanonizaci několika svatých. V Jankově, dne 12. ledna 1888.

fr. Svobodný, farář

Dne 26. února darovala pí Arnoštka z Bauduinů 2 nové gottické svícny k tabernákulum. Objednány byly u p. Hirše v Praze.

fr. Svobodný, farář

Dne 30. března 1888 darovala pí Marie Šimůnková, choť p. Emila Šimůnka, správce v Jankově antipendium k hlavnímu oltáři - bavlnou a hedvábím vyšívané - překrásné - zaplať P. Bůh.

Dne 31. března 1888 darovala sl. Marie Neradová ind. učitelka v Jankově 3 antipondia k hlavnímu i k postranním oltářům.

fr. Svobodný far.

V květnu 1888 opraven zdejší chrám Páně. Vymalován byl od Modra z Benešova. Hlavní oltář a kazatelnu opravil Korytovský, pozlačovač z Benešova. Sochy svatých, růženec a postranní oltáře též přetřeny. Vše se uhradilo z příspěvků. Nejvíce přispěl Jeho Excellencí p. Hrabě Otta Chotek patron zdejšího chrámu P. a sice 50 zl., pak.. baronka Arnoštka Bauduinová 36 zl.

 V Jankově se vybralo 28.35, ve Lhotě 36.5, v Ratměřicích 4.80, (Habrovka) 2, ve Skrejšově 4.20, v Otradovicích 4, v Hrzíně 2. Dohromady 167.40

Malíř zaplacen byl ze záduší a sice dostal 70 zl., štafír dostal 160 zl. mimo to dostali oba na faře i chasníci jejich stravu. Výlohy činily 23 zl 58 tu i tedy 16 zl. 18 to deficit, který uhradil místní farář

fr. Svobodný

Rok 1888 byl velice nepříznivý pro hospodáře, po celou zimu bylo mnoho větru, mrazy tuhé. Po celý květen nepršelo. Pak samé deště, obilí se sklidilo na mnoze vlhké, Brambory většinou shnily, 8. října zapadly sněhem, ozim se na mnoze ani zasíti nemohl a co se zaselo, přišlo do bláta. Špatný to rok. V Jankově, dne 26. října 1888.

fr. Svobodný, farář.

Dne 2. prosince 1888 pro všecky národy den radostný. Dne toho v celé říši rakouské oslavovalo se 40-leté jubileum Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.

fr. Svobodný.

Rok 1889

Dne 30. ledna zemřel Jeho Cís. Výsost Korunní princ Rudolf, dědic trůnu, jediný syn jeho Veličenstva císaře a Krále Františka Josefa I. v Meierlingu u Badenu za Vídní v stáří 30 roků. Těžká to rána, pro celé Rakousko, zvlášť pro Čechy, jemuž vždy přízeň a náklonnost najevo dával. Týž narodil se v Laxenburgu dne 21. srpna 1858. Truchlí nad předčasnou Jeho smrtí vdova mladistvá Stefanie, dcera J. Vel. Krále belgického Leopolda II. a dceruška Alžběta.

fr. Svobodný, farář.

Dne 28. března 1889 darovala paní Marie Šimůnková, choť p. Emila Šimůnka, správce v Jankově koberce velmi pěkně vyšívané k hlavnímu oltáři.

Dne 21. května odbývala se zde gen. visitace. Místo Jeho Em. p. arcibiskupa Františka Schönborna vykonal ji světící p. biskup Karel Schwarz, který s velkou slávou byl přijat. fr. Svobodný

K sv. biřmování darovala pí. Marie Hrubá, choť p. Hrubého, řídícího učitele velmi pěknou rochetu mimo to přidělávala krajky k jedné albě.

fr. Svobodný

Dne 25. května měla papežská konsistoř zasedání, v níž milý náš p. arcibiskup jmenován kardinálem sv. církve římské. Tím poctěn celý národ český, neb jest Jeho Eminencí náš p. arcibiskup teprve čtvrtým kardinálem v Čechách (pp. Očko z Vlašimi, Harrach, Schwarzenberg, Schönborn). Barret přinésli pp. Lorenielli, rektor české koleje a Morossi důstojník papežské stráže - bratr Jeho Svatosti Lva 13.

fr. Svobodný

Den 16. září 1889 darovala pí. baronka Arnoštka Bauduinová bílou kasuli pro zdejší chrám Páně. (objednána byla u p. Jana Heinola ve Vídni a stála 80 zl. )

fr. Svobodný

Dne 23. listopadu 1889 zemřel Jeho Excellencí pan hrabě Otto Chotek, majitel panství Radměřického a patron zdejšího beneficia, c. K. tajný rada, major m. sl., člen panské sněmovny a D. ve Vídni v stáří 73 let - nar. 1816 - a byl dne 26. s. m. na centrálním hřbitově ve Vídni pochován Requiescat in pace. Zvěčnělý byl lidumil veliký, což vyznávají nejen jednotlivci ale i celé obce. Kdokoli jej pomoc požádal, zajisté ji také obdržel, nemohlš nikomu ničéhoš odepříti. Chudí ztratili mnoho, velmi mnoho. Zvláštností jest, že zemřelý nikdy tak dlouho se zde nezdržel, jako letos, neboš odejel do Vídně teprv 12. listopadu zcela zdráv. Proto úmrtí jeho každého překvapilo; právě na 14 dní dní po svém odjezdu z Radměřic měl pohřeb. V Pánu zesnulý byl také horlivým patronem a měl péči o chrám Páně. Kdykoliv se jednalo o opravu neb zaopatření něčeho pro chrám Páně potřebného, vždy rád přispěl hřivnou svou. Co patron byl také velice hodným k svému faráři, jemuž vše udělal, očkoliv byl požádán.

Co universální dědic ustanoven od Jeho Exc. + p. hraběte Otty Chotka jeho bratr p. hrabě Rudolf Chotek, který sdědil nejen Radměřice a palác ve Vídni, ale také Futag v Uhrách a sice polovici, as polovice mu náležela, mimo to jest p. hrabě Rudolf Chotek také majitelem panství Karompy u Prešburka v Uhrách. Tu týž pán sdědil Radměřice, stal se tím patronem zdejšího obročí a kostela. Kéž by byl tak štědrým ke kostelu, jako jeho p. předchůdce.

Jankov, dne 1. prosince 1889. fr. Svobodný, farář.

Rok 1890

Dne 2. ledna 1890 pořídil nový missal v bílé kůži vázaný – velmi ozdobný na intence – aby se ho v velkých slavnostech upotřebovalo.

fr. Svobodný, farář.

Dle přípisu vys c. K místodržitelství dne 13. února 1890 odkázal + p. hrabě Otto Chotek faráři  Jank. 100 zl., které se jemu vypláceti budou k důchodu a za to bude každý farář povinnen sloužiti dvě mše sv. a sice dne 27. ledna za jeho matku + pí Jindřišku Chotkovou a v den úmrtí p. hraběte dne 23. listopadu druhá mše sv. - obě zpívané rekviem - vyňatek z poslední vůle týkající se ustanovení toho zní: 

Dne 26. července 1890 zaslala pí. Marie Šimůnková, choť p. Emila Šimůnka, úředníka při pojišťovně v Praze, dvě nová antipendia k postranním oltářům - krásně vyšívaná, stejná s antip. u hlavního oltáře již dříve od též paní darovaným. Zaplať ji P. Bůh vším dobrým.

fr. Svobodný.

Rok 1890 byl náramně vlhký, celé léto mnoho dešťů a málo tepla, žně špatné, obilí sklidilo se většinou vlhké, v obilí bylo mnoho trávy, brambory v mokrých polích úplně shnily. Povodeň mnoho škod nadělala zvláště v Praze, most kamenný - Karlův - pobořen 3 oblouky se sesuly; u Zbraslavi, u Plžně, Budějovic a Třeboně vše zaplaveno, stohy obilí odplaveny, mnoho domů se sesulo, nejvíce trpěly mlýny.

fr. Svobodný

Dne 13. října 1890 zemřel v Sedlci veled. pán Vincenc Mottl, kanovník na Vyšehradě a  Kn. arc. Kons. rada, bývalý farář v Jankově. Týž narodil se v Sedlci 1834. R.i.p.

fr. Svobodný.

Rok 1891

Zima byla tuhá, velké mrazy, ještě v dubnu mrzlo, ozimy – zvlášť žita – velice utrpěly, na mnoze se zaoraly.

Dne 22. dubna zemřel světící biskup Schwarz Karel, který před 2 roky zde uděloval svátost sv. biřmování. Týž narodil se r. 1828 v Drozdově, 1852 na kněze vysvěcen, r. 1872 stal se kanovníkem u sv. Víta, r. 1884 zvolen od Jeho Eminencí Nejd. p. arcibiskupa Frant. Schönborna světícím biskupem. Skromnost, dobrota srdce a dobročinnost byly jeho ozdobou. R. i. p.

fr. Svobodný far.

Dne 24. srpna 1891 zvolen od Jeho Eminencí, Nejdůst. p. arcipastýře, za světícího biskupa monsignore Ferdinand Kalous, kanovník kapituly Staroboleslavské canonicus e latere Jeho Eminencí, Jeho Svatosti Lva XIII. prelát, konsistorní rada atd. Narodil se r. 1836, ordinován 1866. Po vysvěcení byl kaplanem v Prčici  a u sv. Duchu v Praze. V Pánu zesnulý p. Kardinál Bedřich Schwarzenberg zvolil si jej za ceremonáře, pak stal se sekretářem a nynější p. arcibiskup Jeho Eminencí Fr. hrabě Schönborn ustanovil jej za kanovníka a za světícího biskupa a latere. Nemohl zajisté lépe voliti, neb zvolený p. biskup světící k vznešenému a veledůstojnému stavu jest zcela spůsobný. Dejž mu Hospodin dlouhá léta, aby k blahu sv. církve dlouho sloužiti mohl. Týž r. 1889 byl zde při udílení sv. biřmování s + p. světicím biskupem Karlem Schwarzen.

fr. Svobodný, far.

Dne 16. května 1891 otevřena výstava zemská, jubilejní – na upomínku výstavy r. 1791 za císaře Leopolda II. Úprava velmi pěkná, návštěva četná. Dne 26. září navštívil Prahu a výstavu Jeho Veličenstvo, nejmilostivější náš císař a Král František Josef I; s velkou slávou přijato. Ukončena byla dne 18. října.

Rok 1892

Roku toho panovalo v letě veliké vedro, ani nejstarší lidé takové vedro nepamatují, (38°- 40). Rok byl vzdor tomu velice příznivý, takže úroda byla velmi pěkná. Vše se urodlo a mnoho. podzimek byl krásný, takže práce polní lehce a dobře vykonati se mohla.

Dne 31. října 1892 zemřela ve Vídni pí. hraběnka Marie Chotkova, choť vys. uroz. p. Rudolfa Chotka, majitele zdejšího panství a patrona zdejšího obročí v stáří 54 let. Zvěčnělá byla rozená kněžna Kheveihüller-Metsch-ová?? z Komorného Hrádku, byla majitelkou hvězdového Kříže a palácovou dámou Její Veličenstva císařovny Alžběty.

Roku tohoto byly velmi velké mrazy, až 20°K; tak jako není pamětník velkého vedra v létě, tak ani těchto tuhých mrazů:

Rok 1893

Dne 19. února 1893 radoval se celý svět křesťanský, neb dne toho konalo se padesátileté biskupské jubileum sv. Otce Lva XIII. Roku 1843  byl jmenován biskupem in p. inf, v r. 1846 biskupem v Perugii. 50 let biskupem! Jaká to dlouhá řada let na konání tak vznešeného úřadu učitelského, kněžského a pastýřského. Zvláštní to zajisté milost od P. Boha, jakouž popřál svému horlivému a věrnému služebníku. Proto také ze všech dílů světa putovali zbožní katolíci do věčného město - do Říma - aby tak svůj hold a svoji úctu u nohou Jeho Svatosti složiti mohli. I Jeho Eminencí Nejdůstojnější náš p. arcipastýř František de Paula Schönborn odebral se do Říma, aby ve jménu svém a ve jmenu svých diecesanů pronesl přání Jeho Svatosti k tak slavnému dnu, a zanechal na důkaz lásky a úcty neoblomné sv. Peterský haléř, a aby zároveň sobě a svým diecesanům vyžádal od Sv. Otce sv. požehnání. Popřejž dobrotivý Bůh sv. Otci Lvu XIII. ještě dlouhá léta u řízení sv. církve zdraví, svou nebeskou milost a své sv. požehnání.

fr. Svobodný Dne 20. února 1893.

Dne 14. června dal postaviti níže psaný A. Weselý psaný kříž v Bažantnici u pole farního na svůj náklad.

V červenci 1893 opraven chrám P. v Radměřicích nákladem 125 zl, k čemuž vysoce urozený p. hrabě Rudolf Chotek dal 100 zl., sbírkou se sešlo 18 zl, an jest mezi lidem velká bída. Malíř Kumšta z Vlašimi dostal 50 zl. a pozlačovač Korytovský z Benešova 70 zl, vedlejší výlohy činily 5 zl. Kostelíček jest nyní velmi pěkný.

Dne 1. července 1893 fr. Svobodný, farář

Rok letošní byl velice suchý, po celé léto téměř nepršelo, až teprve 27. července přišla vydatnější vláha. Následkem sucha bylo málo píce, dobytek neměl žádné ceny, ani se úrodati nemohl. Obilí ozimé jest dosti pěkné, ale jaře jsou špatné.

Rok 1894

Dne 20. ledna pořídil nížepsaný na svůj náklad novou záclonu fialové barvy na hlavní oltář pro dobu postní u tkalcovského spolku ve Valu v ceně 7 zl. 60 tr??

fr. Svobodný

Zima letošní byla velice mírná, sníh téměř ani nepadal; tak mírnou zimu nikdo ani nepamatuje. Osení velmi dobře přezimovalo.

fr. Svobodný

Dne 15. května 1894 obdarován zdejší chrám P. bílým pluviálem od spolku k ustavičnému kladnění Nejsv. Svátosti olt. v Praze.

fr. Svobodný.

Dne 25. května 1894 přivezena kamenná dlažba do chrámu P. Ratměřického, stála 186 zl, objednána na Vys. Chlumci. Bylo jí velice třeba, neb dlažba cihlová byla neustále dutá?

Dne 15. července 1894 darovaly slečny Marie a Anna Rycovy, dcery. p. M.Dr Julia Ryce vrchnostenského a obvodního lékaře v Jankově překrásné antipendium. Zaplať P. Bůh.

fr. Svobodný

Dne 10. srpna 1894 darovali Novotný Josef – rolník z Hrzína čís: 7, a jeho manželka Anna, překrásnou sochu P. Marie Lurdské. Chrámu P. v Ratměřicích, která byla objednána u Josefa Krejčíka v Praze v ceně 134 zl. i s konsolem.

fr. Svobodný

Dne 11. října 1894 zemřel Veled. p. Veselý Antonín, kn. arc. vikář a farář ve Voticích v stáří 72 let. R. i. p. 

fr. Svobodný

Dne 31. října 1894 darovaly Marie a Anna, dcery p. Julia Ryce, vrchnostenského a obvodního lékaře v Jankově ke zvonku u sakristie velmi pěknou šňůru. D. g.

fr. Svobodný.

Dne 17. prosince 1894 věnovaly výše jmenované zdejšímu chrámu P. dva pěkné polštáře na hlavní oltář.

Leto r. 1894 bylo vlhké, mnoho deštů, obilí polehalo, málo sypalo a bylo velmi laciné; pro hospodáře velmi špatný rok. fr. Svobodný, farář.

Rok 1895

Zima byla velmi tuhá - až 18°R (nebo K), celý leden a únor silně mrzlo, sněhu byla velká spousta, takže cesty byly špatné a neschůdné.

Dne 16. května obdarován byl zdejší chrám P. červeným pluviálem od jednoty K uctění Nejsv. Svátosti oltářní. D. gr.

fr. Svobodný.

Dne 16. května otevřena byla v Praze výstava národopisná, která se velmi dobře vydařila, neb byla velmi četně navštivena a vzbudila obdiv u sousedních národů, neb dokázala, že národ český jest velice vzdělaný, a že měřiti se může s každým národem. Návštěvníků bylo přes 2 mil., což jest zajisté slušný počet.

fr. Svobodný, vik. sekretář a farář.

Rok 1896

Zima letošní jest velice mírná, jest 21. ledna a sněhu posud bylo velmi málo, sotvy, že napadne, nastane obleva, za to jsou cesty, neschůdny, neb jest samé náledí, tak že bez nevyhnutelné potřeby nikdo se ani ven neodváží. Jak to poslouží asi osení? Na polích jest samý led, což nevěstí nic dobrého. Kéž nastanou lepší časy a lepší úroda, sice přijde stav rolnický pro neúrody a láci obilí úplně na mizinu.

 

Dne 16. února pořízena byla nová zpovědnice, které bylo velice zapotřebí, náklad věnoval velkostatek.

Dne 18. května dala jednota K uctění Nejsv. Svátosti Olt. zdejšímu chrámu P. červenou kasuli.

fr. Sbobodný.

Dne 4. června (na Boží Tělo) odpoledne ve 2 h protlouklo na Chlumech a v Hlavách, žito namnoze se posekalo, an bylo úplně zničeno.

fr. Svobodný

Dne 1. srpna darovala sl. Emanuela Hrubá – z ústavu učitelek u sv. Anny v Praze, dcera zdejšího p. řídícího učitele Em. Hrubého, zdejšímu chrámu P. velmi pěknou albu – krajky krásné, jsou ruční práce. 

fr. Svobodný.

Rok 1897

Dne 10. ledna pořídil nížepsaný pro zdejší chrám P. černou kasuli na svůj náklad.

fr. Svobodný.

 

Dne 18. března u večer byla silná bouře, nejen zde ale v celých Čechách ano v celé střední Evropě, která mnoho nadělala škod, blesk často zapálil, všude ve vůkolí mnoho škod; i 19. března na svátek sv. Josefa byla vil? bouře, hromobití a blyskání. Nikdo něco podobného nepamatuje.

Dne 18. května 1897 darovala jednota K uctění Nejsv. Svátosti olt. zdejšímu chrámu P. velmi pěknou kasuli, střed červený, hedvábím vyšívaný.

Rok 1898

Zima byla velice mírná, málo sněhu. Osení rannější prezimovalo dobře.

fr. Svobodný.

Dne 25. února 1898 darovala Marie Kubecová ve Vídni překrásné antipendium modré.

fr. Svobodný.

Dne 13. března darovala pí. Smrčková Antonie, choť p. Smrčky Františka; c. K. četnického strážmistra v Jankově, krásné červené polstáře.

fr. Svbodný, farář.

Dne 12. května 1898 darovala jednota K uctění Nejvs. Svát. olt. v Praze zdejšímu chrámu P. červený pluviál.

fr. Svobodný

Dne 7. července opraven zdejší chrám Páně; malbu provedl p. Modr z Benešova za 100 zl. a 7 soch svatých a Kříž nad oltářem P. Marie 7. bolestné obarvil a pozlatil p. Koritovský z Benešova za 70 zl. Náklad měl urozený p. hrabě Rudolf Chotek, majitel panství a patron zdejšího chrámu.

fr. Svobodný.

Dne 8. července darovala Marie Kubecová z Vídně na kazatelnu pěkné antipendium.

fr. Svobodný K. a vik. sekretář.

Dne 10. září 1898 zavražděna byla v Ženevě císařovna a královna Alžběta, choť Jeho Vel. císaře a Krále Františka Josefa I. Táž narodila se r. 1837 v Possenhofenu Bavorsku. Sňaték svůj s Jeho Veličenstvem slavila r 1854. R.i.

p. fr. Svobodný

Dne 23. října měla zde Katolicko-politická jednota pro Království české svou občasnou veřejnou schůzi na předsednictví p. hraběte, Karla Ervina Nostitz - Kieracka. Přednášky měli p. Rytíř Brechler o hospodářství a p. redaktor Kratochvic o pol. situaci. Návštěva četná.

fr. Svobodný.

 

Dne 2. prosince 1898 oslaveno 50leté jubileum panování Jeho Veličenstva, císaře a krále, františka Josefa I; v celé říši rakouské; den ten bylo jako zasvěcený svátek, lid nepracoval, ale šel do chrámu Páně, aby se pomodlil za svého zeměpána. Týž se narodil 18. srpna 1830 v Schönbrunu, otec jeho byl arcivévoda františek Karel, matka Žofie, princezna Bavorská. R. 1848 nastoupil vládu po Ferdinandu Dobrotivém. Zachovej nám Hospodine císaře dobrotivého dlouhá ještě léta.

Rok 1899

Po novém roce koupil zdejší panství p. Černý Josef, soukromník z Prahy, druhý majitel H. Beřkovic.

fr. Svobodný.

Zima byla velmi mírná, v lednu a v únoru bylo teplo jako v létě. Sněhu velmi málo.

fr. Svobodný.

Dne 14. května daroval Jednota K uctění Nejsvě. Svátosti Olt. v Praze zdejšímu chrám P. velmi pěknou albu. Zaplať P. Bůh.

 

Dne 15. června 1899 zemřel Jeho Eminencí Nejd. p. kardinál a arcibiskup Pražský František Schönborn ve Fulknově, kde udílel sv. biřmování. Týž hodnostář církevní narodil se v Praze r. 1844, vysvěcen na kněze 1873, biskupem v Budějovicích jmenován 1883 arcibiskupem Pražským 1885 a kardinálem jmenován od Jeho Svatosti Lva XIII. 1889. Zesnulý byl ve svém umožněném povolání velice horlivý, k duchovenstvu vlídný a co dobrý pastýř v arcidiecesi starostlivý R. i. p.

fr. Svobodný.

Dne 14. srpna opraven oltář sv. Jana Nep. (14 sv. pomocníků) nákladem fr. Svobodného, faráře.

Arcibiskupem Pražským byl jmenován od Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vld. Lev, barone Skrbenský, kanovník Olomoucký – ad multos annos.

fr. Svobodný.

Rok 1900

Zima byla tuhá, mnoho sněhu; žito vyhynulo, většinou se pooralo.

Dne 16. května darovala Jednota k uctění Nejsv. Sv. Olt. zdejšímu chrámu P. pěkný prápor. V měsíci červnu opraveny zdejší varhany. Náklad 175 zl. vedl p. Josef Černý, patron kostela.

fr. Svobodný, farář.

Dne 30. června dával se hromosvod v Ratměřicích na kostel, a 16. července v Jankově, při tom všem opravená, nová vazba na hoře ve věži dána, plechem pobita a nová báň udělána. Náklad vedl p. Josef Černý, majitel panství Ratm. a patron zdejšího kostela.

fr. Svobodný, farář.

Dne 2. záři o slavnosti sv. Andělů Str. posvěcena byla zdejší nová budova školní. Světitelem byl nížepsaný.

fr. Svobodný, Kn.arc. vik sekretář.

Dne 24. října odstraněny 2 prápory kostelní a nahrazeny novými. Náklad užil nížepsaný.

fr. Svobodný, far.

Rok 1901

Zima byla mírná, sněhu málo. Po novém roce tuhé mrazy a dosti sněhu.

Dne 17. ledna slavil Kubec Vojtěch, výminkář z Jankova čís: 30 a jeho manželka Františka zlatou svatbu a jejich zeť p. Eduard Váňa, revírník v Trosku a jeho manželka Anna, rodem Kubecová stříbrnou svatbu. Ku dvojí teto slavnosti sešlo se velké množství lidu nejen z osady, ale i z celého vůkolí.

fr. Svobodný.

Dne 25. března daroval Opička Antonín, rolník ze Lhoty čís: 5 a jeho manželka Barbora zdejšímu chrám Páně nový kalich na poděkování Pánu Bohu za uzdravení z nebezpečné nemoci. Ad maj. Dei. gl.

fr. Svobodný

Dne 1. května darovala Marie Novotná, sedlka z Hrzína čís: 7 červenou kasuli, pláštík na ciboř, koberec na oltář a štolu křestní, jakoni??

fr. Svobodný

Dne 12. května 10901 darovala Jednota K uctění Nejsv. Svátosti Olt. zdejšímu chrámu Páně opět překrásný prápor – v loni též jeden; prápory ty jsou stejné a budou pěknou okrasou zdejší svatyně.

fr. Svobodný.

Dne 20. května odbývala se zde gen. kan. visitace. Jeho Eminencí Nejd. p. arcibiskup Leo Skrbenský z Hříště slavně byl uvítán. Biřmovanců bylo 531. Vše dopadlo k úplné spokojenosti Jeho Eminencí. Doprovázel Nejd. p. arcibiskupa Monsignore Dr. František Krásl, prelát, království českého a kanovník vždy věrné kapituly Svatovítské a prelát Jeho Svatosti papeže Lva XIII. Přítomno bylo 10 kněží z vůkolí, mimoto p. kanovník a Caterea?? monsignore p. sekretář Wünsch.

fr. Svobodný.

Dne 10. června 1901 darovala Marie Novotná, sedlka v Hrzíně čís: 7 zdejšímu chrám P. nový příkrov u Josefa Maškudla v Jablonném n. Orl., za 30 zl.

fr. Svobodný, farář.

Rok 1902

Zima byla mírná, žádný sníh. Jaro ale bylo chladné. Rok letošní je radostný pro včecky katolíky, neb Sv. Otec Lev XIII. Nastupuje 25. rok svého zvolení za hlavu církve, z té příčiny pořádají se všudy slavnosti a zbožní křesťané putují do Říma. Jeho Eminencí Nejd. p. arcibiskup Pražský Lev Skrbenský z Hříště odebéře se ku konci měsíce května do věčného města, aby přijal z rukou Jeho Svatosti kardinálský klobouk a spolu představí poutníky ze země české.

Dne 23. května obdržel kostel od jednoty k uctění Nejsv. Svátosti Olt. pěkné velum.

fr. Svobodný, farář.

Dne 24. května daroval Jeho Eminencí Ned. p. arcibiskup Skrbenský z Hříště na odporučení Veledůst. p. Dr. Frant. Krásla, světícího biskupa Pražského, zdejšímu chrámu Páně velmi pěknou kasuli zelenou z jubilejní výstavy pořádané na oslavu 25. letého papežství Lva XIII. D. gr.

fr. Svobodný.

Dne 8. září 1902 posvětil nížepsaný s povolením Nejd. kn. arc. konsistoře v Praze novou kapličku v Hrzíně. Obec se písemně zavázala, že vždy v dobrém stavu bude udržována. fr. Svobodný. Přípis uchován v listárně. Nejvíce přispěla na kapli Novotná Marie, sedlka z Hrzína čís: 7, která dala kapli vymalovat, zakoupila 3 velké obrazy (Krista Pána, Madonnu Spiklarovu a na oltář P.  Marii) jak darovala sochu sv. Josefa s Jožíškem. p. Moudrý Josef, rolník v Hrzíně čís: 1 daroval krásnou sochu P. Marie Lourdské.

fr. Svobodný.

Rok 1903

Dne 22. února 1903 oslavu 25. leté jubileum pontifikátu sv. Otce Lva XIII., který 20. února 1878 po úmrtí papeže Pia IX. zvolen za hlavu církve. Jest mu nyní 93 roků.

fr. Svobodný.

Dne 14. května 1903 darovala Jednota k uctění Nejsv. Svátosti Olt. zdejšímu chrámu Páně velmi pěkný fialový pluviál.

fr. Svobodný, farář.

Dne 21. července 1903 zemřel sv. Otec Lev XIII. v stáří 93 roků. Narozen 1810 v Carpinettu z hraběcí rodiny Pecci; za papeže zvolen 1878. Letos slavil jubileum 25. letého pontifikátu. R.i. p.

Dne 4. srpna 1903 zvolen za papeže arcibiskup benátský kardinál církve své, Veledůstojný Pan Josef Santo, který přijal jmeno Pius X. Týž se narodil r. 1835. Ad multos annos!

fr. Svobodný, far.

Rok 1904

Dne 12. května dala Jednota K uctění Nejsv. Sv. Olt. zdejšímu chrámu P. ciborium.

fr. Svobodný.

Od 3–12 července byly zde missie, řídili je dp. redemptoristé z Prahy, fr. Pivnička co superior, rodák zdejší, T. Zapletal a Jos. Janda. Jelikož zde missie ještě nikdy nebyly, bylo účastenství veliké. Chrám byl četně navštěvován. Kázání při slavnostech bylo venku, kajícníků bylo 1304.

fr. Svobodný, farář.

Roku letošního bylo veliké sucho, po celé léto nebylo vydatné vláhy, otavy na lukách nebudu, brambor velmi málo.

Letos konalo se 50leté jubileum článku víry “Neposkvrněné početí P. M.” před 50 roky - 8/12 1854 prohlášeného v Římě.

Rok 1905

Dne 18. dubna 1905 darovala pí Barbora Peltánová, choť p. Jana Peltána, učitele v Jankově zdejšímu chrámu Páně překrásné antipendium k hlavnímu oltáři bohatě vyšívané, které bude ukrasou domu Božího.

fr. Svobodný.

Od 22–28. června byla zde obnova sv. misse a konali ji dp. redemptoristé z Prahy. Věřící pilně navštěvovali jednotlivá kázání a velmi četně vykonali sv. zpověď a přijali Nejsv. Sv. Olt.

fr. Svobodný.

Dne 23. července měl zde primic dp. Karel Kytýr, syn Kytýra Františka, rolníka v Jankově čís: 17 a Anny; vysvěcen v Litoměřicích, přítomno bylo 9 kněží vůkolních.

fr. Svobodný, far.

Dne 11. prosince zemřel Vld. p. vikář. Fr. Vojáček, kn. arc. notář, č. kons. rada a farář v Janovicích. nar. 1841, vysvěcen 1866. R. I. P.

fr. Svobodný.

Rok 1906

Dne 25. ledna prohlášen hlavní oltář sv. Jana Křt. v Jankově od Jeho Eminencí Nejd. p. arcibiskupa Leo Skrbenského na oltář privilegovaný, tak že těm, za něž u oltáře toho mše sv. se slouží, mohou se býti účastnými plnomocných odpustků. (Listina uložena v listárně.

fr. Svobodný.

Dne 12.května 1906 darovala jednota K uctění Nejsv. Sv. Olt. v Praze zdejšímu kostelu černý pluviál.

fr. Svobodný.

Dne 17. června 1906 v ½ 7 byla zde silná bouře, krupobití a průtrž mračen. Hráz u Pilského rybníka se protrhla, most v Plačku stržen, louky zaplaveny, skrobárna v nebezpečí, na Karlově se lidé musili z domů vystěhovat. Zem z polí odnesena, silnice poškozena, mosty odplaveny. Následkem přívalu vod strhán i jez u Betaně, protrhána hráz u rybníka “Marjána a spousty vod se valily k Popovicům, kde hráz prorvána a 13 stavení i s mlýnem buď odplaveno, neb částečně pobořeno. I několik životů lidských přišlo na zmar. I u Postupic proudy vod udělaly mnoho škody.

fr. Svobodný.

Zdejší velkostatek koupil od dědiců fr. Čermáka, J. baron Klich. Mattenkloit., majitel panství “Pyšely”.

fr. Svobodný, far.

Rok 1907

Zima byla velmi tuhá, mnoho sněhu, cesty neschůdné jaro studené, 20. dubna ráno byla vánice a napadlo mnoho sněhu. Ozimy velice trpěly a na mnoze, zvlášť v mnohých polohách vyhynuly.

fr. Svobodný.

Dne 15. dubna zavítal Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. do Prahy a zdržel se zde do 29. dubna. S velkou slávou byl uvítán, Praha jásala, duch Pražský oživl, velký nával obecenstva z celých Čech vzdal Jeho Veličenstvu hold oddanosti a věrnosti. Milost císař pán prohlížel přednější závody, dobročinné ústavy a jednotlivá předměstí.

fr. Svobodný.

Rok 1908

Sv. Otec Pius X. slaví v roce tomto jubileum svého 50. letého kněžství.

Jeho Veličenstvo nejm. císař a král jubileum svého 60. letého panování.

fr. Svobodný, far.

Zima byla mírná, ale trvala dlouho, jaro bylo velmi studené, v červenci se ještě musilo topit. Obilí bylo vzdor tomu velmi pěkné, jetele a sena málo. Obilí bylo v ceně, žito za 22 K, oves na jař také za 22 K.

Dne 7. listopadu 1909 byl posvěcen rozšířený hřbitov v Radměřicích s povolením K. a. ordinariatu v Praze.

Jednota K uctění Nejsv. Sv. Olt. darovala zdejšímu kostelu velmi pěknou fialovou kasuli.

Zima se blíží, již od 17. listopadu jsou prášenice, cesty jsou zaváty, jezdí se již po saních.

Rok 1910

Zima velmi mírná, obilí dobře přezimovalo. Na sv. Vojtěcha, 23. dubna, napadlo mnoho sněhu, tak že ani procesí k sv. Vojtěchu jíti nemohlo, vánice jako v zimě a citelné chladno.

Celé leto velmi nepříznivé, mnoho deštů, citelné chladno, ku konci července a na počátku srpna se musilo topit. Obilí ale přece dosti pěkné, až na pšenice, které namnoze zničil brouk zvaný zelenoočka, tak, že nevydalo žádného aneb velmi malého užitku.

Dne 18. srpna byly 80. narozeniny Jeho Veličenstva, císaře a krále Františka Josefa I. V celé říši na znamení úcty, lásky a oddanosti k vznešené osobě mocnářově.

Rok 1911

Následkem nepříznivé zimy obilí na mnoze vyhynulo a musilo se poorat. Následkem toho je obilí velmi drahé.

Dne 14. dubna darovala pí. II. Felzmannová, choť nadlesního, darovala pro ministranty komže a rochetky.

Dne 14. května darovala Jednota k uctění Nejsv. Sv. Olt. zdejšímu chrámu Páně pěkný bílý pluvial.

fr. Svobodný.

Chrám Páně před sv. biřmováním byl vymalován nákladem fr. Svob. faráře.

Dne 22. června darovala p. Marie Felzmannová, choť zdejšího p. nadlesního pěkné bílé polštáře na hlavní oltář. Dne 23. června darovala Kateřina Peštová, hospodyně, na hlavní oltář krásné bílé květiny – na svíce a na do vas.

Dne 6.července bylo zde sv. biřmování, které udílele monsignore Fr. Brusák, světící biskup Pražský. Biřmovanců bylo 416. Kněží bylo 18 přítomno.

fr. Svobodný.

Rok 1912

Na svůj náklad dal opravit u p. Hirsche monstranci a koupil novou lunulu dle předpisu fr. Svobodný, farář Jankovský. Spolu dal spravit paténku k zaopatřování nemocných.

fr. Svobodný

Do 11.-15. září 1912 konal se ve Vídni XXIII. eucharistický kongres. Účastenstvo bylo neobyčejné, císařský rod, šlechta, vojsko, duchovenstvo, spolky, věřící z celého světa brali podílu na sjezdu tom, neb to byl sněm mezinárodní, Sv. Otec Pius X. vyslal delegata J. Em. Kardinála van Rassuma, byl hostem Jeho Veličestva císaře a krále Františka Josefa I. v císařském hradu v komnatách Radeckého. Nejslavnější byl průvod s Nejs. Svátostí Olt., jehož se súčasnil Jeho Vel. císař pán, ač mu v tom bylo bráněno, neb silně pršelo. Slavnosti té súčastnil se také Jeho Eminencí Nejd. p. kardinál a arcibiskup Pražský, bar. Leo Skrbenský z Hříště.

fr. Svobodný.

Rok 1913

Dne 29. ledna 1913 byl hlavní oltář Sv. Jana Kř. v Jankově na novo na 7 let od Jen Eminencí p. Arcb. Pražského Leona Skrbenského prohlášen “za altare privilegiatum .”

fr. Svobodný.

Zima byla velmi mírná, skoro bez sněhu, svátky velkonoční byly neobyčejně brzy, dne 23. března byl Hod Boží, Velkonoční, bylo velmi teplo až do konce března.

fr. Svobodný. far.

Jednota k uctění Nejsv. Svátosti olt. darovala zdejšímu kostelu 1913 albu a rochetu.

fr. Svobodný.

Letos je milostivé leto, které se ukončí 8. prosince. Bylo to r. 313, kdy císař Konstantin Veliký vydal edikt milánský, kterým dána křesťanům úplná svoboda, aby víru svou veřejně vyznávati mohli. Že tomu letos 1600 let, proto sv. Otec Pius X. nařídil, aby toto vzácné jubileum oslaveno milostivým letem, v němž se udělují plnomocné odpustky těm, kteří Svátost pokání u Nejsv. Svátost Olt. hodně a platně přijali, na úmysl sv. církve nábožně se modlí, pilně chrám P. navštěvují, a 6 chrámu sousedních navštíví.

fr. Svobodný, fara

Rok 1914

Dne 12. května 1914 darovala jednota k uctění Nejsv. Sv. Olt. zdejšímu kostelu bursu k zaopatřování.

fr. Svobodný

Jeho císařská výsost p. František Ferdinand, arcikníže a následník trůnu a jeho choťb vévodkyně Žofie z Hohenbergu byla dne 28. června 1914 v Sarajevu zákeřně zavražděna, kde se odbývali císařské manévry. Arcikníže se narodil 18. prosince 1863 ve Št. Hradci, byl synem arcivévody Karla Ludvika a Marie Annunciaty, dcery krále Neapolského Ferdinanda II. Jeho choť, roz. hraběnka Žofie Chotková narodila se r 1868.

Dne 3. července odp. odbýval se ve Vídni ve 4h. slavný pohřeb a přeneseny byly mrtvoly do Artstettenu v D. Rakousích a 4. července do rodinné hrobky uloženy. R.i.p.

Dne 28. července 1914 za panování Jeho Velič. císaře a Krále Františka Josefa I. vypovězena válka Srbsku. Vše povoláno do zbraně. Německo náš spojenec začalo válku s Ruskem, ná níž béře podílu i naše říše a posílá vojsko do Haliče u ruské hranice. Anglie vypověděla války Německu, též Francie. Začíná evropská či lépe světová válka.

Dne 20. srpna 1914 zemřel Sv. Otec Pius X., dříve se jmenoval Josef Sarto. Nar. v Riese 2. června 1835, vysvěcen 1858, biskupem v Mantově 1884, patriarchou v Benátkách 1893, za papeže zvolen p. srpnu 1903. R.i.p.

Dne 3. září 1914 zvolen za hlavu církve Jakub della Chiesa, arcibiskup v Bologni a nejmladší kardinál, který jako papež přijal jméno Benedikt XV. Nar. v Janově 21. listopadu 1854, 16/12 1907 arcibiskup v Bologni, 25/5 1914 kardinál: K volbě sešlo se P. T. 58 kardinálů.

fr. Sv.

Válka nabyla rozměrů neobyčejných zápasí mezi ssebou všickní národové, tak že možno nazvati tuto válku světovou válkou. Naše armáda bojuje v Srbsku a v Haliči proti Rusům. Německo dobylo Belgii a blíží se k Paříži.

fr. Sv.

Dne 15. října 1914 dal nížepsaný opravit kalich z r. 1866, který byl posvěcen od Monsig. Vld. p. gener. vikáře. Dr. Jana Sedláka; listina je uschována v archivu (na svůj náklad).

fr. Svobodný.

Válka světová zuří nadále, i Turecko post s trojspolkem – Německou, Rakousko, Italie – Italie ale zůstala neutrální, trojspolek opustila. Japonsko se přidalo k trojdohodě – Rusko, Anglie, Francie. Válka na suchu, na vodě a ve vzduchu. Velká drahota, hrozí hlad. vojínů, jak na jižním, tak severním bojišti. Srbsko a Halič mnoho raněných, kteří jsou v nemocnicích nebo v domácím ošetřování, mnoho padlých, mnoho zajatých, jak Srbsku, tak Rusku – v Sibíři -, zde mnoho uprchlíků z Haliče z okolí Rešova a Krakova, Halič zpustošena i Bukovinu.

Rok 1915

Dne 19. dubna 1915 odbýval Jeho Eminence, Nejd. Arcibiskup Pražský kardinál sv. církve římské Leo Skrbenský z Hříště sv. gen. kan. visitací za přítomnosti Veld. p. kanovníka e latere Dr. Píchy a mons. Dr. Hrubíka, sekretáře J. E. Přítomen byl vys. uroz. p. baron Mattencloit Richard, patron zdejšího obročí. Biřmovanců bylo 179.

Dne 15. května 1915 darovala Jednota k uctění Nejsv. Sv. Olt. pěkný kalich.

fr. Svobodný.

Válka nabývá vždy větších rozměrů. Italie nás zradila přidavší se k trojdohodě, již se bojuje v jižním Tirolsku a u Pořice. V Haliči naše statečná armáda postupuje a obléhá Přemyšl. Z Karpat jsou Rusové vypuzeni. Bůh dejž našemu vojsku vítězství, aby nastal toužebně očekávaný mír v naší drahé vlasti.

Dne 3. června ráno dobylo naše vojsko Přemyšl a táhne nyní na Lvov.

Dne 22. června 1915 dobylo naše vojsko po tuhém boji Lvov, veliký jásot nad osvobozením hlavního města Haliče nejen ve Lvově ale i v celém Rakousku. Naše hrdinné vojsko drží se znamenitě, sláva mu a jeho obezřetným vůdcům.

26. července. Válka trvá již celý rok a nelze očekávati brzkého ukončení. Rusové jsou z Haliče vypuzeni. Němci obléhají Varšavu.

6. srpna Varšava dobyta, Bavoři tam vtáhli, rak. vojsko dobylo Ivangorod. Rusové jsou v úzkých, stále na ústupu. Pevnost Kovno dobyta na den narozenin Jeho Veličenstva, císaře Frant. Josefa I. 18. srpna, v pevnosti ukořistěno přes 400 děl kromě ohromného válečného materiálu; pak dobyta pevnost  Novogeorgievsk. ve kteréž pevnosti zajata byla celá posádka - 85 000 mužů a ukořistěno přes 700 děl.

Dne 26. srpna padla pevnost Brest-Litevský, poslední pevnost v Ruském Polsku, pak Grodno a Vilnus. Národ český utrpěl velkou ztrátu, neb kavalíři, kteří odili?? s národem českým a k němu vždy se hlásili jako Schwarzenberg, Lažanský, Lobkovic, Schönborn- zahynuli ve válce. Drahota následkem války a špatné úrody je neobyčejná, velká bída, o …a všecky životní potřeby.

Válka na Balkáně začala po dlouhé přestávce naše vojsko překročilo Dunaj a dobylo Bělehrad. Bulharsko se přidalo k nám a vtrhlo do Srbska u Vegotína. Německo, Rakousko, Turecko a Bulharsko na jedné straně – Anglie, Rusko, Francie a Itálie na straně druhé.

Řecko a Rumunsko jsou posuď neutrální.

Rok 1916

Dne 21. února 1916 zesnul v Pánu po krátké nemoci vdp. farář František Svobodný, který 32 let zde působil. Pohřben byl dne 24. února t. r. za velikého účastenství okolního duchovenstva a zbožného lidu. R. i. p.! Od 1. března t. r. administroval zdejší faru Jan Sojka, kaplan z Petrovic

Dne 7. června 1916 přistěhoval se do Jankova nový farář investovaný 30. května 1916 na faru Jankovskou Václav Nový, bývalý farář v Popovicích, rodilý v Domažlicích 1. prosince 1870 a vysvěcený na kněze 16. července 1893 v Praze. Týž slavi installaci v Jankově večer navštívení P. Marie dne 2. července 1916. Installoval jej vysoce důstojný Kn. arc. arcikněž a vikář pan Václav Smetana ze Sedlce a kázal veledp. quaridán kláštera votického pan P. František Regál, rodák Domažlický. Dp. Jan Sojka, bývalý administrátor v Jankově přišel za kaplana do Divišova. Válka pokračuje dále. Rumunsko dalo se strhnouti od čtyřdohody a bojovalo po jejím boku. Dne 6. prosince 1916 dobyla spojená vojska Rakousko-Uherská, Německá, Turecká a Bulharská hlavního města Rumunského Bukureště i na památku toho bylo dne 8. prosince 1916 vyzváněno od 12 hod-1hod polední a bylo na 9. prosince na školách prázdno. V Řecku vystoupil proti králi Konstantinovi naháneč čtyřdohody Venizelos. sestavil za pomoci vojska čtyřdohody novou vládu v Soluni, sebral vojsko a vypověděl válku Bulharsku a Německu.

Dne 21. listopadu 1916 v 9 hodin večer zemřel Jeho C. a Král. Apoštolské Veličenstvo František Josef I. v Schönbrunnu a pochován byl dne 30. listopadu 1916 ve hrobce kapucínů ve Vídni. Na trůn rakousko Uherský nastoupil korunní princ, arcivévoda Karel František Josef, jenž jako císař si dal jméno Karel I.; manželkou jeho a císařovna je Zita, jež pochází z rodu vévod s Parmů.

Dne 1. července 1916 odstěhoval se z Prahy do Olomouce náš nejdůstojnější arcipastýř Jeho Eminence Lev kardinál Skrbenský, zvolen byl od metropolitní kapituly Olomoucké za arcibiskupa Olomouckého. Nástupce to + kardinál Banera. a 2. července 1916 byl tamtéž intronizován.

Dne 7. prosince 1916 přistěhoval se nový arcibiskup pražský, Jeho Knížecí Milost nejdůstojnější Pán Pavel hr. Huyn, dřívější biskup brněnský, do Prahy a byl 8. prosince 1916 intronizován. Nový nejdůstojnější arcipastýř narodil se dne 17. února 1868 v Brně, byl vysvěcen na kněze 7. června 1892, biskupem brněnským byl jmenován 17. dubna 1904 a arcibiskupem pražským 19. října 1916. Dej mu Bůh pomoci své, aby dlouhá leta jako arcibiskup a primas Království Českého působil v Praze ku blahu a okrase sv. Církve a ku zdaru naší milované vlasti.

Jednota ustavičného se klanění nejsv. sv. oltářní darovala zdejšímu farnímu chrámu Páně bílou kasuli.

Rok 1917

Dne 18. července 1917 zvolen byl zvolen farář Václav Nový děkanem ve svém rodném městě v Domažlicích; dne 1. září 1917 byl na děkanství to v Budějovicích investován a sem jmenován za administrátora. dp. kaplan Josef Mendlík ze Sedlčan.

Za faráře Vác. Nového dána byla v lednu do kuchyně nová podlaha a kuchyně vybílená. Stavění farní jakož i budovy hospodářské byly též vybíleny. Kostel byl zvenčí opraven a obílen. Dne 29. srpna 1917 oslaveno opětné dobytí Černovic slavnými službami Božími s “Te Deum”, jichž účastnili se zástupci všech zdejších zeměpanských a samosprávných úřadů.

Dne 26. VIII. 1917 obdržel dopis Jos. Kendlík od Dp. faráře V. Nového od Veled. p. arcikněze Václ. Smetany, že ustanoven jest administratorem v Jankově. Úřední dekret ale dosud nedošel. Jel tedy do Prahy, by vyšetřil věc zajistil si patronát dosavádní tuše těžké boje v beneficium Jankovské. S těžkostí odstěhoval se povozem administrator že Sedlčan do Jankova s přispěním pana Gaerhuda?? majitele mlýnů a nájemce dvorů knížecího p. Königa. 1. září musel být již na místě, aspoň na služby Boží a předešlý pan farář byl vystěhován a fara prázdná na dobu zimní za těžkých poměrů aprovisačních málo vábila administratora. Kdo podobného nezažil v těchto válečných dobách neuvěří. Administrator byl tu v pravém slova smyslu poustevníkem. Nikoho ve faře po celých 6 měsíců až do příchodu nového dp. faráře neměl. Politické události v době přihodivší se jsou zaznamenány krvavým písmem jinde. Administrator pouze se zmiňuje, že zde v Jankově z věže kostelní při druhé rekvisici válečné sejmul a odvezen zvon sv. Anny dne 22. listopadu 1917 dopoledne a v Radměřicích zvon sv. Havla. V Jankově den před tím ztratil se zvon obecní před rekvizicí, patrně se mu nechtělo do války. Po novém roce 1918 byly prudké vichřice, které srazily s věže kostela Radměřického kříž s částí špice věže. 12. února zrekvirovány píštaly z varhan Radměřických a za zaslány již zkomolené od montéra administratorem dne 14.III. 1918 ministerstvu války do Vídně. Z varhan Jankovských prozatím nevzalo nic, poněvadž popisem jich adminisrator Jos. Mendlík za součinnosti pana řidícího Cyrila Pánka odporučil je k ušetření.  Na jak dlouho se neví. Administratura čím dál byla obtížnější a administrator již někdy churavěl následkem špatného zaopatření ve faře jak v pořádku, tak i starostmi a slabou aprovisací. Nebýt stravování u pana Petra Tomáška, hostinského, a řezníka v Jankově – aspoň ráno a v poledne musel by dávno odsud prchnouti. Žádal také o faru, ale bylo mnoho kandidátů nebezpečných – žádných však kroků neučinil, by agitoval mezi lidem pro sebe. Získal si v době - 6 měsíců obliby celé osady, ale dle stávajícího církevního práva, a hlavně vlivem rozhodnutím pana patrona dostal beneficium nejmladší kompelent bývalý Pyšelský kaplan Dp. Karel Pražák, jenž dle mého doslechu imponoval panu baronovi svojí činností polního kuráta, jenž si za celou dobu války od jejího vypuknutí, až do svého jemnování získal mnoho zásluh válečných jako takový i velice …. vyznamenáními povýšen. Administrátor málem za všechno byl by přišel o svůj dřívější patronát nebýt zakročení Jeho knížecí Milosti, Nejd. pana arcibiskupa Pavla hraběte z Huynˇu - Administrator  boží slavu zanechá faru nastupující, jak ji převzal ku správě. Nový beneficiál přistěhoval se neočekávaně 12.III. 1918 odpoledne. Administrator mu přeje v osadě hojnost zdaru a Božího požehnání k jeho duchovní práci: Ad multos annos ad maiorem Dei laudem et gloriam et ad salutem piarem animarum paruchiae. Administrator vděčně bude vzpomínat těch, kteří z osadníků ulehčili mu v nedostatku dárky aprovisačními. Odplať jim Bůh, těm málo vším dobrým Jos. Mendlík, jurisdikcí ze dne 1. března r 1918 čís. 2850 ustanoven zpět kaplanem do Sedlčan, odkud sem přišel.

Rok 1918

Podepsaného faráře v úřad uvedl vsdp. Václav Smetana, arcibiskupský vikář votický, farář v Sedlci dne 7. dubna 1918 o neděli I. po Velikonocích. Dp. Petr Kurz z Votic měl slavnostní kázání o úřadu duchovního správce, po němž podepsaný sloužil zpívanou mši sv. za osadníky.

Dne 30. dubna 1918 konána první májová pobožnost, po níž zdejší zbožný lid toužil zvláště v době válečné, kdy volal k Bohu o mír a pokoj. Po celý měsíc květen věřící v 7 h večer spěchali do kostela, kde před oltářem Panny Marie Bolestné litanie loretanské zazpívány, a pak u hl. oltáře uděleno požehnání Nejsv. Svátostí, načež pobožnost ukončena lidovou písní mariánskou.

Poměry válečné těžce dolehly na naši vlast. Vdovy truchlily nad padlými manželi, dítky – sirotci plakaly a trpěly, mnozí rodiče želely ztrátu krásných synů vojínů. Zdálo se jakoby i posvátný Blaník zádumčivě přihlížel velikému utrpení národa, jenž krví svých dítek a slzami měl vykoupiti svou samostatnost.

Lidé trpěli mnoho. O vezdejší chléb byl takový nedostatek a bída, že bochník chleba pokládán za veliký dar. Daleko větší však byla nouze o potraviny ve městech, zvláště v Praze, odkudž přicházeli k nám do Podblanicka lidé i zámožní prosíce o trochu brambor, jichž zde byla hojná úroda. Za chléb, omastek, maso nabízeli tito hladoví i zlato a stříbro, knihy a předměty luxusní i pro každodenní užívání. Bohužel, někteří lidé omámeni penězi, využívali bídy chudáků ke svému obohacení. Ale zase jsem mohl na druhé straně pozorovati sebezapření a obětavost. Přišli do jistého statku chudáci: válečná vdova a sirotci. V předsíni spatřili uvařené brambory pro dobytek. Prosili hospodáře, jenž právě s rodinou seděl u oběda, aby jim dovolil vzíti si aspoň několik brambor. Bída, jež prosícím dívala se z očí, byla tak veliká, že hospodář s manželkou i dětmi vstal od oběda a řekl ubožákům: “Pojďte, sedněte si a najezte se! - Dal jim vlastní svůj oběd.

V této hrozné bídě již zoufalství se zmocňovalo těch, již byli slabí u víře.

V kostele po mši sv. každé neděle zpívalo se “Hospodine ulituj nás.” Vroucně nesl se zpěv k nebesům. Když však po školní mši sv. začal regenschori hymnu rakouských národů, zpívaly ji jediné školní dítky, lid ostentativně mlčel. Koncem léta 1918 zavedli jsme v kostele zpěv národní hymny: “Kde domov můj.” Lid s takovým nadšením na sv. Václava ji zazpíval, že až k slzám to dojalo. Cítil každý, že je to hymna, která vytryskla z české duše bohumilé.

Začátkem října 1918 dostala se k nám “španělská chřipka”. Prvý případ byl ve mlýně “Pila” kamž chodili s mletím lidé z Neustupova a jeho okolí, kdež řečená nemoc objevila se již koncem léta. Celý říjen leželi mnozí u veliké horečce, jíž vždy najednou španělská chřipka se ohlásila. Zaopatřování bylo mnoho. Sotva podepsaný přijel od zaopatřování jednoho, již u fary čekal zase u fary povoz. Takže celý tento měsíc, kdy škola pro španělskou chřipku musila se zavříti, skor v každém domku leželi těžce nemocní, jimž mnohdy ani neměl kdo posloužiti. Dne 20. října v neděli byly 3 pohřby. Před španělskou chřipkou nebyl nikdo jist. Lidé silné konstrukce tělesné, slabého srdce a nemocných plic obyčejně těžko ji snesli. Do konce r. 1918 zemřelo chřipkou z farní osady 18 lidí. Vyskytla se též v září 1918 v Pičíně č. 9 úplavice ve statku p. Váni, jenž sám se uzdravil, ale jeho manželka zemřela na ni 5. září a dítko později v okr. nemocnici v Benešově.

Konečně přiblížil se den 28. X.1918. Poštovní úřad obdržel z Prahy telegram, že vlády tímto dnem se ujal národní výbor. Večer 28. X. 1918 byl oslaven v Jankově: Hudba hrála procházejíc městečkem, na jeho náměstí se shromáždili všichni, kdo jen trochu mohl, a zapěli vroucně z té duše vstříc osvobozené vlasti: “Kde domov můj.” Úřední nápis četnické stanice s rakouským orlem byl toho večera jásajícím davem stržen a navždy odstraněn.

Dne 3. listopadu 1918 konány slavnostní služby boží na poděkování Bohu za dosažení národní samostatnosti. Dívky v národních krojích, hasičské sbory z Jankova a okolí a zbožný věřící lid naplnil kostel, kdež v 9 h podepsaný farář slavnostní kázání a po něm zpívané služby boží. Nadšeni radostí z osvobozené vlasti a s vroucím díkem Bohu, jenž řídí osudy národů, vraceli se věřící do svých domovů.

V adventě z milodarů zakoupeny byly pro farní kostel “jesličky.” Před půlnoční mší sv. malé školní dítky zapěly koledy.

Celkem r. 1918 bylo 24 narození. 3 oddavky 48 úmrtí.

K. Pražák, farář

Rok 1919

Na jaře 1919 provedeno okolkování peněz. Polovina státovek byla zadržena, druhá vydána každému jich majiteli opatřená kolky ČsR.

Náboženský život farní osady podobal se životu roků předválečných. Přicházeli však i sem političtí řečníci, již ve svých řečech napadali církev katolickou zvláště před vydáním zákona o rozluce manželské a pod. Lid je vyposlechl, při řečích protikatolických choval se passivně, ale zůstal prakticky věren zásadám katolickým.

Družstvo “Vlast” v Praze darovalo pro zřízení farní knihovny různé poučné i zábavné knihy, jež staly se začátkem i základem zdejší farní knihovny. Prosby podepsaného u různých katol. nakladatelstvích zůstaly bez výsledku. Obdarování knih Družstvem Vlast zasloužil se nejvíce vsdp. Vlastimil Hálek, farář v Liboci.

V adventě r. 1919 zpívány každodenně roráty Douša-Pauly.

Narozených r. 1919 bylo 30

oddavek “ 18, zemřelých “ 34.

Rok 1920

Rok tento v ohledu náboženském podobal se úplně předešlému. Nutno však zmíniti o zpěvu kostelním a úřadu regenschoriho, jejž do 6. IV. 1919 zastával p. Cyrill Pánek, řídící učitel v Jankově. Na jaře 1919 usneslo se obecní zastupitelstvo Jankově, že nenechají již tímto rokem obecní louku, již užíval regenschori, p. Pánkovi, jenž na to ihned oznámil podepsanému, že vzdává se následkem výše uvedeného usnesení úřadu regenschoriho. Podepsaný sestavil tudíž pěvecký sbor kostelní a nacvičil pro svatý týden ”Kašparovy pašije” pro sola a smíšený sbor. Zvláště o zpěv kostelní zasloužil se p. Josef Slepička, rolník v Jankově, jenž ujal se s nevšední pílí úřadu regenschoriho. Věřící byli přímo nadšeni krasnými sbory o květné neděli, velkém pátku, o pouti, kdy za dirrigování podepsaného provedena za doprovodu orchestru Horákova : “Missa quinta” pro smíšený sbor. Pro lid nacvičeny též nové kostelní písně, jež v kostele předzpěvoval p. Slepička. Nehrály varhany, ale lid zpíval lépe než dříve za doprovodu varhan a naučil se novým písním. Byla obava, aby, když varhany umlknou, návštěva kostela neochabla. Lid však pochopil práci o zvelebení kostelního zpěvu a rád zpíval zvláště, když zaveden byl zpěvník Bergman= Drůbkův. O vánocích 1919 o božím hodu provedena při velké mši sv. vánoční mše sv. Jos. Říhovského pro smíšený sbor s doprovodem orchestru. I v r. 1920 pokračováno ve cvičení nových písní i sborů pohřebních. P. Slepička s nevšední ochotou a nezištně z lásky ke kostelu a s horlivostí o čest a slávu Boží, kolikráte i zanedbávaje i své domácí práce, věnoval se zpěvu kostelnímu. Kéž Bůh jest mu štědrým odplatitelem za všechnu morální i hmotnou podporu, jež podepsanému v duchovní správě prokázal.

Na konec poznamenává podepsaný, že i předchůdci p. řídícího Pánka p. Bludovskému užívání zmíněné louky bylo prý z osobních důvodů odňato, natož p. řídící učitel Bluďovský zastával přes to úřad regenschoriho a do své smrti r. 1916.=

Narozených r. 1920 bylo 41, oddaných “ 32, zemřelých” 33

Zapsal K. Pražák, farář

Rok 1921

Lourdský oltář

Dne 30. května, poslední neděli májovou, posvěcena byla dp. Petrem Kurcem, farářem z Votic Lourdská jeskyně se sochou Panny Marie. Bylo dávným přáním zdejšího lidu míti oltářík Panny Marie Lourdské, jenž by byl zároveň oltářem míru, po němž za světové války po léta toužilo lidstvo. Podepsaný farář od r. 1918 sbíral milodary, za něž v dubnu r. 1912 objednával u Fr. V. Buka, řezbáře v Praze I, Jilská ul. 445 zmíněný oltařík  za smluvenou cenu 2000 Kč bez sochy Panny Marie. Sochu Panny Marie Lourdské darovala kostelu sl. Antonie Huderová, sestra čsl. červeného kříže v Praze. Socha jest sádrová, čímž do zdejšího kostela plného starožitností se nehodí, a bude dle možnosti nahrazena sochou dřevěnou, řezanou a ceny umělecké.

Zábradlí

Dne 28. července 1921 postaveno firmou Frt. V. Buk barokní dřevěné zabradlí dělící loď kostela od presbytáře. Bylo ho velmi třeba pro věřící, přiklekající ke sv. přijímání. Dříve udílelo se sv. přijímání na stupních oltářních, což bylo velmi nepohodlné pro věřící a zvláště pro kněze. Zábradlí jest mramorováno a lakováno a vyhovuje plně svému účelu. Cena jeho jest 2000 Kč. Na toto zabradlí darovala sl. Antonie Huderová pokrývku plátěnou pro sv. přijímání, naž jest červeně vyšit nápis: “Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.”

Sekta československá

Dne 31.července o poutní slavnosti pořádala zde sekta československá prvé své bohoslužby. U kříže na městečku blíže farního kostela postavili oltář, od něhož agitoval pro apostazii odpadlý kněž. P. Frt. Regal, bývalý quardián františkánského kláštera ve Voticích. Útočil na církev katolickou, lhal, jak ani u odpadlíka jinak býti nemůže. Lid ze zvědavosti vyposlechl apoštola apostazie, ale jinak zůstal přes všechny sliby věren církvi katolické. Panze několik lidí dalo se svésti k odpadu, z nichž 2 děvčata měla tolik odvahy, že šla agitovat po domích pro novou církev. Leckde tyto apoštolky církve československé byly rázně odmítnuty, takže ztratily chut k další agitaci. K vůli úplnosti uvádím, jakým způsobem se proti církvi agitovalo mezi chudým lidem: Když p. H. narodilo se dítko, přišel k němu p. H z Votic a nabízel mu, vlastně jeho dítku 100 Kč do vínku, dáli dítko pokřtíti knězem církve československé.

Když i tato agitace protikatolická selhala pořádán na náměstí tábor církve československé. Každá lež byla nepřátelům církve dobrá: “Církev světila zbraně, kostel jankovský byl husitský, což prý dokazuje i dvojitý kříž na věži, jiná víra prý v republice nebude, než československá atd.”- Ano jeden občan tvrdil, že kříž u Otradovic jest husitský, jelikož má na podstavci obraz kalichu. Když toto slyšel p. Slepička pravil onomu občanu: “Že se nestydíte takovou hloupost tvrditi, kříž jsem stavěl já, když jsem byl v Otradovicích, a ne husité.” Podobných lží kolovalo mezi lidem hojnost.

Do Jankova i Ratměřic r. 1921 přicházeli obyčejně tak ve 3 nedělích odpadlí kněží agitujíce pro novou církev. Téhož roku napsal kdosi referát o táboru československých v Jankově do “Blaníka” krajinského listu národních sociálů, vycházejícího v Benešově, že “do roka Jankovská římská bašta bude dobyta”. To bylo přání nepřátel církve, jež však zůstalo nesplněno, neboť lid si uvědomoval teprve v tomto boji, co by ztratil výstupem z církve a že, jak pravil Dr. Pekař, by se duševně ožebračil. Odpadlo na osadě celé r. 1921 za 50 lidí, již dávno povinností náboženských neplnili a většinou sliby dali se svésti.

Pro podepsaného duchovního správce rok 1921 znamenal mnoho duševních útrap, strachu o nesmrtelné duše, k nimž blížili se falešní proroci častokráte dle slov Kristových v rouše ovčím. Než i za tohoto boje podepsaný viděl i statečnost uvědomělých katolíků, kteří se vší rozhodností ujímali se cti napadené církve a jí dovedli i obhájiti. Tito obhájci církve Kristovy byli podepsanému faráři velikou útěchou, neboť vždy doufal, že podporou jich a zvláště pomocí Boží boj proti církvi katolické ve zdejší farní osadě musí ustati.

Odprodej pozemků farních

R 1921 začalo úřední řízení o odprodej pozemků farních dlouholetým pachtýřům dle zákona ze dne 27. V. 1919 č. 318 sl. z. a n. Uchazeči: Františka Slepičková z Jankova; Vojtěch Budil, Frant. Hrubý, Václav Sůva, František Sladkovský, František Hrubý z Otradovic Jankovských byli soudem odmítnuti, jelikož neměli pozemků farních v nájmu od r. 1901 a tudíž neměli na ně zákonného nároku. S uchazeči o farní pozemky Václavem Dohnalem z Jankova 57, Frant. Vrzalem z Vlčkovic, Vojtěchem Kramperou, mlynářem na Křivánku, Josefem Hořejším a Václavem Kahounem ze Skrejšova jednáno neprve u okr. soudu ve Voticích a jelikož stran přejímacích cen nedocíleno s podepsaným farářem dohody, stanoven soudní odhad žádaných pozemků. Komise skládající se s Dra V. Gürlicha, p. Březovského z Votic odhala cenu požadovaných pozemků na 200-400 Kč za 1 korec dle bonity půdy. Soudním usnesením okr. soudu ve Voticích ze dne 25. VI. 1921 č. Nc II 291/19 přiznány do vlastnictví: pozemek č. k 381. Václavu Dohnalovi za 145 Kč, 96 h, pozemek č. k 1125 louka Františku Vrzalovi za 104Kč 77h, pozemek č.k 1173 a č.k. 1174 Vojtěchu Kramperovi za 42 Kč 50 h a 428 Kč 02 h. Dále usnesením téhož soudu ze dne 29. VII 1921 č. Nc II (287/19)/5 přiznány uchazečům: Josefu Hořejšímu ve Skrejšově pozemky č. kat 491 a 493 za 557 Kč. 12 h a Václavu Kahounovi ze Skrejšova pozemek č. k. 494 za 893 K osh. Proti nízkým přejímacím cenám podal podepsaný rekurs. V důsledku tom nařízeno nové vyjednávání mezi uchazeči jmenovanými a podepsaným farářem u okr. soudu ve Voticích, kdež došlo ke vzájemné dohodě, takže dodatečným usnesením ze dne 18.XI.1921 téhož soudu Václav Vojtěch Krampera 906 Kč 95 h; a usnesením téhož soudu ze 18. XI. 1921 č Nc II (287/19)/12 Josef Hořejší zaplatil 800 Kč a Václav Kahoun 1300 Kč.

Odprodej pozemků filiálního kostela sv. Havla v Ratměřicích

Dle výše citovaného zákona o dlouholetých pachtech vzájemnou dohodou patronátního úřadu s uchazeči byly od kostela v Ratměřicích odprodány: pozemek č. k. 874 a 875 Cecilii Čabanové z Ratměřic za 1092 Kč 23 h, A. Pazdýrkovi pozemek č.k. 883 a 876 za 603 Kč, Fr. Brožovi č. k 884 za 413 Kč 47 h. Uchazeči jsou vesměs z Ratměřic. Zápis do pamětní knihy učiněn dle sdělení patronátního úřadu.

Skupina katol. mládeže

Aby mládež naše nemusila býti členy spolků liberálních, které vždy ve svém jádře však ukázaly se protikatolickými, založena 20. listopadu skupina katol. mládeže pro Jankov a okolí. Ve farní kanceláři k 20 jinochům a dívkám nadšeně promluvila sl. Růžena Kadeřábková z Bystřice na dr. Wilsonově o programu katol. mládeže. Její nadšená slova nabyla ohlas v srdcích mládeže, jež s radostí přípínala si odznak sdružení s obrazem sv. Václava “Bojovati za svaté ideály Kristovy” - toť charakteristika celé řeči sl. Kadeřábkovy. Jako moderní křižáci připadali si naši jinoši i dívky, plni nadšení a síly mladistvé, jež zasvětili dnem 20. XI.1921 Kristu. Skupina mládeže nezklamala. Členová její naučili se milovati svou víru, dovedli jí i hájiti, ano i za ni trpěli, čímž získávali pomalu i respekt u nepřátel, již snažili se činnost skupiny hned v počátku udusiti. Naše mládež až na nepatrné výjimky zůstala věrna “Skupině.” Při zmíněné ustavující schůzi promluvil ještě o práci ve “Skupině dp. Alois Škácha, p. Zderadička a sl. Bradáčová ze skupiny Bystřické. - - - -

Varhaník

V září 1921 začal hráti na varhany František Hořejší, syn hrobaře v Jankově. Přes 1 rok vyučoval podepsaný jmenovaného ve hře na varhany, jakož i zpěvu kostelnímu. Nový varhaník po celou dobu učení projevoval velikou píli i lásku ke kostelní hudbě a jediné tyto dvě vlastnosti mu umožnily v tak krátké době ujati se varhan, takže v adventě 1921 mohl se odvážiti i těžkého doprovodu rorátů. 

Narozených 41. Oddaných 20. Zemřelých 29.

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1922

Představení Skupiny katol. mládeže

Dne 6. ledna sehrála Skupina prvé svoje divadlo v hostinci p. Fraňka. Prostorný sál naplnil se obecenstvem, zdvižena opona a za doprovodu hudby p. Hudery zazněly intrády jednoaktovky = zpěvohry “Vaškova veselka”. Národní kroje a zpěvy na podiu se velmi dobře uplatnily. Mimo “Vaškovu veselku” sehráno ještě několik jednoaktovek = veseloher, jež všeobecně se líbily, takže úspěch morální prvého vystoupení S. k. N. na veřejnost byl patrný. J pokladník Skupiny byl s úspěchem finančním spokojen.

Farní knihovna

Pan Felix Logothetti, velkostatkář v Ratměřicích daroval na knihovnu farní 1500 Kč. Farní knihovna stala se členem Dědictví sv. Jana Nepomuckého v Praze vkladem 170 Kč. Zakoupeny různé spisy zábavné i poučné od V. Kotrby v Praze. U “České grafické Unie” v Praze zakoupeny spisy Raisovy v původní plátěné vazbě. Ředitel Unie Dr. Tomáš na prosbu podepsaného povolil 10% slevu. Mimo to koupeny příležitostně i jiné spisy a pořízena vazba spisů brožovaných. Knihovna byla zvláště v zimních měsících hojně používána, čímž udržován kontakt mezi duchovní správou a věřícími a jednak aspoň nepřímo paralysován vliv četby spisů protikatolických, zvláště “Temna” a podobných, jež dostaly se i do veřejných knihoven venkovských.

Zapsal K. Pražák, farář.

Úmrtí p. patrona:

Dne 22. listopadu 1922 zemřel v Pyšelích p. patron kostela i fary Richard Mattencloit, člověk vzácných vlastností.

Narozených 40. Oddaných 11. Zemřelých 26.

Rok 1923

Farní knihovna

Pan velkostatkář Felix Logothetti daroval 1000 Kč farní knihovně, za čež koupeny u J. R. Vilímka v Praze všecky spisy K. Klostermanna v původní vazbě plátěné. Nakladatelství povolilo pro farní knihovnu 10% slevu. Mimo to pořízena byla vazby knih nevázaných, jež knihovně daroval podepsaný.

Oprava fary

V srpnu a září 1923 vykonány na budově farní nutné opravy: Shnilé a pronesené krovy nad vikýřem nahraženy novými. Krov hlavní na severní straně podchycen novým trámovím. Komíny hrozily sesutím, proto od stropu farního až nad střechu znovu vystavěny, nad střechu nenahazovány maltou, nýbrž pouze cihly vyspárovány cementem, neboť v letech minulých schátralá omítka komínů musila každoročně býti opravována. V nynější kanceláři (pokoj na severní stranu) prohnilá podlaha vytrhána a nahražena novou, pod níž kol do kola jdou větráky, čímž vlhkost aspoň trochu odstraněna. Celý tento pokoj byl znovu upraven: Stěny až na kámen ve výši 150 cm kol dokola otlučeny, pak nahazovány cementem a teprve vápnem, čímž tento pokoj vysušen. V pokoji prostřením bylo nutno strop, který hrozil sesutím, sejmouti, opatřiti novým rákosem a pak teprve nový strop nahazovat. V pokoji třetím na straně západní dána nová podlaha. Náklad na tyto důkladné opravy nesl p. patron.

Též vodovod farní důkladně opraven.

Oprava kostela farního

Ke vchodu na kůr dány nové dvéře na náklad p. patrona.

Oprava budov hospodářských

Vrata u fary důkladně opravena, točny upevněny v kameni. Rovněž u chlévů dvéře opraveny a řezárně dány dvéře úplně nové. Též nutná oprava vnějších i vnitřních vrat stodoly provedena. Střechy jak na budově farní, tak i na budovách hospodářských opravil p. Čaban, pokrývač z Ratměřic.

  • Narozených 44
  • Oddaných 25.
  • Zemřelých 21.

Zapsal K. Pražák, farář

Rok 1924

Zvony

Lid těžce nesl, že staré zvony Jankovské byly odevzdány k válečným účelům. Jankov byl ze všech okolních farností nejvíce postižen, neboť na věži kostelní zbyl pouze umíráček. Proto podepsaný farář hned od r.1919 sbíral milodary na nové zvony. Jelikož však rozpočet na nové zvony daný firmou Octav Winter v Broumově obnášel 14.568 Kč, nebylo možno podepsanému úmysl jeho realisovati v r.1920, jelikož fond za reqvírované zvony činil pouze 2.795 Kč 20 h a milodary do r.1924 vykazovaly as 4000 Kč. Teprve r.1924 slíbil pan Jan Počepický, nájemce dvorů v Jankově, že uhradí náklad na jeden zvon, přispěje-li na úhradu druhého zvonu p. patron, respective jeho zástupce jeho, p. Felix Logothetti v Ratměřicích. Když tyto dva zvony byly ve své úhradě zajištěny, mohl podepsaný přikročiti k objednávce. Se zástupce firmy zvonařské Octav Winter v srpnu 1924 vyjednány všecky podmínky, jako ladění, váha zvonů i způsob úhrady, montáž a t.d. Dle smlouvy vyhradil si též podepsaný právo dáti zvony přezkoušeti co do čistoty stanovených tonů Msgrem. Müllerem, kanovníkem vyšehradským.

Popis zvonů: Dne 13.října 1924 dovezeny byly krásné nové 3 zvony povozem p. Počepického pod dozorem podepsaného faráře do Jankova a složeny na chodbě farní. Čistotu stanovených tónů přezkoušel podepsaný. Zvony jsou čisté, slohově ulity, kol vrchní hrany jde lisovaný ornament, dva větší zvony mají kuličková ložiska, nejmenší ložiska obyčejná. Největší zvon má průměr 74 cm, hlavní tón C, obraz sv. Jana Křtitele a nápis: “Milodary věrných katolíků pořízen a službě boží k útěše duší posvěcen L. P. 1924.” - Čistá váha zvonoviny jeho obnáší 275 kg. -

Prostřední zvon nese obraz. Sv. Anny s nápisem: “V upomínku na pobyt v Jankově k oslavě Boha nejdobrotivějšího věnují Jan, Marie Počepický L. P. 1924 Zvon tento naladěn do E a jeho zvonovina váží 142 kg.

Nejmenší zvon, tak zvaný poledňák, jest ozdoben reliefem sv. Jana Nepomuckého a nápisem: “In piam memoriam in Domino defuncti ecclesiae patroni Richardi lib. Bar. Mattencloit ejus liber dedicaverunt A. D 1924. Zvon zní do G a čistá váha zvonoviny má 83 kg.

Slavnost svěcení zvonů

V neděli 26. října 1924 v 9 h přijel automobilem P. JUDr. Vladimíra Kabeše nejdůstojnější světitel J. M. Dr. Antonín Podlaha, světící biskup a generální vikář pražský. Malá drůžička Mařenka Šmejkalová z Jankova podala mu na uvítání kytici a Jeho Milost odebrala se do fary v průvodu důstojných pánů: Ant. Stropka z Prčice, Antonína Štence z Popovic, Martina Tůmy ze Šlapánova, Aloise Škáchy z Bystřice, P. Konstantina O. S. Fr. z Votic.

Ve farní kanceláři oblékl se nejdůstojnější světitel v pontifikální roucha. Zatím před kostelem seřadil se velkolepý průvod, v němž nalézaly se: Orelská jednota Votická se svým náčelníkem, ředitelem velkostatku Votického p. Marhou, Orelská jednota z Popovic a odbor její jankovský za vedení p. Eduarda Hrušky z Vojslavic, pak hasičské sbory z Jankova, Pičína, Hrzína, Skrejšova, Lhoty Jankovské, Budenína a Bedřichovic. V průvodu majestátním za zvuku mariánské písně “Tisíckrát pozdravujeme Tebe”, již doprovázela kapela p. Hudery z Jankova, šlo se pro zvony, jež ozdobeny květinami spočívaly na ověnčeném voze ve dvoře Jankovském. Květinovou dekoraci vozu i zvonů obstaraly dívky Sdružení katolické mládeže se sl. Marií Slepičkovou v čele. Na to v průvodu vezeny zvony za zpěvu výše uvedené písně prapory ozdobeným Jankovem a před kostelem složeny na připravené podium. Nejdůstojnější pan celebrant vešel do kostela, aby sloužil tichou mši sv. Školní dítky musily zůstati před kostelem pod dozorem sl. Anny Pilátové, učitelky z Jankova. Při mši sv. provedena orchestrální mše Halíkova “Spěj duše zbožně k výšině” za dirigování podepsaného faráře. Po mši sv. měl pan biskup skvostnou promluvu od oltáře o obřadech svěcení zvonů. Výmluvností sobě vlastní ukázal celou krásu katolického ritu. Zároveň však mistrně vyvrátil tak častou námitku nepřátel: “Kněží vydali zvony.” - Nejdůstojnější pan světitel pravil: “Jako vy jste dávali své syny do války, jako vaše děti zhotovovaly vražedné zbraně, jako vy svou úrodu jste odevzdávali pro zásobování armády, tak kněží vydali zvony. Se slzou v oku, se zármutkem v srdci přihlíželi, jak ruka vojínů urážejícím způsobem requirovala a ničila zvony.”

Mnohé oko zablesklo slzou při otcovsky krásných a upřímných slovech pana biskupa, jenž taktně a věcně vyvracel výše uvedenou protikatolickou frázi.

Po skončené řeči vyšel pan biskup v průvodu duchovenstva k podiu, na němž okrášlené zvony čekaly na svoje posvěcení. Drůžička Anděla Svobodová z Jankova prosila Jeho Milost o posvěcení zvonů. Na to bíle oděná členka sdružení katolické mládeže v Jankově Marie Kolmanová apostrofovala zvony básní P. Vincence Kubína C.SS.R. “Proč radost, ples jest zříti dnes.” Zvučný hlas její krásně se rozléhal, slova nadšení plná dojímala k slzám. Když skončila přistoupila k Jeho Milosti p. biskupovi, aby políbila jeho ruku, on však zřejmě dojat pozdvihl otcovskou ruku svou a křížkem poznamenal čelo drůžičky.

Za zpěvu marianské písně brzy po poledni posvátné obřady blížily se ke svému ukončení. Lid všechen trpělivě a zbožně čekal na svém místě i při mrazu až hudba zahrála národní hymnu: “Kde domov můj“, čímž posvátný obřad ukončen. Na to Jeho Milost kněžstvem i lidem byla provázena k faře, kdež intimní zábavy při obědě zůčastnili se kromě jmenovaného duchovenstva: p. František Henniger, centrální ředitel v.v z Pyšel jako zástupce p. patrona, p. Jan Počepický, jeho paní Marie Počepická jakožto kmotra zvonů.

Zvony posvěcené ihned kladkostrojem vytaženy pomocí ochotných občanů Jankovských na věž, kdež montér firmy Wintrovy p. Arnošt Beier je usazoval do ložisek. Práce trvala do 3 h odpoledne, kdy nejdříve krásným plným tonem rozhlaholil se zvon sv. Jana Křtitel, k němuž brzy velkou tercií připojila se sv. Anna a konečně provisorně v oknu usazený sv. Jan Nepomucký připojil se v krásné harmonii a jako by hudba nebeská zaznívala, též nesla se velebně krajem hudba nových zvonů, po nichž skoro 7 let stýskalo se zbožným věřícím, již nedočkavě celé skoro odpoledne čekaly na tento toužebný okamžik, jenž úplně uspokojil jejich i moje očekávání.

O půl čtvrté rozloučil se s námi pan biskup, vsedl do auta, kynul nám naposledy a auto se rozjelo. Na náměstí a ulicích shromážděný lid kynutím ruky posílal dík a pozdrav Jeho Milosti, jenž brzy zmizel v dálce a jen zvuk posvěcených zvonů zdravil dále svého světitele….

Účet firmy Octav Winter v Broumově obnáší 14.133 Kč 42. Úhrada jeho: Fond za requirované zvony 2.795 20 h, Dar p. Počepického 4088 Kč, Dar. p. patrona 2380 Kč, Sbírka milodarů 4870 22 h. Úhrnem 14.133 Kč. 42 h

Fond za requirované zvony per 2795 Kč 20 h povolen k úhradě účtu výnosem zemské správy politické v Praze ze dne 8. II. 1926 č. 485.6970n1925/17C-970/2ai25, jenž uložen ve farním archivu. D. Antonín Podlaha světící biskup Pražský.

K slavnosti svěcení zvonů dal podepsaný postříbřiti věčnou lampu. Dne 28.X 1924 po slavných službách božích, jichž zůčastnily se korporativně hasičské sbory farnosti, na památku padlých a zemřelých vojínů za světové války vyzváněly nové zvony ½ hodiny prvou hranu.

V říjnu 1924 dána do kuchyně nová podlaha, jelikož stará byla zničena houbou. Do kuchyně dána nová okna nákladem p. patrona. Do okna ve věži kostelní dán nový modřínový rám, do něhož umístěn zvon poledňák.

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1925

Patronát kostela v Ratměřicích

Trhovou smlouvou ze dne 7. ledna 1925 koupila pí. Milada Kabešová, choť JUDr. Vladimíra Kabeše v Praze II – Riegrovo nábřeží 30 od dědiců+ Richarda Mattencloita zbytkový statek Ratměřice tj. dvůr, zámek a les Hartmany, čímž i patronátní právo vyjma právo presentace ohledně kostela Ratměřického přešlo na pí. kupující.

Odstavec III. výše citované trhové smlouvy zní: “ Paní kupující se zavazuje dále dnešním dnem počínajíc prodávající pozůstalosti, pokud se týče jejím právním nástupcům v držení statku Jankova přispívati ročně na patronátní dávky tohoto objektu se týkající a na nároky Jankovského faráře úhrnnou částkou 2000 Kč slovy dva tisíce korun čsl. v pololetních, pozadu jdoucích 1. ledna a 1. července splatných lhůtách po 1000 Kč, jest však zároveň oprávněna vykonávati práva patronátní ohledně Ratměřického kostela vyjma právo presentace. Naproti tomu zavazuje se prodávající pozůstalost zachovávati paní kupující předpachtovní právo na zádušní pozemky ležící v kat. obci Ratměřicích. “

Oprava kostela

V září 1925 na náklad pana Jana Počepického, nájemce dvora v Jankově započato s opravou vnějšku kostela farního. Práce zednické prováděl p. Žaba, mistr zednický a stavitel v Benešově, vlastní dozor na stavbu měl p. zednický mistr Oušovský. Všecky práce určoval co do materiálu i provedení podepsaný farář, jak přál si pan Počepický.

Dne 22. září postaveno žebříkové lešení kol celého kostela a přikročeno k vlastní opravě: místy opadalá omítka odstraněna až na zdivo, jež potom nahazováno bylo cementovou maltou, neboť bylo nebezpečí, aby omítka nová nebyla poškozena nočními mrazíky, jež zde se začátkem října pravidelně vyskytují.

Práce klempířské

adány p. Jos. Křapáčkovi z Bystřice, jenž se svým synem odstranil nejdříve starý, rzí poškozený železný plech, jenž kryl kopuli, z níž šňata též 180 cm vysoká báň ve váze zasazená, již dle listiny z roku 1900, uložené nyní ve farním archivu, zhotovil téhož roku klempíř Vojtěch Slaba z Votic. Na to přikročeno k pokrytí dřevěné kupole. Za krytinu užito dle přání podepsaného plechu měděného o síle 0,5mm. Jednotlivé tabule plechu řečeného měly rozměry 1m x 2m. Jimi pokryta kopule. Jednotlivé tabule jsou mezi sebou velmi vkusně vázány, takže působí i z dálky ladným dojmem. Starou báň, jež byla úplně zachovalá vzal si mistr Křapáček domů do Bystřice, aby dle tohoto pěkného modelu na specielních strojích mohl zhotoviti novou, měděnou ze ztuženého plechu. Novou báň přivezl 6. října a tentýž den byla umístěna na věži. Nad báň zasazen starý 114 cm vysoký dvojramenný kříž, jenž rovněž oplechován mědí, aby celá věž až měď pokryje se měděnkou, působila jednotným dojmem. Osmihranná dřevěná římsa rovněž pobita měděným stuženým plechem.

Hromosvod

Dráty vodivé, železné, pozinkované dané r. 1918 za reguirované měděné, vyměněny novými měděnými 8mm silnými. Špička tyče hromosvodu na věži zvonu byla pozlacena firmou Grünfeld v Praze I. Špička tyče hromosvodové nad presbytářem nahražena novou  měděnou a pozlacenou. Nově installovaný hromosvod vyzkoušen dne 7. prosince 1925 p. Bohumilem Řidličkým, majitelem závodu elektrotechnického v Benešově. Písemné vysvědčení o zkoušce hromosvodu nalézá se ve farním archivu.

Oprava zdiva věže

divo věže během času velmi utrpělo zvláště ve své horní části pod patrem osmibokým, kde omítka ve velkých kusech spadla, a kde ještě trochu držela, pokryta byla vrstvou mechu. Proto omítka, která dosti pevně na kamnném zdivu nedržela, musila být otloukána, která držela pevně musila se oškrábati ocelovými kartáčem, aby mech nátěr barvy neprorazil. Byla to těžká práce pro pracující zedníky, stojící pouze na fošnách, zastrčených v žebřících, které mezi sebou a s fošnami svázány drátem. Práce na věži pokračovaly pomalu a mrazivé povětří je zdržovalo. Než přesto koncem října uplně ukončeny. Šikmé desky lemující zeď lodi kostelní směrem k věži a štít vchodu na kůr byly dříve z cihel, jimiž však voda stále mezi jednotlivými cihlami do zdiva vnikala. Proto cihly všechny vytrhány a na těchto šikmých plochách udělány desky betonové, přesahující okraj zdiva, aby voda dešťová nemohla do zdiva zatékati. Desky musily se po 2 noci pokrýti papírem, aby mráz jich nezničil. Koncem října oprava vnějšku kostela dokončena, kostel natřen fasádní barvou okrovou, do níž přidán olej, římsy a lem oken obarven šedě.

Krytina eternitová

01

02

Zvonovitá 8 boká střecha pod kopulí, nyní krytou mědí, byla dříve kryta taškami. Každý rok vichřice střechu poškodila, ale nikdy nebylo možné bez lešení taškovou střechu vyspraviti. Proto podepsaný farář dal tašky sejmouti, latě odstraniti a tuto část střechy pobíti slabými prkny, na něž měl přijíti eternit. Materiál barvy mědnaté dodala firma pokrývačská Wildmann a Preis v Praze II. Havlíčkovo náměstí. Teprve však koncem listopadu počali 2 zřízenci zmíněné firmy krytím věže. Práce byla obtížná pro mrazivý vítr a nebezpečná, jelikož pokrývači musili pracovati s malými šablonami eternitovými ze žebříku dosti vysokého. Začátkem prosince byla enternitová krytina dokončena a pod mědí vyjímá se velice pěkně. Každá šablona jest přibita pocínovanými hřebíky, takže pevnost a odolnost proti zrezavění jest zajištěna. Na trámech vazby jest následující nápis: 

03

Oprava předsíně a sacristie

Před vchod do kostela zasazen nový schod kamenný, který si podepsaný vyprosil od správy velkostatku Jankov ze zbourané škrobárny. Dlažba cihlová v předsíni kostela vytrhána a nahražena betonem. Kamenný schod dán i ke vchodu z kostela do sakristie. Sacristie trpěla vlhkostí tou měrou, že stěny pokryty plísní a mechem. Proto nejdříve odstraněna cihlová dlažba, pak otlučena omítka stěn až na kámen a zase k nahazování použito cementové malty, aby vlhkost neprorážela. Na to vydlážděna celá sacristie šamotkami, jež podepsaný koupil ze zmíněné škrobárny. Dána též nová lehce otvíratelná okna na náklad p. patrona, aby umožněno bylo aspoň horní větrání. Předsíň sakristie též opatřena dlažbou betonovou a novými dřevěnými schody.

Náklad na opravu kostela:

1.) Za práce zednické 14.565 Kč 60h

2.) Za práce klempířské 7.774 Kč 60h

3.) Za práce pokrývačské 1100 “

4.) Vápno 560 “

5.) Cement 840 “

6.) Za tesařské práce 700 “

7.) Za krytinu eternitovou 2.486 “ 40.

Úhrnem 28.026 Kč 60 h

Náklad tento nesl p. Jan Počepický, nájemce dvora v Jankově. Klempířům a eternitářům dal byt a stravu podepsaný farář, jenž zároveň platil účet za měděný drát hromosvodný a opatřil prkna pod krytinu eternitovou. Při této opravě též okna na patronátní oratoř dána nová nákladem p. patrona.

Architektonické zajímavosti budovy farního kostela

Při opravě farního kostela r. 1925 kamž omítka byla odstraněna, zjištěno, že kostel vystavěn z opukovitého kamene. Na severní straně přišlo se na zazděná okna románská, z čehož patrno, že kostel měl původně okna v obou podélných stěnách lodi. Při opravě, vlastně obnově kostela po bitvě u Jankova snad okna na severní straně úplně zazděna. Kostel přes to zůstal velice světlým, jelikož okna na jižní straně propouštějí do lodi i presbytáře hojně světla. Hrany věže jsou tvořeny hlazenými kvádry červeného pískovce, takže i bez omítky, jak asi původně bylo určeno, působilo holé zdivo opukové, lemované červeně zmíněným pískovcem, pěkným dojmem. Podobné zakončení stěnou lemovanou kvádry pískovce červeného bylo i na východě, což zjištěnou právě v polovici okna u vítězného oblouku, takže se zdá, že presbytář v nynější podobě ukončující polkruhovitě podélné stěny kostela měl asi jinou podobu a kostel původní menší byl.

Zapsal K. Pražák, farář

Narozených 37, Oddaných 11, Zemřelých 34.

Rok 1926

K žádosti podepsaného faráře, na doporučení J. M. p. arcibiskupa ThDr. Frt. Kordače udělil sv. Otec Pius XI. p. Janu Počepickému, nájemci dvorů v Jankově a jeho manželce pí Marii Počepické vzhledem k jejich zásluhám o kostel Jankovský záslužný kříž: “Pro Ecclesia et Pontifice.” Oba byli pozváni k intimní slavnosti do arcibiskupského paláce v Praze IV. Jeho Milost pan arcibiskup měl případnou promluvu, po níž dekoroval vyznamenání.

K poctě jich pořádalo Sdružení katol. mládeže v Jankově dne 7. listopadu 1926 slavnostní akademii, jež velmi četně byla navštívena. Za sdružení katol. mládeže blahopřál vyznamenaným p. Frt. Střihavka, předseda, za sbor dobrovolných hasičů v Jankově p. Frt. Zeman, místní velitel.

Program akademie:

1. B. Jeremiáš: “Přání – ženský sbor; 2. Pavel Křížkovský: “Dvě hvězdy” - sbor 3.- 6. B. Smetana: “Západ slunce”, “Přiletěly vlaštovičky”, “Má hvězda”, “Ukolébavka“ = sbory

7. - 9. čísla pro zasmání. 10. Vl. Pittnerová: “Zastaveníčko v ráji.” - recitace

Oprava kostela v Ratměřicích

Vzácnou obětavostí p. JUDr. Vladimíra Kabeše a jeho manželky Milady byl i filiální kostel v Ratměřicích důkladně opraven. Zdivo renovované, novou trvalou omítkou opatřeno. Jednotlivé sloupky dřevěné nesoucí gotickou vížku musily býti nahraženy novými. Po ukončení prací tesařských p. Slaba, mistr klempířský z Votic, pokryl plechem jehlicovité zakončení věže, na jejíž špici vsazen hezký plechový kříž slohu gotického, zlacený pravým zlatem. Kříž zhotoven v Praze a posvěcen v Ratměřicích podepsaným farářem.

Okolo kostela na místě bývalého hřbitova nově upraveny zámeckým zahradníkem cesty, takže i kostelu dostalo se hezkého okolí.

Restaurace hlavního oltáře farního kostela

V říjnu 1926 započato s restaurací hlavního oltáře. Řezbář Julius Buk z Prahy I – Jilská ul. 445 nejdříve doplnil vadné, zpuchřelé části dřevěné a pak půdu rokokového nástavce oltáře vyzdobil modře-zeleným mramorem, sochy všechny polychromovány. Zvláště pečlivě restaurovány sochy ve skříňce oltářní: Sv. Anny, Panny Marie. Při této práci objeveny pod křídou, jež byla se soch odstraněna, různé zajímavosti: Tak kol prsou P. Marie na bohatém šatu jest krásná reliéfová řezba znárorňující applikaci, která dříve křídou úplně byla zalita. Nyní byla pravým zlatem ozdobena, takže zdaleka polychromie hezky vyniká. Podobným způsobem byla objevena a restaurována i řezba na korunce, zdobící hlavu téže sochy. Zadní stěna skříňky byla ostříbřena, aby vzácné sochy se za denního světla uplatnily. Celá práce restaurační trvala 4 týdny a vyžádala si nákladu 4000 Kč, které uhraženy milodary. Byt a stravu restauratorovi poskytl farář. Kostel jednoduše vymaloval p. Straka z Benešova za 3000 Kč, jež daroval p. Jan Počepický, nájemce dvorů v Jankově.

Mensa hl. oltáře při této opravě i se svatostánkem snížena na své původní místo, čímž jednotlivé umělecké linie oltářní tím více vynikly. Pod dřevenou mensou nalézá se původní mensa z červeného hlazeného pískovce, valně porušená a jest asi posledním zbytkem původního “altare stabile.” Zapsal K. Pražák, farář. 

Narozených 71, Oddaných 10, Zemřelých 26.

Rok 1927

Počátkem r. 1927 ohlášena byla generální visitace vikariátu votického. Přípravy ve škole i v kostele bylo nutno urychliti, aby do visitace vše bylo hotovo. Hned zjara upraven bývalý hřbitov kol kostela. Zásluhu o to má p. Počepický, jenž po??, prací i radou velmi přispěl.

Sešlo se na 40 občanů Jankovských k této práci. Nejdříve odstraněny všechny zašlé a zpustlé kříže a pomníky, pak celá plocha přeryta, urovnána, hroby srovnány a kol kostela zaměřena široká plocha pro církevní průvody o květné neděli a Hromnicích, jež konají se kol kostela. Celý bývalý hřbitov upraven jako park a oset travní směsí, jež brzy zazelenala.

Úprava dlažby kostelní

Jelikož stará, krásná dlažba kamenná sahala od lavic prostředkem kostela až ke hlavnímu vchodu tak, že po stranách pod chórem a pod lavicemi byly pouze obyčejné cihly, které rušily jednotný vzhled, rozhodl se podepsaný pro následující provedení dlažby: Kameny od lavic až ke hl. vchodu vytrhány a položeny na místo cihel před?? lavice. Prostora pod chórem položena cementovými, parketovými dlaždicemi, jež olemovány červenými frízy, takže nyní za touto dlažbou, samostatně vyřešenou, začíná jednotná, ničím nerušená, stará dlažba kamenná. Při kladení dlažby zjištěno, že hrobka Halemberkská sahá až pod chór. Cihlová dlažba pod lavicemi nahražena cementovou, čímž i čistota kostela velice získala.

Restarurace kazately a soch sv. Ambrože a Augustina.  V květnu 1927 p. Julius Buk restauroval kazatelnu. Některé řezby musely se doplniti, holubička zhotovena nová a pak kazatelna hezky polychromována, lakována a vyzlacena pravým zlatem. Rovněž i sochy sv. Ambrože a Augustina při oltáři Panny Marie polychromií ozdobeny. Práce trvala 3 týdny a náklad 2600 Kč nesl p. Jan Počepický z Jankova.

Nový missal

Sdružení katol. mládeže pro Jankov a okolí zakoupilo pro farní kostel nový missál, v červené kůži vázaný za 450 Kč u Francla v Praze I.

Vazba pamětní knihy

Pamětní kniha byla ve stavu ubohém, jednotlivé listy velmi poškozeny a ve hřbetě nedržely. S nevšední ochotou p. Frt. Němec, odborný učitel v Jankově, pořídil pečlivě novou koženou vazbu této knihy, z níž opisy mešních nadací, jež nalézaly se mezi textem, byly vyňaty a vřaděny na konec knihy.

Restaurace kalicha

Kalich, z užívání vyřaděný, jednoduchá tepaná práci z mosazi (mědi), jehož kuppa ozdobena hezkým košíčkem, byl dán k restauraci stříbrníkovi Grünfeldovi v Praze I. Anenská ul. Tím kostel obohacen o jednu starou památku. Na úhradu výloh za práci dán firmě s dovolením J. M. Dra. Ant. Podlahy, světícího biskupa v Praze, jeden kalich, tovární práce ceny nevalné, a ještě stříbrné rakouské mince, k tomu účelu darované p. Frt. Střihavkou, obuvníkem v Jankově a předsedou sdružení katol mládeže: 32 korun, 7 dvoukorun, 1 pětikoruna.

Slavnost biřmování a generální visitace

Přípravu biřmovanců vhodnými promluvami vykonal Msgre Josep Bouzek, kanovník vyšehradský ve dnech 5. a 6. června. Zvláště dojemná byla slavnost sv. přijímání dne 6. června, kdy vysocedůstojný pan kanovník od oltáře vzbuzoval s biřmovanci tři božské ctnosti a lítost a obnovoval s nimi křestní slib.

Dne 7. června, v úterý svatodušní, před 8 h shromáždili se biřmovanci, školní mládež a spolky farnosti u slavobrány, postavěné mezi školou a kostelem sborem hasičů jankovských, kdež očekávali příjezd nejdůstojnějšího Arcipastýře, jenž po 8 h za mírného deště přijel od Votic. Doprovázeli ho: vedp. ThDr. Antonín Dohalský, arcibiskupský sekretář a vedp. Ant. Stropek, arcib. vikář z Prčice. U slavobrány pan arcibiskup uvítán byl místním farářem a družičkou Marií Slepičkovou z Jankova 13., a pozdraven vzletným proslovem p. Frt. Střihavky, předsedy katol. mládeže. Velmi mile byl pan arcibiskup dojat přítomností sborů hasičů, jichž k této slavnost dostavilo se na 100. Jejich velitelům p. Opičkovi ze Lhoty Jankovské a p. Gemanovi z Jankova poděkoval p. arcibiskup a upřímně jim stiskl ruku. V kostele obětoval p. arcibiskup tichou mši sv., po níž vystoupil na kazatelnu a s vroucím zápalem a nadšením promlouval o nadpřirozenému původu církve a o Duchu sv. = Po krátké přestávce vykonána zkouška náboženská, po níž uděloval Jeho Milost sv. biřmování biřmovancům venku kol kostela. Biřmovanců bylo 388.

Na to ve farní kanceláři sám p. arcibiskupu prohlédl matriky, pravil, že jest úplně spokojen a dal podepsanému požehnání k další práci. Při obědě a milé zábavě setrval p. arcibiskup do ½ 4., kdy odjeli jsme na ohlášenou návštěvu do Ratměřic, kdež pan arcibiskup byl aspoň chvíli hostem pp. Kabešových. Z Ratměřic odjeli jsme do Janovic, kdež p. arcibiskup sám vedl kondukt +vdp. Vincene Bočana, tamního faráře. Mimo jmenované pány biřmování se zůčastnili dpp. Ant. Štenc, farář z Popovic, Josef Štefek, farář z Velíše, Oldřich Koza, farář Pyšel; z laiků p. Jan Počepický z Jankova.

Slečna Františka Vaništová s Marií Kocourkovou darovaly vlastnoručně vyšívané, bílé antipendium na oltář Panny Marie Lurdské a sametovou přikrývku na parapet kazatelny.

Slečna Růžena Kramatová, hospodyně farní věnovala kostelu bílé velum k požehnání Nejsv. Svátostí oltářní.

Restaurace filiálního kostela v Ratměřicích

Zásluhou a munificencí pí. Milady Kabešové a jejího manžela JUDr. Vladimíra došlo ke krásné úpravě okolí kostela a jeho vnitřku. Kostel ohražen pěkným železným plotem na masivní kamenné podezdívce tak, že vchod do kostela zůstává volný, ale ostatní stěny kostelní jsou uzavřeny parkem. Tím docíleno, že zdivo kostelní jest chráněno od poškození a znečistění a zároveň bývalý hřbitov důstojně upraven a chráněn před profanací, neboť dříve býval i návštěvován drůbeží a sloužil i za “hříště” místní mládeže. Ohrazením získán mu důstojný klid a vzorná čistota.

Na terase před vchodem do kostela umístněna starobylá, krásná barokní socha sv. Jana Nep., jež stávala za kostelem u pravé strany presbytáře.

Kostel vymaloval pod stálým dozorem pí Kabešové, jež ukázala i zde svůj jemný a vytříbený vkus, pan Frant. Theér, dekorativní malíř z Votic.

Hlavní oltář byl polychromován a lakován, čímž i náležitě konservován. Práci prováděl p. Bozděch z továrny “Aero” pod dozorem pí Kabešové, jež dovedla starobylý oltář umělecky pozdvihnouti případným koloritem. Obraz sv. Havla, patrona kostela, vzal p. Dr. Kabeš do Prahy, kdež umělecky opraven.

V restaurovaném kostele na evangelní straně umístěna barokní, zajímavá socha sv. Jana Nep., jež dříve zastrčena odpočívala ve věži kostelní, kdež ji objevil p. Dr. Kabeš. Sochu dal p. Dr. Kabeš dopraviti svým nákladním autem do dílny fy. F. V. Buk, Praha, Jilská ul 445, kdež řezby doplněny, (bylať prý socha kdysi rozražena bleskem, a socha polychromována. V této úpravě jest vzácnou barokní památkou.

Kaditelnice s příslušenstvím a tácek na mešní konvičky postříbřeny v dílnách fy “Aero” ve Vysočanech z rozkazu p. Dra Kabeše. Prvá slavnostní mše sv. v restaurovaném kostele obětovaná o pouti dne 15. srpna 1927. K této slavnosti darovala pí Ema Kabešová, matka majitele Ratměřic, z Prahy I., Anenská 2., krásné, vyšívané antipendium s nápisem: “Královno nebes, oroduj za nás!”  a akkordion.

Zapsal K. Pražák, farář

Narozených 31, Oddaných 14, Zemřelých 17

Rok 1928

Dne 22. února utrpěl podepsaný farář klouznutím na dvoře zlomeninu levé nohy. Za jeho nemoci až do 16. května zastupovali ho ochotně a obětavě vdp. Ant. Štenc, farář z Popovic, který též učil náboženství ve školách farnosti po 1 hodině týdenní v každé třídě. Ve 2 tř. školy obecné vyučovala náboženství sl. Anna Pilátová, učitelka této třídy. Dvakráte v týdnu dojížděl do Jankova vdp. František Macháček, em. katecheta z Votic, který konal zde bohoslužby a posvátné funkce o sv. týdnu a na všechny neděle na zasvěcené svátky. Tuto výpomoc obstaral podepsaný, jelikož jeho žádosti o stálou výpomoc na dobu jeho neschopnosti se strany nadřízených úřadů při nynějším nedostatku kněží nemohlo býti vyhověno.

Patronát

Dne 16. února 1928 předány patronátní knihy i majetek zástupcům okresu Votického, jenž koupil zbytkový statek Jankov od dědiců +Richarda Mattencloita, čímž práva i povinnosti patronátní přešly na stranu kupující. Při předávání mimo podepsaného faráře byli přítomni pp. Jaroslav Košatka, patronátní komisař, B. Křeček, patron. účetní, J. Váňa, ředitel městské spořitelny ve Voticích, jakožto důvěrník, Lev Felzman, jakožto předávající. Protokol uložen ve farním archivu.

Restaurace oltáře sv. Jana Nepomuckého

Laskavostí p. Jana Počepického vykonána sbírka na opravu tohoto památného oltáře, jež vynesla 2120 Kč. Pan Počepický sám daroval 4000 Kč. Práce restaurační svěřena firmě F. V. Buk, Praha I - 445. V červenci oltář rozebrán a zaslán do Prahy, kdež doplněn řezbou, vyzlacen pravý zlatem a polychromován. Pozadí medailonů 14 Pomocníků vyzlaceno, oblaka vystříbřena, rozviliny polychromovány přírodní zelení, skříň na sochu sv. Jana a thumba mramorovány. Dne 28. října restaurovaný oltář umístěn v kostele. Touto konservací zachráněna byla starobylá památka barokní.

Doplnění oltáře Panny Marie Bolestné

Skříň, v níž umístěna “Pieta”, spočívala na tumbě oltářní, takže úplně zanikala ve výklenku bývalého, nyní zazděného vchodu do kostela. Aby socha Panny Marie Bolestné se uplatnila, dal podepsaný zhotoviti u Buků v Praze predellu barokní, odpovídající proporcím oltáře. Predella zasazena mezi tumbu a skříň, čímž celý oltář dosáhl žádoucí výšky a “Pieta” teprve svým umístěním se uplatnila. Do prostřed nové predelly zasazena památná řezba: „Snímání s kříže”, která dříve visela na velké stěně nad vchodem do sacristie, kdež během času velmi sešla. Proto slepena s překližkou konservována a zasazena do nové skříňky zhotovené u Buků. Touto přestavbou celý oltář získal velmi na svém vzhledu a drahocenná památka “Snímání s kříže” jest důstojně na tomto oltáři umístěna a zároveň chráněna před další zkázou. Restaurace vyžádala si nákladu 500 Kč.

Oslava 28. října 1928

Desáté výročí republiky mělo se oslaviti společnou slavností všech korporací. V srpnu ustavil se komitét, který převzal veškeru péči o důstojnou oslavu 28. října. Podepsaný farář dal návrh na zakoupení bronzové desky se jmény padlých ve světové válce z Jankova a okolí. Týž pověřen výborem, aby desku opatřil. Firma Franta Anýž v Praze navrhla desku o velikosti 60/120 cm v ceně 2000 Kč. Návrh výborem přijat a podepsaný sjednal s firmou dodací a platební podmínky. Deska 26. října dopravena do Jankova továrním autem p. JUDra. Kabeše.

Dne 28. října v 9 h sloužena byla ve farním kostele zpívaná mše sv. za blaho vlasti, jíž zůčastnili se zástupci úřadů, hasičstvo z okolí, školní mládež a hojně věřících. Po mši sv. posvěcena byla deska padlých a pak ustavil se průvod ode dvora v následujícím pořádku:

  1. školní mládež
  2. Hudba p. Jos. Hudery,
  3. Ženy v národ. krojích,
  4. Hasiči,
  5. Obecní zastupitelstva
  6. Četníci
  7. Deska, již nesli legionáři
  8. Pozůstalí po padlých
  9. Spolky: Živnostenský, Sokol, Sdružení katol. mládeže, Malozemědělci, Lesní personál
  10. Občanstvo: Muži, ženy.

U měsť. školy zapěny slavnostní sbory místním učitelstvem, předneseny případné básně školními dítkami. Slavnostním řečníkem byl p. Frant. Heicman, ředitel škol v Jankově. Po jeho řeči deska odhalena, připevněna na stěnu vchodu do měst. školy. Národními hymnami zakončena dojemná oslava.

Odpoledne za nádherného počasí koncertovala na náměstí hudba p. Jos. Hudery za dirigování podepsaného faráře.

Farní knihovna

doplněna 23 svazky různých spisovatelů z nakladatelství La. Kuncíře v ceně 628 Kč 60 h.

Koberce pro sacristii

Pan František Nerad, rolník ve Skrejšově 8 a p. Frt. Matějovský, rolník a hostinský v Hrzíně darovali do sacristie 2 kokosové koberce, jež objednal podepsaný u firmy Jan Stoupa, Praha II. Jindřišská 1 za 217 Kč 30 h. -

V říjnu 1928 opustil Jankov veliký dobrodinec kostela a fary p. Jan Počepický, nájemce dvorů v Jankově, odstěhovav se do Ouběnic na vlastní svůj statek.

  • Narozených 40
  • Oddaných 13
  • Zemřelých: 27

Rok 1929

Na nový rok byla veliká vánice sněhu, takže pro závěje cesty se staly nesjízdnými. Brzy dostavily se kruté mrazy -30-40 °C, které potrvaly až do poloviny března. Nejen autobusová doprava na několik týdnů zastavena, ale i železniční provoz pro kruté mrazy a závěje velmi byl omezen. Následkem toho brzy byly vyčerpány zásoby skladů uhlí na venkově, kdež brzy dostavil se nedostatek uhlí. U nás, kde topí se většinou dřívím z blízkých lesů tato uhelná kalamita nebyla pociťována, neboť i chudší měli z let minulých slůšnou zásobu paliva.

Děti kališťské, navštěvující školu budenínskou, musili zůstati 1 noc u známých v Budeníně, neboť nebylo možno ten den pro vánici pro ně přijeti. Školy byly na několik týdnů zavřeny pro nedostatek paliva.

I zvěře, zajíců a koroptví za této sibiřšké zimy mnoho zhynulo, přes to že celou zimu musila býti krmena. Tak na jaře u Skrejšova nalezeny byly zmrzlé koroptve, jež v dýchánku udušeny byly navátým sněhem. Bylo však ku podivu, že osení, tolik měsíců zapadlé sněhem, na jaře brzy se zotavilo a dalo pěknou úrodu. Pouze stromoví ovocné z velké části krutými mrazy bylo zničeno, při čemž jest zajímavo, že stromoví ve vyšších polohách, jako zde na Kalištích, zůstalo neporušeno.

Oprava reliquiáře a authentiky oltáře sv. Jana Nep

V zasklené skříni jmenovaného oltáře u hlavy světcovy umístěn byl oválovy, dracounene ozdobený reliquiář s voskovou podobou jazyka sv. Jana Nep. Authentika dosvědčuje, že tato vosková napodobenina jazyka světcova dotýkana byla na pravém jazyku, nalézajícím se u sv. Víta v Praze.

Reliquiář i authentika opraveny ctih. sestrami Karmelitkami na Hradčanech v Praze za cenu 70 Kč.

Firma F. V. Buk zhotovila ve slohu barokním vyřezávaný, zlacený rám, do něhož zasazeny: reliquiář a authentika. Rám umístněn na zadní stěně skříně, čímž obě památky jsou pěkně viditelny. Rám účtován v ceně 160 Kč.

Větrná smršť

Dne 4. července ve čtvrtek k večeru v jedné hodině klesl tlakoměr hluboko pod normál zdejší dávaje tušiti blížící se bouři. A skutečně brzy ohromnou rychlostí přihnal vichr černé mraky prachu. Síla větru byla taková, že málo která střecha jí odolala. Střecha fary na straně západní a jižní skoro úplně zbavena byla taškové krytiny a voda protékala stropy. Lesy utrpěly velice. Na Kalištích zbytek staletého lesa skoro úplně zničen. Přelámané kmeny smrků stály tu jako pahýly a lesní cesty zataraseny spletí dřev. Podobně utrpěl i les “Opatov” mezi Skrejšovem a Hrzínem..

Oprava střechy fary

Větrnou smrští utrpěla tašková krytina fary tou měrou, že jižní i západní strana půdy byla úplně odhalena. Navrhl jsem patronátnímu úřadu, aby místo nákladné opravy dána byla na střechu krytina eternitová, jež na věži kostelní za větrné smršti tolik se osvědčila. Zásluhou dp. Petra Kurce, faráře ve Voticích, návrh v okr. výboru přijat a práce pokrývačská svěřena firmě Alois Vyšinka v Táboře.

V srpnu odstraněny tašky a latě, vazba pobita prkénky, kteroužto práci provedli zřízenci zdejší pily.

Začátkem září dělníci firmy A. Vyšinka provedli pokrytí fary umělou, asbesto=cementovou břidlicí, syenitem?.

Oprava střechy i s položením krytiny stála. 8958 Kč 91 h.

Trigonometrické měření v Jankově

V září 1929 konal ve zdejší krajině trigonometrické měření terrenu a opravy specielních vojenských map zeměpisný vojenský ústav v Praze. Měření prováděl p. kap. Karel Henzl, který bydlil na faře. Jelikož nenalezl pevného trigonomického bodu z r. as 1870, který měl býti “Na Hlavách”, počal zaměřovati od kostela farního, jehož dimense změřil takto: výška věže až pod kříž 25,05 m, spodní okraj oken 13 m, výška střechy pod hodinami 15,36 m, nad hodinami 17,87 m. Kostel v Ratměřicích: Věž pod křížek: 22,90 m

Restaurace soch sv. Václava, sv. Ludmily,sv. Barbory, sv. Kateřiny a sv. Františka Xaverského

7. září t.r. započato s opravou zmíněných starobylých soch. Pan Julius Buk celé 3 týdny pracoval zde. Sochy byly oškrabány, zbaveny starých nátěrů a polychromovány, částečně stříbřeny a zlaceny pravým zlatem. Zvláště sv. Václavu dostalo se nákladné restaurace, na níž přispělo SKM Jankov obnosem 1000 Kč, takže zlatem a stříbrem se zde nemusilo šetřiti. Mládež zdejší, organisovaná v SKM věnovala zmíněný obnos na památku millenia svatováclavského.

Zde nutno poznamenati, že při snímání těžké sochy sv. Václava vypadlo kopí a urazilo 2 prsty objímající je. Zajímavo, že prsty se úplně odštíply a bylo zjevno, že nebyly přilepeny, jinak by jiště ukázalo se slepení. Potvrzovalo by to známou, starobylou pověst, zaznamenanou na prvé stránce této pamětní knihy.

Čtyři konsoly musily se dopraviti do známé dílny řezbářské fy F. V. Buk v Praze I. Jilská ul., kdež odborně opraveny, doplněny řezbou a vyztuženy olověnými pásky. Konsola pod sv. Kateřinou Sienskou zhotovena nová, jelikož původní se nedochovala, a byla poslední léta nahražena nevkusnou bedničkou, prostou vší ozdoby. Tato nyní byla odstraněna a nahražena uměleckou prací firmy F. V. Buk. Náklad na restauraci soch činil 3000 Kč, uhrazen milodary a zmíněnými příspěvkem 1000 Kč od S. K. M. Jankov.

Sdružení katolické mládeže

ůčastnilo se celostátní oslavy svatováclavské v Praze a pořádalo dne 13. října “u Jelínků” malou akademii svatováclavskou a přednášku o životě sv. Václava, doprovázenou světelnými obrazy.

Koberce pro sakristii

Pan František Nerad, rolník ve Skrýšově 8 a p. František Matějovský, rolník, v Hrzíně 3 nesli náklad na koberce kokosové pro sakristii, jež opatřil podepsaný od firmy Stoupa v Praze za 217 Kč 30 h.

Zapsal K. Pražák, farář.

  • Narozených 28
  • Oddaných 12
  • Zemřelých 24

Rok 1930

Zima byla mírná, obilí dobře přezimovalo. Celý rok byl příznivý úrodě.

Úprava vchodu do býv. hřbitova

V červenci nákladem p. Ant. Nerada, nájemce okr. velkostatku v Jankově upraven vchod na bývalý hřbitov kol farního kostela. Schody kamenné zasazeny do postranních zídek z bílých cihel. Stará vrata odstraněna a na jejich místo vsazena nová, jež dle návrhu podepsaného zhotovil p. František Opička, truhlář v Jankově.

Meliorace v katastru Jankov

Vodní družstvo r. 1930 provádělo melioraci zdejších pozemků. Práce svěřena firmě, dozor zde vykonával p. Ing. Sergej Čerkasov, ruský běženec, jenž zde 7. října 1930 uzavřel církevní sňatek se slečnou Anežkou Pávovou ze Lhoty Jankovské 18. Z pozemků farních drenovány parcely č. kat. 457, 922, 153, 200 o výměře 0,505 ha. Práce vyžádaly si nákladu 7294 K 95 h, jež se splácí ročním obnosem do r. 1944. Meliorace farních pozemků zaplatil podepsaný duchovní správce.

Vodovod pro faru

Užitková voda pro faru vedena byla dřevěným potrubím z obecní kašny na náměstí. Od r. 1918 byl celý vodovod v tak chatrném stavu, že fara zvláště v zimě byla bez vody, jelikož voda v troubách zamrzala, aneb následkem špatnému stavu potrubí unikala do země. Každoroční opravy vodovodu stály mnoho peněz. Proto podepsaný farář žádal místní zastupitelstvo, aby mu bylo dovoleno farní vodovod připojiti na obecní vodovod u domu p. Hudery čp. 9. Usnesením obecního zastupitelstva v Jankově ze dne 24. 4.1930 žádosti bylo vyhověno. V červenci 1930 vyměřil Ing. Čerkasov nový vodovod a ihned započato s prací. Pozinkované roury objednal podepsaný vdO fy. Vrzal, strojírna ve Voticích. Výkop vyžádal si perné práce, jelikož na několika místech se narazilo na tvrdou skálu. Pak položeny trouby a vodovod ukončen kohoutem ve chlévě. Při stavbě pamatováno i na farní dům. Proti kuchyni roura opatřena uzavřenou výpustkou, takže až se bude jednou dávati v kuchyni nová podlaha, bude možno lehce vodu v domě farním zavésti.

Náklad (neuvedeno pozn.) Kč zaplatil patron, resp. okresní velkostatek v Jankově na účinnou intervenci dp. Petra Kurce, faráře ve Voticích a t.č. člena okresního zastupitelstva.

Sčítání obyvatelstva 1930

Dne 1. prosince proveden soupis obyvatelstva v RČS. Zdejší farnost v příčině náboženství vykázala tento stav:

  • Jankov: 534 kat., 42 acat.,
  • Budenín: 160 “ 1 “
  • Lhota Jank. 195 “ 2 “
  • Otradovice J. - 109 “ 7 “
  • Ratměřice: 268 “ 48 “
  • Skrýšov: 96 “ 4 “
  • Pičín: 13 “ 0 “
  • Hrzín: 87 “ 0 “

Úhrnem 1462 katol., 104 akatol.

V prosinci 1930 dne 10 a 11 byly prudké sněhové vánice, takže cesty musily se prohazovati.

  • Narozených 28
  • Oddaných 8
  • Zemřelých 27

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1931

Elektrisace farního kostela.

Dávným přáním podepsaného faráře a touhou zdejších osadníků byla elektrisace starobylého farního kostela. Vnější přípojku na síť provedl Lužnický svaz elektrárenský spol. s o.r. v Táboře svým zřízencem p. Píchou dne 23.3.1931.

Vnitřní instalace zadána firmě Bratří Krchové v Táboře. Vzhledem k starobylým památkám bylo nutno v osvětlení elektrickém užíti, pokud možno skrytých reflektorů.

Rozvodná deska umístěna v sakristii, odkudž položeno vedení do trubek.

Na hlavním oltáři bylo nutno umístiti pouze 2 světla, která zasadí se do svícnů, jež budou dány do ruček andělíčkům po stranách nad svatostánkem. Toto vedení dovedeno až k zmíněným andělíčkům, jelikož nejdříve bude nutno doplniti případnou řezbu svícínky, které se nezachovaly, snad kdysi utrpěly stářím tou měrou, že byly k nepotřebě a proto odstraněny.

Hlavní oltář ozářen světlem 2 reflektorů, jež skryty jsou po stranách vítězného oblouku. Tyto zrcadlové reflektory opatřeny žárovkami o 100–150 W.

Mariánský lurdský oltářík opatřen 64 žárovkami, k zapojení na 2 serie.

Vedení k lustru spuštěnou půdou po závěsní sňůře. Žárovky do lustru nemohly se ihned namontovati, jelikož týž bude vyžadovati odborné opravy a nazlacení v řezbářské dílně.

Loď osvětlena 2 sklopnými, nástěnnými tělesy se žárovkami 15-40 W, jež zasazeny do stěny pod varhanami tak, aby vrhaly tlumenné světlo na řady lavic.

Kůr opatřen 1 světlem, rovněž i sakristie a oratoř. Celkový náklad na tyto práce činil.

  1. účet za domovní přípojku …. 461 Kč 30h.
  2. “      za připojovací tavy?? 107 “ 35”

      3.)  “ fy Bratří Krchové v Táboře.. 3192 “ 10 “

Úhrnem 3760… Kč 75 h

Účet uhrazen milodary farních osadníků. Krásné osvětlení uplatnilo se poprvé při slavnosti vzkříšení dne 4. 4. 31, kdy celý kostel tonul v záplavě příjemného světla.

Krupobití

Dne 20. června 1931 kol 7 hodiny večerní přihnal vítr strašné mraky, plné ledu, který celou hodinu se sypal z oblak a brzy zničil krásnou, slibnou úrodu. Žalostný byl pohled na spoušť, jež krupobití v několika minutách způsobilo. Úroda polní u Jankova, Lhoty, Ratměřic, Skrýšova i Hrzína úplně zničena. Žita i pšenice se musily ihned posíci, aby aspoň trochu slámy se zachránilo. Ovsy a brambory se sice zmladily, ale slámy i zrna bylo velmi málo. I ovocné stromy krupobitím velmi utrpěly; včely, jelikož neměly pastvy, nedaly žádného užitku.

Do zdejší krajiny přijížděly komise, poslanci politických stran (za stranu lidovou senátor Krejčí), aby shlédli dílo zkázy. Pomoc poskytnutá státem byla vzhledem k nesmírné živelní pohromě nepatrná, zvláště, když někteří postižení, mající nepatrnou živnost, neb vedlejší zaměstnání, byli z ní vyloučeni.

Ke zmírnění bídy přispěl velkým darem p. JUDr. Vladimír Kabeš, který daroval 5000 Kč Ratměřickým a na přímluvu podepsaného ještě 3000 Kč Skrejšovským.

Krupobitím poškozená okna na evangelní straně u hlavního oltáře, jakož i okna na faře byla zasklena nákladem patronátu od p. Voříška, sklenáře z Votic.

Úprava postanního vchodu do farního kostela:

Vchod tento vyžadoval již dávno slušné úpravy. Prostředky poskytl pan Ant. Nerad, nájemce statku v Jankově. Dle pokynů podepsaného p. Soudný, zedník v Jankově, zhotovil z bílých cihel schody, olemované zídkami, vedoucí od školy ke vchodu ve hradební zdi kostelní. Od této až ke vlastnímu vchodu do sacristie položena cihlová dlažba.

Nové vnější dvéře ke kostelu

Vnější dvéře v předsíni hlavního vchodu do farního kostela byly tou měrou schatralé i neestetické, že nebylo možno pomýšleti na jejich opravu. Pan Ant. Nerad, jenž vždy měl pochopení pro krásu kostela, a i sám na restauraci jeho přispíval, nabídl se podepsanému, že ponese veškerý náklad na nové dvéře. Podepsaný zhotovil nákres, dle něhož p. Frt. Opička ml., truhlář v Jankově, zpracoval nové dvéře z fošen modřínových, dvohorných ?? p. Neradem. Materiál modřínový impregnován a přelakován. Do dveří zasazena 4 malá okénka z broušeného skla, aby v předsíni bylo světlo. Ke dveřím dána ciselovaná a patinovaná bronzová barokní klika s příslušenstvím, již za 219 Kč 30 h zhotovila fa Franta Anýž v Praze.

Restaurace lustru

Starobylý, dřevěný, pěkně řezaný lustr byl již dávno ve stavu ubohém: části ramének scházely, a celý lustr kdysi nabronzován. Restaurační práce ujal se p. F. V. Buk, řezbář z Prahy, jenž řezby doplnil, a lustr pravým zlatem ozlatil a odevzdal odborné elektrotechnické firmě, která namontovala elektrické vedení a svíčky. Do Jankova obnovený lustr přivezl p. B. Červ, obchodník zdejší.

Řezbářská práce, zlacení a montáž elektrická stála 1400 Kč, svíčkové žárovky 145 Kč 60 h. Úhrnem 1545 Kč 60 h.

Doplnění hlavního oltáře.

Elektrické osvětlení hlavního oltáře doplněno dvěma různými svícny “rohy hojnosti”, které vmontovány do rukou andílků nad svatostánkem. Svícny jsou prací dílny fy. F. V. Buk v Praze.

J. E. Th e JUDr. Karel Kašpar, biskup královéhradecký rozhodnutím sv. Otce papeže Pia XI. ze dne 22.10.1931 jmenován arcibiskupem v Praze.

Rok 1932

Pouť na Sv. Horu. Bylo dávným zbožným přáním zdejších zbožných věřících zůčastniti se slavností u příležitosti jubilea 200. výročí korunovace Panny Marie Svatohorské. Ve čtvrtek 9. června vypraveny o 1/2 5 hod. ranní 2 autobusy vezoucí 76 poutníků na Sv. Horu. V 8 h dojeli jsme šťastně ke Sv. Hoře, kdež sestavil se průvod, který byl zpestřen družičkami, nesoucími sochu Panny Marie, a ženami v černém oděvu, nesoucími patronku sv. Annu. - Po uvítání na náměstí svatohorském vykonali si poutníci sv. zpověd a přijali zbožně Tělo Páně. Načež zůčastnili se pontifikální mše sv., již obětoval nejdůstojnější pan biskup královéhradecký Dr. Mořic Pícha.

Odpoledne vykonali jsme na ambitech pobožnost křížové cesty, po níž nadšeně kázal dp. Škarek z Tovaryšstva Ježíšova v Prahy. Večer po “svatohorském zdrávasu” a sv. požehnání rozloučil se s poutníky Jankovskými dp. Vachatec, C.SS. R, načež opouštěli jsme s nadšením v srdcích památnou Sv. Horu. Do Jankova vrátili se poutníci v 8h večer.

Kaple v Otradovicích

V červnu a v červenci 1932 stavěli zbožní osadníci Otradovičtí kapli, aby aspoň jednou za rok mohla býti tamže sloužena mše sv. Plán dle návrhu podepsaného faráře zhotovil p. stavitel Kocura z Bašty. Otradovičtí všichni horlivě práce se zůčastnili, pracovali úplně zdarma. Tesař Říha, zedníci Suk a Budil, jiní opatřili práci nádenickou. Když stavba dokončena, objednán zvonek od chrámového družstva v Pelhřimově, ulila jej firma R. Manoušek v Brně Husovicích za 347 Kč 50 h. Oltář, do něhož vložen nový ostatkový kámen, zakoupen pro kapli od firmy F. V. Buk v Praze I-445 p. Karlem Ronovským, velkostatkářem v Odlochovicích za 2500 Kč. Náklad na stavbu kaple uhrazen byl výnosem z honitby per 3600 Kč., obecním příspěvkem 430 Kč a dary, jež činily 610 Kč.

Kaple slavnostně posvěcena v neděli 18. září 1932 o 2 h. odpo. vzdp. Ant. Stropkem, arcibiskupským vikářem v Prčici.

Doplnění hlavního oltáře

Hlavní oltář postrádal kříže. Pouze dvířka svatostánku byla opatřena krucifixem, který však byl ve stavu velmi ubohém. Obětavostí zbožné a chudé osadnice Františky Hořejší bylo umožněno podepsanému poříditi nový barokový krucifix, zhotovený a ozlacený řezbářem Juliem Bukem v Praze I. Kříž tento, který stál 250 Kč umístěn nad svatostánkem.

Jelikož v kostele farním nebylo dosud obrazu nejsvětějšího Srdce Páně, přemýšlel podepsaný, jak odpomoci tomuto nedostatku. Při zevrubném uvážení všech okolností daných starobylou výzdobou kostela bylo jasno, že naprosto není možno pomýšleti na novou sochu, jež by se umístila v lodi chrámové. Proto podepsaný obrátil zřetel přímo na svatostánek, jehož dvířka poskytla vhodné místo pro obraz Božského Srdce Páně. Když návrhy p. Buka nevyhovovaly, narýsoval podepsaný nový návrh, dle něhož zhotovil p. Buk nová dvířka, na nichž v reliefu zobrazeny mešní dary pšenice a hrozny vína, nad nimiž obrazu hostie stkví se poprsí Spasitele s božským srdcem. Práce vyžádala si nákladu 620 Kč.

Hromosvod farní

Budova farní, ač stojí na místě velice exponovaném, postrádala hromosvodu, jímž opatřena teprve letos od firmy Jaroslav Moller, elektrotechnický závod v Sedlčanech, za 415 Kč, jež zaplatil patronátní úřad.

Restaurace kaple ve Lhotě Jankovské

Zásluhou p. starosty Václava Hrušky z č.3 již r. 1931 provedena důkladná oprava kaple sv. Jana Nep. Střecha přeložena, zdivo veškeré opatřeno novou fasádou, odkryta a upravena byla hezká jednoduchá římsa. Kaple touto úpravou dostala původní formu. R. 1932 vnitřek její vymalován dle návrhu podepsaného faráře p. Fr.Thérem, dekorativním malířem z Votic. Oprava kaple stále 1427 Kč 40h, které uhrazeny z jmění obecního a sbírkou.

Zapsal K. Pražák, farář

Rok 1933

Nová okna

Okna farního kostela byla v ubohém stavu, dřevěné rámy uhnilé, skla popraskaná. Na prosbu podepsaného uvolil se p. Jan Počepický, statkář v Ouběnicích, dříve nájemce dvorů v Jankově, nésti náklad na nová okna. Podepsaný farář po prozkoumání nabídek různých firem pražských svěřil dodávku 3 nových oken firmě Jan Jaroš, umělecké sklenářství v Praze II, Vyšehradská 24. Pro tři okna v lodi chrámové volen románský osmihran z katedrálního skla slabě žlutého kombinovány s jemně modrým čtvercene. V horních polokruzích umístněny emblémy: víra, naděje, láska. Spodek oken nese nápis: ”Ke cti a slávě Boží, ve svatém roce 1933, Jan, Marie Počepický.” Okna stála 3470 Kč 80 h.

Oprava růžence

Restauraci starobylého růžence z r. 1655, který jest neobvyklou, a přece krásnou ozdobou farního kostela, svěřil podepsaný firmě F. V. Buk z Prahy. Růženec byl v říjnu 1933 rozebrán a opravován p. Juliem Bukem na faře. Paprsková záře kol sochy Panny Marie byla zhotovena nová, celý růžence polychromován a ozlacen pravým zlatem. Dne 1. listopadu zavěšen na původní místo. Restaurace vyžádala si nákladu 2300 Kč, jež uhrazeny milodary věřících a SKM Jankov.

Oprava varhan

Jelikož staré varhany dlouho již opraveny nebyly, požádal podepsaný p. Jana Remka, stavitele varhan v Benešově, o odborné prohlédnutí jich a předložení rozpočtu. Firma Karel Urban v Praze III. podala již dříve rozpočet a žádala za nový měch, vyčistění a přeintonování varhan 4500 Kč. Pan Remek podal rozpočet na tytéž práce na 2190 Kč. Práci za tento obnos vykonal velmi svědomitě a varhany konají dobrou službu, ani v zimě následkem vlhkého počasí nyní “nezlobí”, ač dříve již o půlnoční mši sv. špatně sloužily.

Svatá misie

Již v jubilejních slavnostech na Svaté Hoře jednal podepsaný s tehdejším vdp. rektorem Bendou, C.SS. R, o sv. misii. P. rektor slíbil, že r. 1933 pošle dva kněze na sv. misii do Jankova. R. 1933 v září oznámil P. Loula, rektor na Sv. Hoře, že pošle misionáře, aby od 26.11. do 1.12.1933 vykonali v Jankově sv. misii. Pozvání na misii do každého domu farnosti roznesli členové SKM a v Ratměřicích p. Ant. Suk.

Misionáři P. Ignác Coufal a P. Jan Košnar přijeli v sobotu 25. listopadu na nádraží Votice Město, odkudž do Jankova je přivezl vlastním autem p. Ant. Nerad, nájemce dvora v Jankově. Odpoledne byla zpověď školních dítek.

V neděli 26.11. o 1/210 dopoledne uvítal duchovní správce p. misionáře a představil je farní osadě prose Pána Boha o požehnání a zdar sv. misie. P. Coufal klidně a přesvědčivě vykládal sv. pravdy, P. Košnar nadšenými slovy uchvacoval srdce posluchačů. Krásné byly večerní pobožnosti sv. růžence, k nejsv. Svátosti oltářní a k Panně Marii. Misii zřejmě žehnal Pán Bůh. Penitenti již od 6 hodiny ranní trpělivě čekali u zpovědnic, aby očistěni na duši přijali potom Tělo Páně. V sobotu 2. prosince navštívili pp. misionáři nemocné farnosti a posloužili jim sv. svátostmi. V neděli 3. prosince bylo slavné generální sv. přijímání. Odpoledne ve 2 h. konán průvod kol náměstí, při němž mládenci nesli ozdobený misionární kříž. V průvodu kráčelo 1509 věřících, kteří plni nadšení radostně pěli chválu Tomu, jenž křížem svým spasil svět. Požehnaná byla práce obou misionářů, kteří v týdnu sv. misie vyzpovídali 821 věřících. Sv. přijímání podáno 1170.

V pondělí 3. prosince ve 2 h odp. odjeli pp. misionáři autem p. Nerada na Sv. Horu, kamž je doprovodil podepsaný farář.

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1934

Od fy Ornatia, Praha I, Konviktská 15 pro farní kostel zakoupeny: alba za 235 Kč, 2 humerály za 35 Kč 20 h.

Nové svícny

Na oltáři Panny Marie Bolestné byly staré rozbité svícny zinkové, které, jak zjištěno těžko by se daly opraviti. Tyto uloženy v depozitáři a zakoupeny nové barokní, lité z bronzu.

Kámen pod křtitelnici

Křtitelnice stála na podstavci dřevěném. Byl již ve špatném stavu, proto nahrazen mramorem zakoupeným za 200 Kč od firmy Gustav Kalous, závod kamenický v Praze – Karlíně, Havlíčkova 17.

Obnova sv. misie

Od 1. do 6. listopadu vykonali ve zdejší farnosti obnovu sv. misie. P. Jan Kučera a P. Jan Košnar C.SS. R z koleje Svatohorské. Poenitentů bylo 576, komunikantů 827.

Křížová cesta

V inventáři farního kostela o zdejší křížové cestě poznamenáno, že jest bezcenná. Jelikož podepsaný zjistil, že bezcennými jsou pouze rámy, objednal od firmy F. V. Buk v Praze nové renesanční rámy z tvrdého dřeva bukového. Dva obrazy musily se nahraditi novými, poněvadž plátno bylo úplně prohnilé. Všechny obrazy vyčistěny, zabezpečny proti vhlku a zasazeny do nových rámů. Oprava celé křížové cesty stála 3440 Kč, jež uhrazeny z milodarů.

Rok 1935

Svěcení křížové cesty

První neděli postní dne 10. března 1935 v 2 h odp. posvětil dp. P. Camilus Schanus??, kvardián františkánského kláštera ve Voticích, novou křížovou cestu. Listina uložena ve farním archivu.

Svěcení vlajky SK.M Jankov

SKM Jankov zakoupilo vlajku a požádalo o posvěcení na pondělí svatodušní dne 10. června 1935. Ráno byli členové u sv. zpovědi a sv. přijímání. Odpoledne ve 2h konal se velkolepý průvod městečkem, vlajka slavnostně přinesena do farního kostela, kdež k mládeži nadšeně promluvil P. Jan Košnar ze Svaté Hory. Poté vykonal svěcení vlajky, a mládež složila slib do rukou duchovního rádce. Potom s novou vlajkou konán průvod k desce padlých, jimž podepsaný věnoval pietní vzpomínku.

Po této slavnosti pořádána v hostinci u Jelínku akademie.

Celostátní sjezd katolíků v Praze

Již po Velikonocích utvořen farní výbor, který měl o to pečovati, aby z farnosti hojně celostátní sjezd katolíků byl navštíven. Ve výboru dobře se uplatnily: pp. Rudolf Schnapka, lesní v.v. v Jankově, Fran. Střihavka z Jankova, Fr. Opička ze Lhoty Jankovské, Josef Suk z Otradovic, Ant. Suk z Ratměřic. Nadšenou prací jejich vypravilo se do Prahy 52 farníků, mezi nimiž bylo hojně mládeže. Vůdcem byl p. Frt. Střihavka. Dne 28.června sloužena pro účastníky sjezdu mše sv., po níž nastoupili cestu do stanice Votice=Město. Účastníci vrátili se plni nadšení dne 1. července.

Umřel apoštol katolické akce farnosti

Na sjezd vypravil se těžce nemocný Frt. Opička, rolnický syn ze Lhoty Jankovské a byl duší celé katolické akce farnosti. Narodil se 25.1.1906 ve Lhotě Jankovské 7 z Marie, roz. Ždimerové. Podivuhodný byl jeho duchovní život, prýštící z Eucharistie. Když opustil obecnou školu, brzy začal horlivě pracovati v SKM, za svou práci nikdy nečekal nějaké odměny neb uznání. Byl to pravý apoštol katolické farní akce, jeho radostí bylo získávati nesmrtelné duše Kristu. Pod vedením podepsaného rychle chápal zásady duchovního života, podmíněného pokorou a oddaností Bohu a sv. církvi.

Nejdříve měsíčně, později denně přistupoval ke stolu Páně, odtud prýštila všechna jeho síla, když sám byl slabého těla. Pro Boha a spásu duší nebyla mu žádná oběť těžkou.

Na sjezd katolíků jel již v horečce, kterou ohlásil se zánět slepého střeva. V Praze byl přijat do všeobecné nemocnice, kdež po operaci dne 1. července umřel svatou smrtí, byv prve zaopatřen sv. svátostmi. Pohřben byl v Jankově dne 4. července podepsaným za asistence dp. Jos. Svobody, děkana v.v. v Praze, Tomáše Sedláčka, faráře v Ouběnicích, dp. Kozáka štáb. kapitána duch. z Košic a dp. Krákory, děkana z Miličína.

Odešel tiše, jako žil, ale dosud bolestná vzpomínka naše provází duši jeho na věčnosti. Úradky Boží jsou nevyzpytatelné, skláníme se pod mocnou ruku Boží, dnes však cítíme, co jsme v katol. akci ztratili smrtí Františka Opičky, jenž nám tak záhy odešel, aby přijal odměnu od Pána života. Vives brevi explerit tempora multa!

Figurální okna v presbytáři

Na jaře 1935 vypracoval p. Josef Šebek, akad. malíř skla v Praze, dle návrhu podepsaného faráře, dva kartony pro chrámová okna v presbytáři. Podepsaný navrhl: zvěstování Panny Marie, Narození Páně, poslední večeře Páně a Golgota. Po mnohých pracích a opravách zhotoveny návrhy. Jelikož nebylo možno pomýšleti na to, že byl se sehnal brzy potřebný kapitál 20 000 Kč, zadal podepsaný zhotovení 2 oken s výjevy Zvěstování a Golgota firmě Jan Jaroš V Praze II, Vyšehradská 24. Okna na skle katedrálním a antickém maloval a do skla zapálil p. Jos. Šebek, do olova zasadil p. Jaroš. Okna v Jankově vsadil p. Jaroš. Práce a materiál stály 9.852 Kč.

Jeho Excellence Th.et JUDr. Karel Kašpar

zasloužilý arcibiskup pražský, jmenován dne 16. prosince 1935 Jeho Svatostí, papežem Piem XI., kardinálem svaté Církve Římské, titulu sv. Vitála. Kněžstvo i lid raduje se z tohoto jedinečného vyznamenání, jež v kruzích vládních i diplomatických považováno za důkaz přízně Vatikánu k Č. S R.

Misálový pultík z dubu řezaný dodal řezbář F. V. Buk z Prahy za 230 K. Komže fialové pro ministranty od fy Jos. Neškudla, Jablonné n Orl. 86 stály 149 Kč 10 h. Opravu bílé kasule provedl a bílou a fialovou štolu za 460 Kč dodal Jos. Vend, Jabloné n Orl.

Rok 1936

Figurální okna

Dne 29. dubna 1936 osazena v presbytáři 2 figurální okna: na straně evangelní “Narození Páně, na straně epištolní ”Poslední večeře”, která dle návrhu podepsaného vypracoval p. Josef Šebek v kombinovaném barveném antickém a katedrálním skle. Osazení do oboustranně pocínovaného olova provedl p. Jan Jaroš, majitel uměleckého sklenářského závodu v Praze II, Vyšehradská 24. Náklad 9.869 Kč 50 h nesli: p. Jan Počepický, majitel realit v Benešově a pí Božena Voplakalová, choť ředitele školy v Polné.

Okno za hlavním oltářem z katedrálního skla mírně do žluta lomeného a zeleno modrého dodala táž firma 24. června 1936 za 1.171 Kč. Okno opatřeno nutným ventilačním zařízením.

Oltářní lampa

vyžadovala nutnou opravu a postříbření, což s úspěchem provedla fy H. Grünfeld z Prahy I. Anenská 9 za 288 Kč.

Inventář kostelního prádla

rozmnožen 2 černými komžemi pro ministranty od fy V. Mestek, Praha II, Ječná ul. 2 za 280 K, týž závod dodal oltářní burzu za 30 K.

Nové stupně ke všem oltářům

z modřínu zhotovil dle návrhu podepsaného p. Frt. Opička, mistr truhlářský v Jankově. Materiál dodal p. Frt. Anděl, ředitel okr. velkostatku a patronátní komisař v Jankově, který dne 19. července o 11 h v noci dokonal pozemskou pouť raněn byv mrtvicí. V Pánu zesnulý byl zbožným praktickým katolíkem, který víru dovedl skutky ukazovati a jako patronátní komisař získal si o kostel a faru mnohé zásluhy, neboť jeho přičiněním provedena vnější oprava kostela a fary. Pohřben byl 23. července do rodinného hrobu na hřbitově Votickém.

Pouť na Sv. Horu

byla vykonána dne 19. července 2 plně obsazenými autobusy.

Zapsal K. Pražák, farář

Rok 1937

Počátkem roku oznámeno, že v září, resp. v říjnu bude se konati generální visitace ve Votickém vikariátu, bylo nutno, aby opravy kostela a fary byly včas vykonány.

V březnu p. Jos. Boubín z Prahy Smíchov, Plzeňská tř. 73 celý týden pracoval v důkladné konservaci na opravení 6 svícnů hlavního oltáře. Práce za pokynů podepsaného dokončena 25. března a vyžádala si nákladu 1000 Kč. Stravu a ubytování na faře poskytl restaurátorovi podepsaný. Leštění svícnů provedeno na vysoký lesk i mat.

Pyscis pro svatostánek koupena

19. května od fy V. Mestek v Praze za 240 Kč

Malbu kostela

provedl p. Frt. Thér, dekorativní malíř ve Voticích ve dnech 12-20.září. Od stropu, jehož malba byla velmi zachovalá, všechny stěny lodi chrámové byly důkladně očistěny, proti vlhku opatřeny specielním nátěrem. Tónovaní provedeno teplou barvou pískové žluti, čímž získalo i vnitřní baroko – rokokové umělecké zařízení. Celou práci provedl mistr Thér s jedním pomocníkem pouze ze žebříků, takže nebylo potřeba stavěti nákladné lešení. Fermežovou barvou natřena všechna dvéře, okna na oratoři i dvéře v hradební zdi vchodu ke kostelu. Účet p. Théra vyrovnán 2.093 Kč 50 h.

Paténu k zaopatřování

pravil a pozlatil p. Grünfeld z Prahy I za 40 Kč, týž postříbřil aspergil za 10 Kč.

Nové lavice do lodi chrámové

počtem 7, provedené v masivním dubu přírodním dle návrhu p. architekta K. E. Hubeného v Praze II, Riegrovo nábř. 2, objednány dne 7. září. Truhlářský mistr Jaroslav Kalabis z Prahy II. Podskalská 34, objednávku vyřídil velmi svědomitě. Lavice dovezené autem p. Boh. Červem z Jankova, byly mistrem Kalabisem dne 9. října v kostele postaveny. Týž dle návrhu zmíněného architekta zhotovil skříňku na sv. oleje z bílého dubu.

Účet mistra Kalabise pr. 8414 Kč zaplacen jemu v Jankově 9. října.

Řezby a 6 ramínkových svícnů

hl. oltáře restauroval p. Jos. Boubín z Prahy. Práci dokončil 8. října.

Generální visitace

Jeho Eminence Th et JUDr. Karel Kašpar přijel na večer 10. října do Smilkova, kdež ubytován v zámku p. Kořána, průmyslníka z Prahy. Do Jankova přibyl autem v 8h ranní v pondělí 11. října v průvodu J. Excellence ThDr. Ant. Eltschknera, světícího biskupa pražského a vld. pana sekretáře Jana Boukala.  U slavobrány, postavené mezi obecnou školou a kostelem uvítal p. arcibiskupa místní duchovní správce a družička M. Kohoutková z Jankova. Na to pozdravil a do okresu Sedlčanského vítal jeho Eminenci p. JUDr. Frant. Uhlíř, okresní hejtman, J. Jan Hájek, statkář v Milhosticích u Červeného Újezda, za zdejší patronát. Po něm pronesl zdravici p. František Opička, mistr truhlář a starosta v Jankově. Za SKM pozdravil nejdůstojnějšího arcipastýře František Král, rolnický syn z Královny, t.č. předseda SKM v Jankově. Po tiché mši. sv. vykonala Jeho Eminence pobožnost za zemřelé, načež odebrala se do farní budovy, kdež vykonala skrutinium s místním duchovním. Zatím v kostele kázal dp. Jan Strach, farář ve Šlapánově, načež byli biřmovanci seřaděni k posvátnému obřadu. Školní mládež prokázala dobrými odpověďmi, že zná články věroučné i mravouky katolické tou měrou, že poskytuje oprávněnnou naději pro  budoucí životní úkol. Slavnost biřmování ukončena otcovskou promluvou nejdůstojnějšího arcipastýře, který vybízel biřmovance i jich rodiče k praktickému náboženskému životu, který i národu zabezpečí šťastnou budoucnost. Biřmování uděloval současně i J. E. p. světící biskup Dr. Eltschkner. Biřmovanců bylo 316, které k přijetí připravoval dp. Frt. Macháček, em. katecheta z Votic. Oběda na faře mimo Jeho Eminenci a jeho suitu se zůčastnili: p. okr. hejtman Dr. Uhlíř, zástupce patronátu p. Jan Hájek, důstojní pánové: František Macháček, em. katecheta z Votic, Tomáš Sedláček, farář v Ouběnicích, Alois Škácha, farář v Maršovicích, Jos. Bartůšek, farář v Popovicích, Frt. Ludvík, administrátor v Prčici, Jan Hercík z Janovic, kdež konal duchovní správu za těžce nemocného tamního faráře dp. Ant. Novotného, který tou dobou byl po těžké operaci v nemocnici na Král. Vinohradech. Odpoledne v ½ 4 za radostného zvonění opustil Jeho Eminence Jankov, aby pokračoval v generální visitaci vikariátu Votického, jež dokončil 20. října ve Vrcholtovicích. S celým vikariátem loučil se Jeho Eminencí na Veselíkově, kamž z Vrcholtovic pozván k obědu manželi Veselíkovým z Prahy.

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1938

Mobilizace:

V květnu vzhledem k událostem v sousedním Rakousku, resp. k jeho zabrání Německem, nařídil p. president mobilisaci. Mezi mladými muži, kteří nadšeně spěchali k plukům, aby uchránili ohroženou vlast, byl i varhaník Frt. Hořejší, čímž na několik neděl umlkly varhany. Stísněná nálada byla mezi lidem, jenž tušil těžké doby utrpení. Všichni povolaní do zbraně vykonavše svou povinnost k ohrožené vlasti se šťastně vrátili ke svým rodinám.

Dne 12.června v pondělí svatodušním zemřel náhlou smrtí raněn byv mrtvicí dp. František Macháček, em. katecheta z Votic. Právě se oblékl v kněžská roucha, aby přistoupil k oltáři Páně, jemuž chtěl přinésti nejsvětější oběť mše svaté, když anděl smrti odvedl jeho čistou kněžskou duši k věčnému Veleknězi. Zvěčnělý skoro celý svůj kněžský život strávil jako katecheta škol Votických, na jehož zbožnost a charakter i křesťanskou lásku vzpomínají jeho žáci a žákyně. Známa byla všeobecně jeho svědomitost a dochvilnost u vykonávání úřadu kněžského. V Jankově od r. 1928, kdy podepsaný utrpěl těžký úraz, vypomáhal dp. Macháček o hlavních svátcích, kdy od rána zpovídal zvláště mládež, která k němu měla velikou důvěru. Rád spěchal do Jankova i na první a poslední májovou pobožnost a na pout a posvícení. Poslední léta trpěl rheumatismem a zachvaty srdeční vady. Přes tyto tělesné obtíže do poslední chvíle života vypomáhal i na jiných farnostech, které byly dočasně bez kněze, neb kde farář onemocněl, jako v Ouběnicích, Janovicích i na Chlumu u Sedlčan. Jeho zajímavá kázání byla pečlivě zpracována, logicky rozčleněna a zpestřena poutavými příklady. Ve Voticích pracoval horlivě v konferenci sv. Vincence, chovanci městského chudobince měli v něm velikého dobrodince, který ze své penze rád přispíval ke zmírnění bídy trpících. Bůh odplať dp. Macháčkovi za vše dobro, které z kazatelny, zpovědnice a s oltáře Kristova do nesmrtelných duší zasil!

Druhá mobilizace

V září vyhlášena byla opětně mobilisace. Všichni vojíni rychle nastupovali ke svým plukům, neboť republika byla krajně ohrožena Německem pod vůdcovstvím Adolfa Hitlera. Německo připravilo válku, což slyšeli jsme v radiu, kdy na schůzích lidu německého bylo voláno: “Wir wollen Krieg”. Každý Čech tušil, proti komu Německem ohlašovaná a propagovaná válka se povede. Dne 26. září mluvil Hitler. Byl jsem požádán, abych jeho řeč přeložil a přednesl shromážděnému občanstvu na zdejším náměstí. V řeči Hitler napadal lživě Československo, líčil útisk Němců, utrpení jich v našem pohraničí. Vše bylo pomluvou, neb u nás byl klid a pořádek a blahobyt. Jeho řeč končila prohlášením, že 1. říjnem musí dostati naše pohraničí – ne-li – bude svět viděti!

Lid zachoval všude klidnou rozvahu i když mu byl sdělen strašný mnichovský diktát.

Svátek prohlášení samostatnosti

letos slaven hlubokým, národním smutkem. Každý Čech v srdci cítil strašnou bolest, která vyjádřena mlčením. Přesto 30. října o svátku Krista Krále věřící v hojném počtu přistoupili ke sv. svátostem, aby požehnání Boží a ochranu svatých patronů vyprosili těžce zkoušené vlasti. 

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1939

Okupace

Dne 15. března překročila německá vojska hranice druhé republiky. Naše vojsko staženo do kasáren, kdež plakali naši obránci, že nebylo jim dopřáno krev i život dáti za drahou vlast. Tanky a obrněné vozy uvázly v závějích u Miličína, do Jankova dostaly se až třetí den. Panceřová jednotka byla umístěna ve Voticích, kdež na náměstí stály obrněné vozy a u radnice vlála německá vlajka s hákovým křížem. Prostí vojíni i důstojnictvo žasli nad chladným klidem obyvatelstva. Vojsko německé rozdávalo ve Voticích, Sedlčanech, Bystřici polévku, o niž nikdo neprosil, naopak vojáci lacino kupovali pečivo, uzeniny, čokoládu, bonbóny a brzy se přesvědčili, že u nás není žádného hladu, nýbrž všeho nadbytek. Mohli lacino nakupovat a do říše posílat, jelikož poměr marky k naší koruně stanoven 1 :10.

Ihned po okupaci vydán rozkaz odevzdati zbraně. Naše četnictvo je sbíralo a odevzdalo do Sedlčan na okresní úřad. Zbraně lovecké později vráceny, jen pistole, browningy zabrali důstojníci německé branné moci.

Pouť na Svatou Horu

Dne 16.července o ½ 6 ráno shromáždili se poutníci ve farním kostele, kdež vykonána krátká pobožnost s prosbou o ochranu na cestě, po níž nasedli účastníci v počtu 115 osob do 2 velkých autobusů fy JaS. (Jihočeská autobusová společnost.) Jízdné pro 1 osobu obnášelo 26 Kč. Večer o ½ 9 oba autobusy přivezly všecky poutníky.

Mešní roucha

Pro farní kostel koupen za 400 Kč bílý ornát s výšivkou JHS vd fy: Ars liturgica, Praha II, Ječná 2. Táž firma pořídila opravu červeného paramentu za 80 Kč.

Dne 13. srpna

navštívila farní kostel pí generálová Pelléová se svou dcerou sl. Marií, vdova po francouzském generálu a příteli českého národa. Pellé - on, jenž byl po převratu r. 1918 delší dobu v Praze jako náčelník vojenské misse. Paní Pelléová jest rozená Braunerová z Prahy. Do Jankova přijela z Ratměřic, kdež byla návštěvou u p. Dr. Vladimíra Kabeše. Podpis Pí Pelleové i její dcery jest na str. 197.

Odevzdání zbraní

Před polním tažením do Polska, které počalo 2. září nařízeno bylo opětně pod trestem smrti odevzdání zbraní.

Restaurace hlavního oltáře

Od 15. listopadu do 2. prosince provedl konečnou restauraci hlavního oltáře p. Josef Boubín, pozlačovač z Prahy. Smíchova, Plzeňská 73.= Všechny řezby i svatostánek odmontovány a na faře konservovány a umělecky restaurovány. Hlavní oltář mramorován modro-zeleně, okraje růžově. Obláčky ostříbřeny na lesk. Největší péče věnovaná svatostánku, jehož 4 sloupky pravým zlatem na mat i lesk vyzlaceny. Rovněž dvířka jeho tamtéž neshodou i technikou umělecky vypravena. Relief Božského Srdce Páně byl ponechán v původním koloritu z r. 1932. Práce, které vykonány s velikou pečlivostí dokončeny 2. prosince, kdy oltář zaskvěl se v novém rouchu zlata a barev. Mistru Boubínovi po celou dobu pomáhal jeho syn Jaroslav, absolvent umělecko průmyslové školy v Praze. Restaurace stála 3520 Kč, mimo byt a stravu, které poskytl místní duchovní správce. Scházející 2 dekorativní barokové vázy ze dřeva za 80 Kč vyřezal mistr Buk z Prahy I – Jilská 445. Vázy ozlatil a na příslusná místa zasadil mistr Boubín.

Půlnoční mše sv.

se vzhledem k válečnému stavu přeložila na 3. hodinu odpolední 24.12.1939

Zapsal K. Pražák, farář.

Rok 1940

Vzkříšení Páně slaveno

na bílou sobotu večer dne 23.3.40. Na Boží hod měl slavnostní kázání vdp. Dr. František Šilhan, S. J., profesor na jesuitském učilišti v Benešově. Nadšeně přednesl kázání v thematu: Vzkříšený Kristus - naděje naší věčnosti. Do zajímavé a hluboce založené řeči vložil i mnoho povzbuzení k pravé obětavosti a hrdosti národní. Po kázání, které věřící dobře pochopili, měl zpívanou mši sv. Rovněž ochotně vykonal odpolední božíhodovou pobožnost. Autobusem o ½ 4 odpoledne vracel se do Benešova.

Svícny k oltáři sv. Jana Nepomuckého

Jelikož staré svícny u tohoto oltáře byly velmi opotřebované, bylo nutno je nahraditi novými. Dva masivní bronzové svícny koupil podepsaný v umělecké aukci v Praze I - Hybernská za 270 K.= Podle těchto přesně zhotoveny ještě 2 bronzové svícny u fy. H. Grünfeld, Praha I, Anenská 9.

Nové červené komže pro ministranty

dodala firma Josef Neškudla, výtvarné umění církevní v Novém Hradci Králové, za 280 K.

Sedmdesátiny J. E. Th et JUDra Karla Kašpara

oslaveny slavnostními bohoslužbami na neděli nejsvětější Trojice dne 19. května. U příležitosti tohoto památného jubilea byl podepsaný farář jmenován vs. děkanem.

Svátky sv. Petra a Pavla

Nanebevzetí Panny Marie, Sv. Václava prohlášeny vládou za dny pracovní, ordinariát dispensoval od jich svěcení, proto oslava jejich přenesena byla na neděle. Svátek všech svatých a neposkvrněného Početí Panny Marie připadly letos na neděle, proto svěceny. Průvod na hřbitov po bohoslužbě na dušičky se letos konal.

Celodenní výstav nejsv. Svátosti

se konal 24.11. v neděli XXVIII. po sv. Duchu. V 9 h sloužena mše sv. na úmysl sv. Otce, jenž zvláštním listem vyzval kněze a věřící celého světa, aby své modlitby spojili s jeho modlitbami, jež vykoná v tento den na hrobě sv. Petra v Římě. Výstav zakončen o 3h odpolední zvláštní pobožností znovu modlitbou na úmysl sv. Otce.

Půlnoční mše sv. přeložena na 3 h odpolední na štědrý den

Zapsal K. Pražák, děkan

Rok 1941

Nová monstrance baroková

byla koupena na splátky, jelikož nebylo potřebného kapitálu, od fy Grünfeld v Praze I. - Podepsaný ji viděl nehotovou a jelikož by se velmi hodila k zdejšímu památnému hlavnímu oltáři jednak svým stylem a uměleckým zpracováním, žádal p. Grünfelda, aby ji dohotovil a reservoval pro Jankov.

Celodenní výstav nejsv. Svátosti oltářní

konán dne 20. března. Večer o 6 h dne 19. 3. měl případnou promluvu a sv. požehnání dp. Dr. Ant. Lepka, S. J. z Benešova. Po sv. požehnání zpovídal. Ráno druhý den od 7 h byla zpověď, v 9 h výstavní mše sv. se sv. přijímáním. Po mši sv. vystavena nejsv. Svátost v nové monstranci k celodennímu uctívání. Večer o 6 h kázání, sv. požehnání a “TeDeum”. Sv. svátosti přijalo 81 dospělých věřících.

Na boží hod a pondělí velikonoční

měl hlavní kázání dp. P. Rudolf Vašíček S. J. z Benešova, který též tyto dva dny zpovídal školní dítky, jež ke sv. přijímání přistoupily při ranní mši sv. v pondělí velikonoční.

Zpívané rekviem za zesnulého nejdůstojnějšího arcipastýře

J. E. p. kardinála Dr. Kašpara slouženo 28. dubna.

Dne 17. května zemřel p. Rudolf Schnapka

lesní v.v. a býv. patronátní účetní, pohřben na místním hřbitově 20. května. Zvěčnělý byl praktickým katolíkem. Na velkostatku sloužil 20 let.

Nový parament mešní

z červeného zlatobrokátu se zlatými vlnitými portami, hevábnou podšívkou koupen od firmy”Ars liturgica” Praha II. Ječná 2 za 2000 K. Táž firma dodala černou štolu z hedvábného brokátu za 80 K, střapeček k tabernáklovému klíčku za 15 K a niklovou soupravu křestní za 285 K.

Zelená gotická kasule

z hedvábného brokátu se zlatotkanými pásy a hedvábnou podšívkou dodána v říjnu touže firmou za 1300 K.

Malbu v presbytáři i lodi kostela

opravil p. Frt. Novotný, mistr malířský z Votic za 418 K.

V květnu 1941 zatčen byl Gestapem pan Vojtěch Pech, vzorný katolík a dobrý, žáky milovaný učitel zdejší měšťanské školy.

Dne 28. září popraven v Praze p. armádní generál v.v. Josef Bílý, jenž byl r.1931 navštěvou u podepsaného. Viz str. 176.

Zapsal K. Pražák, děkan

Dne 14. června oddal podepsaný v kostele sv. Františka v Praze II snoubence p. JUC Vladimíra Kabeše a sl. Otylii Drimlovou, kteří u příležitosti svého sňatku věnovali na kostel 5000 K. Dne 20. června sloužil za novomanžele v Ratměřickém mši sv., při níž přijali manželské požehnání. Zpěvy při této pobožnosti obstaral chrámový sbor jankovský. Pietního aktu zůčastnili se místní p. starosta, sbor hasičský a hojně obyvatelstva. Všichni se radovali ze štěstí novomanželů, kteří svou dobročinností i vzácným pochopením pro zájmy lidu získavají si i jeho srdce.

Zapsal K. Pražák, děkan

Rok 1942

Nové pouzdro na starou monstranci koupeno u fy. Grünfeld, Praha I, za 220 K.

Relikviář na ostatek sv. kříže opraven touže firmou za 350 K.

Rekvisice bronzových zvonů

Po vykonaném soupisu zvonů r. 1941 byla jich rekvisice nařízena r. 1942. Podepsanému po jednání s p. komisařem Čechem podařilo se pro Jankov zachrániti zvon sv. Jana Nep. z r. 1924 pod tou podmínkou, že umíráček o váze 10 kg jest prasklý a zvonění nezpůsobilý. Pro Ratměřice ani jediný ze rekvisice r. 1917 vyňatý zvon o čisté váze 41 kg nebylo možno zachovat. Lidé se sice nabízeli, že zvony aspoň některé tajně ukryjí, ale podepsaný vzhledem ke stávajícím poměrům odmítal každou podobnou akci slovy: “Ke zvonům si opět pomužeme, ale ztracený život se ničím nahraditi nedá.” Snímání zvonů v okresu Votickém na návrh podepsaného, jakožto konservátora památkového úřadu, svěřeno bylo p. Janu Říhovi, staviteli v Ohradách u Votic, který se svými lidmi snímání zvonů pietně prováděl. V Jankově došlo ke snímání zvonů ve středu 8. dubna dopoledne. O 8 h posledne ¼ hodiny smutně vyzváněno, věřící vyzváni, aby modlitbou rozloučili se s 2 největšími zvony, které 18 roků stříbrným hlasem oslavovaly Boha a volaly dítky Páně do domu Otce nebeského. Snímání zvonů v Jankově vykonali pp. Josef Váňa a Karel Soudný zedníci z Jankova. Po laně spustili je oknem na severní straně věže na zem. Byly potom ofotografovány a naloženy na povoz, který je dopravil do stanice Olbramovice, odkud později vlakem vezeny do Prahy VIII. Umíráček zatím na věži ponechán, ale nesmělo se jím zvoniti. Odevzdán zvon sv. Jana Křtitele o váze 275 kg a zvon sv. Anny o váze 142 kg, oba z r. 1924. Když tyto zvony odevzdány do Olbramovic, bylo do Jankova vzkázáno na rozkaz německého důstojníka, aby odevzdán byl i “prasklý” umíráček. Jelikož prasklý nebyl, musili jej tajně u Otradovic rozbíti a pak teprve odevzdati sběrně v Olbramovicích.

 

Výjimečný stav

Dne 27. května po attentatu na R. Heydricha v Praze vyhlášen výjimečný stav, který trval až do 2. července. Tato doba bude vždy v dějinách národa dobou nejkrvavějšího pronásledování, dobou moře slz prolitých nad nesčetnými vraždami nevinných lidí. Těžko jest zjistiti, kolik věrných Čechů i Češek musilo obětovati životy germánské krvelačnosti. Ležáky a Lidice srovnány se zemí, muži všichni popraveni, ženy dovezeny do koncentračních táborů v Německu, jich nedospělé dítky zašantročeny, aby nikdo se nedověděl o jejich osudu. Mezi prvními popravenými byl p. Ing. Ludvík, býv. osobní tajemník ministra zemědělství. Týž s rodinou i rodiči bydlil v Ratměřicích v domku č. 32, který koupil od Tichých a jejž si upravil na letní pobyt.

Po 27. květnu gestapo často projíždělo Jankovem. Nikdo nebyl jist životem, byly to hrozné dny i noci stálé nejistoty

Stanice charity k ošetřování nemocných v rodinách byla zřízena v Jankově dne 1. července. Jako ošetřovatelku poslal Svaz charity v Praze do Jankova sestru Jarmilu Kolárovou??, která obětavě a nezištně v duchu katolické charity ujala se horlivě přikazané práce. Stanice jest velkým dobrodiním pro zdejší chudé, ale i majetní rádi ke svým nemocným sestru volají. Stanice má k disposici 3 místnosti v domě p. Jos. Hudery.

Přehled naší farnosti v číslech

  • 1948 Narodilo se 6 dětí: 2 chlapci, 4 dívky, zemřelo 1. úbytek vyjadřuje číslo 10. Snubních protokolů 5, prohlášeno 7 párů snoubenců, sňatků 5. Zemřelo 16 osob: 4 děti do 14 let, 6 mužů, 6 žen; zaopatřeno 10, nezaopatřeno 1.
  • 1949 Mše svaté o nedělích a svátcích 110: 92 tichých, 18 zpívaných, kázání 81, odpoledních pobožností 92, zaopatřování 20. Narodilo se 14 dětí: 7 chlapců, 7 dívek; úbytek 13. Snub. protokolů 5, prohlášeno 14 párů snoubenců, sňatků 8. Zemřelo 27 osob: 1 dítě, 16 mužů, 10 žen.
  • 1950 Mše svaté o nedělích a svátcích 117: 104 tichých, 13 zpívaných, kázání 68, odpoledních pobožností 79, zaopatřování 3. Narodilo se 18 dětí: 6 chlapců, 12 dívek; přírůstek 6. Snubních protokolů 6, sňatků 6. Zemřelo 12 osob: 6 mužů. 6 žen.
  • 1951 Mše svaté o nedělích a svátcích 101: 85 tichých, 16 zpívaných, kázání 59, odpoledních pobožností 84, zaopatřování 3. Sňatků 9. Snad po prvé, co paměť trvá, nebylo v našem kostele pohřběno ani jedno dítě; v Benešově z naší farnosti pokřtěno 14 dětí: 9 chlapců, 5 děvčat. Zemřelo 8 osob: 1 dítě, 4 muži, 3 ženy.
  • 1952 mše svaté o nedělích a svátcích 101: 87 tichých, 14 zpívaných, kázání 52, odpoledních pobožností 75, zaopatřování 12. Sňatků 11. Narodilo se 22 dětí: 15 chlapců, 7 děvčat. Zemřelo 14 osob: 1 dítě, 8 mužů, 5 žen.
  • 1953 Mše svaté o nedělích a svátcích: 101: 91 tichých, 10 zpívaných, kázání 57, odpoledních pobožností 75, zaopatřování 11. Sňatků 15. Pokřtěno 12 dětí: 4 chlapci, 8 děvčat. Pochováno 22 osob: 1 dítě, 14 mužů, 9 žen
  • 1954 Mše svaté o nedělích a svátcích 97: 83 tichých 14 zpívaných, kázání 55, odpolední pobožnosti 72, zaopatřování 4. Požehnáno 6 sňatkům, pokřtěno 9 dětí: 4 chlapci,5 děvčat. Pochováno 14 osob: 1 dítě, 2 muži, 11 žen.
  • 1955 Mše svaté o nedělích a svátcích: 103: 93 tichých, 10 zpívaných, kázání 63, odpolední pobožnosti 73, zaopatřování 5. Sňatků 7. Pokřtěno 15 dětí: 8 chlapců, 7 děvčat. Pochování 7 osob: 3 muži, 4 ženy.
  • 1956 Mše svaté o nedělích a svátcích: 99: 90 tichých, 9 zpívaných, kázání 52, odpolední pobožnosti 67, zaopatřování 9. Sňatky 3. Pokřtěno 15 dětí: 10 chlapců, 5 děvčat. Pochováno 15 osob: 5 mužů, 10 žen.
  • 1957 Mše svaté o nedělích a svátcích: 97: 87 tichých, 9 zpívaných, kázání 55, odpolední pobožností 63, zaopatřování 5. Sňatků 10. Pokřtěno 12 dětí: 3 chlapci, 9 děvčat. Pochováno 20 osob: 1 dítě, 7 mužů, 12 žen.
  • 1958 Mše svaté o nedělích a svátcích 97: 86 tichých, 11 zpívaných, kázání 53, odpolední pobožnosti 60, zaopatřování 7. Sňatků 6, Pokřtěno 22 dětí: 13 chlapců, 9 děvčat. Pochováno 18 osob: 9 mužů, 9 žen.
  • 1959 Mše svaté o nedělích a svátcích: 93: 83 tichých, 10 zpívaných, kázání 59, odpolední pobožnosti 66, zaopatřování 8. Sňatky 4. Pokřtěno 16 dětí: 6 chlapců, 10 děvčat. Pochováno 18 osob: 9 mužů, 9 žen.
  • 1960 Mše svaté o nedělích a svátcích 90: 80 tichých, 10 zpívaných, kázání 50, odpolední pobožnosti 57, zaopatřování 3. Sňatků 9. Pokřtěno 6 dětí: 5 chlapců, 1 děvče. Pochováno 19 osob: 10 mužů, 9 žen.

Přes 30 let v Jankově farářoval osobní děkan, arcibiskupský konsistorní rada a notář, parochus consultor, u. a. vikář traktu votického, konservator Státního památkového úřadu pro okres sedlčanský Msgre Karel Pražák – od 7. dubna 1918 do 5. prosince 1948, kdy jistě se smíšenými pocity, s rozechvěním vystupoval na svoji kazatelnu naposled, aby se se svojí osadou rozloučil. 851 dětí obmyl posvátnou vodou křestní, 310 párům snoubenců požehnal na společnou pouť životem, 745 svých osadníků doprovodil na svaté pole hřbitovní – o další jeho poctivé a svědomité práci mluví stránky této pamětnice. Po třicetileté duchovní správě na českém venkově odchází na památný, Čechům posvátný Vyšehrad jako sídelní kanovník král. kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla. Duchovní správu po něm převzal pisatel těchto řádků Eduard Váša, dosavadní administrátor v Arnoštovicích. Byl právě svátek Neposkvrněného Početí blah. Panny Marie, kdy v 9 hodin dopoledne sloužil v jankovském kostele sloužil svou první mši svatou. Na mariánský svátek L. P. 1948 započal svou administraci a vede farnost ještě v roce 1962.

 

 

Svaté přijímání

Škola

Škola

Škola

 

 

hodiny

cesty

km

1949

1,483

575

51

530,4

1950

1,477

500

31

322,4

1951

1,170

496

30

312

1952

1,152

475

30

312

1953

1,200

366

35

364

1954

1,159

213

26

270,4

1955

1,043

138

21

218,4

1956

1,093

140

23

239,2

1957

899

142

24

249,6

1958

934

142

25

260

1959

863

139

29

337,6

1960

763

136

23

239,2

Přehled naší farnosti za rok 1961 v číslech

  • Mše svaté o nedělích a svátcích 85: 75 tichých, 10 zpívaných, kázání 52
  • Odpolední pobožnosti 61
  • Zaopatřování 4
  • Požehnáno 2 sňatkům
  • Pokřtěno 18 dětí: 13 chlapců, 5 děvčat
  • Pochováno 12 osob: 8 mužů, 4 ženy

Administrátor Eduard Váša končí svou administraci, kterou zde započal 8. prosince 1948, dnem 18.října 1962, 19. října 1962 odchází na nervové léčení do benešovské nemocnice, 1. listopadu 1962 je vystřídán dp. Jaroslavem Karkoškou, dosavadním administrátorem v Radonicích nad Ohří.

Pastorační činnost odcházejícího administrátora v číslech

  • mše svaté o nedělích a svátcích: tiché 1200, zpívané 170, kázání: 796
  • odpolední pobožnosti: 981
  • svatby: 98
  • křty: 158
  • zaopatřování nemocných: 96
  • pohřby: 216
  • škola: hodiny 3720, cesty 381, km 4082

Jankovské farní osadě s Pánem Bohem, svému nástupci požehnání Boží Váša Mont??

Dne 1. listopadu nastoupil I. J. Karkoška, nar. 16.12.??1912 v Petřvaldě (Slezsko), který přišel do Jankova a Ouběnic z Radonic n O., kde kromě místní fary spravoval farnosti: Koštice, Slavětín a dříve i Oboru u Loun. Náboženství vyučuje (dostav stát. souhlas 24.11.) v Jankově 49 přihlášených dětí, v Budeníně 16 a v Ouběnicích. 5 děvčat. Zima začala brzo, kolem 10./11. napadl sníh a zůstává ležet. Mrazy jsou v noci často pod 20 st., zamrzá vodovod i v mnoha staveních (ku př. do místní pekárny musí vozit vodu); vody je málo, protože konec léta a podzim bylo sucho. Kvůli nedostatku uhlí jsou prázdniny ve škole od 21./1.-11./2. Sám jsem dostal jen 5 m na r. 1962, nežádal jsem o další, protože jsem měl zásoby z doby, kdy maminka dostávala dep. uhlí jako vdova po horníku, a abych nebral potřebnějším. Také v přehradách je málo vody. Nyní koncem ledna (26.-27.) napadlo hodně sněhu. Se souhlasem p. O. C. T. (pozn. asi okresní církevní tajemník) Kocábka nakoupím cement a ostatní potřeby na opravu kostelů v Jankově, Ratměřicích a Ouběnicích. Ze štoly, intenci, za modlitby za zemřelé a z darů věřících byla zaplacena práce i materál na opravu střechy; pokr. práci. provedl p. Veselka se synem z Louňovic. Tašky skoro všechny přeloženy, latě vyspraveny i krov. Pro nástupce: bude třeba v levém rohu nad oltářem vyměnit trám (zatím vystuženo fošnou) opatřit více latí a asi 3 až 5 tisíc tašek. Při této opravě bylo vyměněno asi 3000 kusů. Cementu bude více než dost 3 metr. a tolik vápna. Rozbitá okna v kostele v Ratměřicích opravil dělník p. Hübner odbor. podniku z Prahy a účet 1800 Kčs. postoupen St. Inspektorátu stát. pojištovny v Benešově. Při opravě kostela pomáhli: p. Jos. Hořejší (tesař. práce), jeho otec, p. Kratochvíl otec a syn, p. Štika p. Hudic ml., jeho zeť p. Bouška, (klemp) p.Škreta, kovář, p. Lukeš ml. ze Lhoty, starý p. Opička 70 let, p. Hruška, Sochůrek, ml. Matějovský Pavel, všichni ze Lhoty, p. Fr. Střihavka, p. Halaška, p. Veselý, Zajíc z Lažan, Fialka otec a syn. p. Slepička, p. Slunečko, Ždych, Hudera, 2. Hořejší (hrobník i od Svatoňů) p. Kýtyr, p. Lažanský, Pěkný i děti poponášely tašky. Promiňte, které jsem neuvedl. Živila řemeslníky a napájela pí Neradová z hotelu. Vstával jsem ve 4 a chodil spát kolem ½ 10 až jsem z toho pak kašlal krev, ale jen když je střecha v pořádku. 18./6. byla skončena oprava střechy v Jankově a 20. června byla zahájena oprava střechy v Ratměřicích; trvala 9 prac. dní. V Jankově byly dvéře do kostela očištěny smirkovým papírem, napuštěny fermeží a lakem. Tím bych rád ukončil opravy pro letošek. Jaro bylo pro úrodu velmi příznivé, bylo hodně sena, ale pak o žních velké sucho, že i stromy začínají schnout. Dnes 8./8. trochu prší. Dne 16. ledna 1963 zemřel velezasloužilý bývalý zdejší duchovní správce Msgre Karel Pražák, síd. kanovník na Vyšehradě, který působil zde od r. 1918 -1948, a za nějž bylo provedeno tolik oprav a vykrášlen zdejší farní kostel. Odešel pro svou mzdu. Polovina srpna byla deštivá, ale pak byl podzim velmi pěkný, listopad byl prý nejteplejší za posledních 200 let. Po 8./12. přišly mrazy až 19 st., sněhu je nemnoho, ale zima stále pod 10. Zatím se opravuje školní budova u kostela o zač. prázdnin a protože není místa, učím jen 6-7 šk. rok od 4-5 odp. Návštěva kostela je ucházející, jen u svátosti je málo lidí. Oprava byla dokončena ve škole koncem ledna; děti mají ve třídě parkety, na záchodě dlaždičky na stěnách, zvětšenou školní zahradu, dílnu na ruční práce. Zima letos byla často pod 13. st. a dlouhá. Dnes 9./4. ráno sněžilo, ještě se nedalo nic dělat v polích pro povrchové vlhko a pod 30 cm je zem zmrzlá. O svátcích velikončních byla účast veřících v kostele slušná, jen málo u sv. svátosti. Pašije zpívali p. F. Hořejší, jeho bratr Josef, p. Střihavka a pí Stř. a Pávová. Na jaře bylo hodně nemocných chřipkou, jež se projevovala kašlem a chrapotem. Úroda byla ve zdejším kraji pěkná, v severních a západních Čechách bylo veliké sucho a část dobytka musela být přesunuto do krajů mírně postižených. V říjnu byly opraveny střechy na hosp. budovách, bylo opatřeno 1100 nových tašek. Po odkrytí se zjistilo, jak uhnilý již byl krov nad chlívky, kurníkem a kolnou na uhlí. Nemá-li krov se propadnout, je třeba udržovat krytinu ve stavu co nejlepším, a šetřit na nový krov. Snad by bylo lépe zdvihnout zed směrem ke kostelu a udělat střechu klopenou do dvora. Rok 1965 byl ve zdejším kraji velmi vlhký. Setí a sázení brambor bylo velmi obtížné a zdlouhavé a proto i úroda byla slabší než jiná léta. Letos byly opraveny varhany v Jankově a v Ratměřicích p Hladkým z Protivína, zaměstnaným v kom. podniku Č. Budějovic za 3.200 Kčs. Nejnutnější byla oprava v Ratměřicích, kde p. varhaník Fr. Hořejší navrhoval staré varhany nahradit harmoniem. (Prý jsou k nepotřebě). Ke konci leta, po skončení oprav věže v Ouběnicích, jsem se dal do zdi kolem kostela v Jankově. Byl zpevněn hřeben zdi a větší část venkovní strany omítnuta a nastříkaná. Zima přišla na Sv. Martina 11. listopadu kdy do večera bylo bílo. Od té doby se teplota pohybuje kolem nuly.

V r. 1967 byly dány na kostel okapové roury, kostelní omítka opravena a natřena světle žlutě, vykopán a žlábky vydlážděn rigol na severní straně kostel. 3 řádky ale co práce! Kdo to bude dělat sebou pozná, jak pravdivé je přísloví práce mnoho jak na kostele. O okapy se zasloužili p. Bouška, Váňa, a Křížek, na lešení se nadělal p. Josef Hořejší z vilky nad rybníkem. Dolejšek zed. prací dělal p. R. Hořejší hořejšek a věž už po 3. dělal p. Ždych. Že byly hodiny dány do chodu má největší zásluhu p. Sláma a mistr kovář p. Škreta. Jelikož rybnikáři vypovídají z domku pod farou zdrav. středisko, MNV je musí umístit na náměstí a p. učitel Paclík? bude bydlet na faře. Pro něj byla uproveda podlaha v pokojíčku od kostela. Také byl předlážděn chodník do kostela a voda svedena z rigolu do parku. Upozornění nástupcům: je třeba každým rokem otevřít a vyčistit šachtici, aby se kameninové roury svodu z rigolu nezanašely. Až se bude něco dělat na věži, bylo by dobře vyměnit dřevěné ostění oken na jih. Že je shnilé se zjistilo až když pan Ždych shodil starou omítku, ale já neměl doma vhodné dřevo. Z účelového jmění na opravy bylo zaplaceno 3.948.80 zbytek kolem 4.000 Kčs (a přes) ze štoly intencí a za modlení. 15.17.1967 zemřel můj předchůdce p. Eduard Váša v Lounské nemocnici na tvrdnutí jater a cukrovku (vzájemně si odporující diety) a byl pohřben do rodinného hrobu na Kladně. Requiescat in pace. Nebyl vypraven autobus, jelikož se dlouho nevědělo, kde pohřeb bude (Načeradec - rodiště, Kladno bratr, Vrbno působiště. K mé lítosti odešel Pepíček Neradů, který ač student nestyděl se dělat kostelníka, vybírat sbírku. Vzorně se choval v kostele i mimo něj. Na jeho místo se vratil p. Střihavka, bývalý kostelník. P. Nerad se vystěhoval do Doubravčan p. Zásmuky. K mé lítosti je v Jankově jen 44 dětí přihlášeno na náboženství. V Budeníně 13.

V r. 1968 byl malován kostel v Ouběnicích

a sehnal jsem nový lustr za 6700 Kčs. Po odstranění Novotného byly uvolněny poměry, došlo k rehabilitaci mnoha nevinných osob i našeho p. opata B. Jarolímka. Na náboženství se přihlásilo na 150 děti, ale k mé lítosti všechny děti nechodily pravidelně na hodiny. Příčina hlavní je odjezd autobusu na Vlašim o ½ 8 h. V r. 1969 byla v Jankově obnovena instalace el. proudu 8/10 jsem si sám vysekal omítku na vedení. Kostel vymaloval p. Fr. Novotný z Votic, (jeho otec maloval náš kostel posledně) s učedníkem p.   z Nazdic. Lešení dřevěné stavěl opět p. Hořejší Josef, pomáhali především p. Bouška Josef a já. Z farníku pak z Jankova p.p. Štika Fr., Matějovský, Doubek, Hořejší, Kratochvíl, Fialka, ze Lhot p.p. Pazdírka, Adam, Hruška, Opička, Zoul, p. Vrtiška z Jankova, p. Pěkný, tesař z Ratměřic p. Opička truhlář v Jankově. Elektr. instalace stála 1824 Kčs. Malba Všechno očistil po z Jankova Jiter a J. Lhoty, z Otradovic byla pí Křístová a Klapačová. Pí. Honzová byla po úrazu. V Jankově je od února nový předseda JZD. p Ing. Kapka, je ho vidět stále jak na vše dohlíží. Škoda že má tak málo mladých pracovních sil. Mše sv. po dobu malby 6. a 13. července byla v Ratměřicích. Votický p děkan P. Karel Jelínek stůně a o jeho farnosti se starají p. děkan z Bystřice P. Fr. Otradovec, p. Lud. Pavlíček z Janovic a já. 6./7. jsem měl mše sv. ráno ve ¾ na 7 v Odlochovicích u sester ve starobinci. v 8. ve Voticích, v 9 v Ratměřicích, 10:15 v Ouběnicích. Večer jsme byli i do ½ 11 v kostele, ráno v 5 budíček a o ½ 6 přijely sestry na mši sv. Tak vypadají prázdniny kněze. Ještě třeba uklizet dřevo a lešení a bylo by třeba jezdit do Ouběnic

V r. 1970 byla zakoupena el. kamna pro kostel a zesíleno vedení do kostela.

V r. 1971 byl opraven kostel v Ratměřicích, byla opravena střecha p. Veselkou (mnoho pryzů bylo rozbito kroupami) omítnut kostel zvenčí, i uvnitř, zaveden ele. proud do kostela, kostel vymalován p. Novotným a dána nová podlaha v sakristii. Dík občanům z Ratměřic a Hrzína za ochotu a velkou pomoc. Zaplať Pán Bůh. Pro nedostatečné zdraví (vadné plíce, revma a bolesti u srdce) odcházím k 16.10?.72 na odpočinek do Ouběnice. Pomáhej Pán Bůh mému nástupci a mě odpusť, že jsem se málo věnoval duším. Snad už na to nebylo dost sil. Od 1./12.71 jezdím denně do Odlochovic.

1972

  • První oficielní mši sv. měl nový administrátor P. Jindřich Hasík, dne 24. září 1972 v Jankově. Po mši sv. ho přivítal p. Fr. Střihavka, bývalý kostelník, a drůžička N. Jedlanová. Před tím působil 23 roky v Kosově Hoře. Protože v letech 69-72 se přihlásili téměř všechny děti v Kosově Hoře a Jesenici na náboženství a nemohl zastat vše v 58 letech svého věku zvláště vyučování ve 2 měsťankách a 4. přespolních školách, žádal o faru jankovskou. Když navštívil před 10 roky dp. Ed. Vášu, s kterým se znal již ze semináře netušil, že jednou bude působit v Jankově. Narodil se dne 15.7 1914 na sv. Jindřicha, kteréžto jméno dostal pak při křtu, který se konal 26. 7. 1914 na Lánech, v den, kdy vypukla I. světová válka.
  • Maminka Marie roz. Zíková pocházela z budějovické diecese. Narodila se v Plané n Luž. a tam byla oddána se svým manželem Antonínem Hasíkem. Po mnohých místech ve službě dostala se do služby ke knížeti Fürstenbergovi kterému patřily Lány a Křivoklát a tam se seznámila se svým manželem. Na Lánech působil od r. 1904 dp. Josef Svátek, rodák z Nesvačil, farnost Bystřice, který Patera Hasíka křtil, byl kmotrem při biřmování a když měl   2. 7. 1939 první mši sv., měl on zlatou mši svatou. Při této mši sv. kázal Thdr. Josef Beran ředitel semináře, potomní arcibiskup a kardinál a na oratoři byl přítomen tehdejší president. Když mu dp. vikář v pondělí 3. 7. před zámkem, kde se procházel, děkoval obrátil se též k novosvěcenci a řekl tato slova: “ Přeji Vám, abyste se dočkal lepších časů, než které teď prožíváme.”  P. Hasík je prvním knězem lánským a jako student kladenské reálky, byl r. 1932 na mši sv. novosvěcence P. Bohumila Kouby, kterou měl na Lánech, jsa rodákem z blízkého Stochova, rodiště sv. Václava. Po mši sv. dp. vikář s pláčem se zmiňoval, kolikrát pomáhal studentům z Lán a snažil se, aby aspoň jednoho získal pro Kněžský stav. Na tato slova a slzy dloholetého duchovní pastýře lánského vzpomněl si P. Hasík na vojně v Kostelci n Orlicí, kde po důstojnické škole, v Josefově, vykonával pres. voj. službu. a tak místo důstojníka stal se důst. pánem. Milostí Boží a obětmi maminky, která chtěla být řeholnicí, a když se provdala a měla 3 syny, modlila se na ten úmysl, aby aspoň jeden se stal knězem.
  • Primice 2. 7. 1939 v lánském kostele jména Ježíš, zasvěceném pražkému Jezulátku. Nejhlouběji skloněn slavnostní kazatel ThDr. Josef Beran, řeď. semináře. Vedle P. Sl. Nykodým ceremonár a druhý asistent P. Václav Zítek, spoluseminarista. Za kněžími stojící hlavní družička Marie Janáková, dcera polesního. Za zády. P. Nykodýma, vyčnívá hlava, s věnečkem, sestry Marie. Na pravé straně stojí bratr Dominik nyní kostelník na Lánech, vedle bratranec. J. Zíka (plukovník) a druhý bratranec R. Zíka, nyní na min. kultury.
04

První místo jsem nastoupil jako kaplan v Netvořicích a po 3 měsících byl jmenován administrátorem ve Vys. Újezdě. Tam mi vedla domácnost sestra Marie. V roce 1941. byl u nás na návštěvě synoveček Jidříšek 5tiletý. 14. 7. když jsem odjel do Prahy od lihového vařiče chytly na obou šaty a hořeli. Večer už byla sestra v benešovské marnici mrtvá a synoveček + na svůj svátek a můj i mé narozeniny v náručí rodičů.

Fotografie pohřbu obou obětí. Mládenci a pany, které byly za drůžičky při primici v. 1939 šly zase v pohřebním průvodu v 1941.

Velká rána v srdcích rodičů, bratrů se nikdy nezacelila. Při duch. cvičeních v květnu t.r. ve St. Boleslavi. si poznamenala sestra: “Jak krásný úkol má sestra u bratra kněze”. Jsem přesvědčen, že tento úkol vykonává v nebi. Dej nám Bože šťastného s nimi shledání.

05

Ústřední topení na faře

  • Ještě před nastěhováním bylo pořízeno ústřední topení v celé budově.

1972

  • materiál stál 11.104.60 Kčs a práce 10 tisíc. Elektrické vedení bylo celé znovuzřízeno a celá fara vymalována svépomocí místních zedníků a úklid fary vykonaly hlavně ženy z Jankovské Lhoty.

Vytápění kostela

1973

  • V roce 1973 pořízena druhá akumulační kamna v kostele, takže nyní v zimních měsících je vzduch v kostele poohřátý až na 10 °C, ta tím účast na bohoslužbách pro starší věřící usnadní.

1975

  • Příprava materiálu na opravu fary
  • V létě 1975 vyhašeno 50q vápna za 2173 Kčs a zakoupen písek za 968 Kčs

Oprava věže filiálního kostela v Ratměřicích v roce 1976

1976

  • Stavební materiál: měď plech 23,355.50 Prkna 1,773,86 (dohromady) 25 129.36
  • Práce: Klempíři 14,847.50, stav. a inž. práce 2,500, Lešení 10,850, Pokrývač 3,840, Tesaři 2,550 Obílení věže a kostela 5,600 (dohromady 40,187.50)
  • Státní příspěvek 25,102.50 konsistoř 7,000, zbytek 8,085 uhrazen ze sbírek a daru administrátora.

Anno Domini 1979

  • Dne 28. března zemřel v nemocnici v Benešově na srdeční infarkt zdejší administrátor P. Jindřich Hasík ve věku 64 let. Kromě farnosti Popovice, kde obstarával nedělní bohoslužby profesor P. Josef Kocábek měl na starosti farnost Neustupov z diecéze českobudějovické. Pohřeb se konal 3. dubna ze zdejšího kostela. Zádušní mši sv. s kázáním a pohřebními obřady měl pan kardinál ThDr. František Tomášek. Pohřbu se účastnilo kolem 30ti kněží a věřící ze všech farností, kde zesnulý působil. Po skončených obřadech v kostele jsme vyprovodili zesnulého duchovního správce v mohutném průvodu za hlaholu zvonů na okraj vesnice, odkud pohřební auto pokračovalo v cestě do Lán, kdy byl odpoledne pohřeb do hrobu. Requiescat in pace! Pohřbu byli přítomni krajský a okresní tajemník pro věci církevní!
  • Osiřelou farnost jsem na přání pana generálního vikáře ThDr. Fr. Vaňka převzal do správy v polovině června na tak dlouho, než dostane nového duchovního správce. Viděl jsem, že kostel potřebuje určitá zlepšení, která jsem neprodleně realizoval. V sakristii a předsíni kostela byla položena nová dlažba terazzo (p. Babický ze Semtínka). K venkovnímu vchodu na kůr byly vsazeny nové dubové dveře. Také v kostele byly vsazeny nové dubové dveře podle návrhu ing. arch. O. Jeníčka z Prahy. Moderní okna v oratoři byla překryta dvěma dubovými mřížemi (p. Evach? z Votic). Po stránce řezby a polychromie byl restaurován dřevěný kříž v sakristii (akad. sochař Frant. Duchek v Praze). Oboje akumulační kamna byla přemístěna tak, aby neškodila mobiliáři (oltář 14ti sv. Pomocníků, kazatelna). Také reflektory nevhodně umístněné v před…kůru byly přemísteny naboky varhan… Na své místo před mřížku byla postavena cínová (poškozená) křtitelnice, která zde stála řadu století, než byla vytlačena dobovým oltáříkem se sochou (sádra) P. Marie Lurdské. Zmíněný oltářík byl z kostela odstraněn, protože nezapadal do dobré koncepce interieru kostela, i když se to mnohým nelíbilo. - V dalších úpravách se bude pokračovat v příštím roce.

Ratměřice

  • Ve zdejším kostele sv. Havla jsme položili novou dlažbu terazzo v zákristii a připravili dlaždice pro podlahu bývalé panské oratoře na příští rok. - Skříň ze zákristie jsem nechal převést do Votic, kde ji p. Evach? na faře opravil a prohloubil. Do opravy jsem dal staré mešní roucho, které pro svoji hodnotu stojí za opravu. Zápis proved. P. Tadeáš Bedřich Šťastný ofm administrátor Votice

Anno Domini 1980

Jankov

  • Přezděním výklenku sakristie byl vytvořen zpovědní kout předělený velkou dubovou mříží na pantech. Tím získali věřící potřebné soukromí pro zpověď a z kostela mohla být odstraněna nevkusná a překážející zpovědnice.
  • Presbytář dostal nové liturgické zařízení, a to ambón a 3 sedačky; křestní kout nový svícen, všechno z dubového dřeva. Pod jesličky bylo zhotoveno přenosné podium s podstavci. Stupeň oltáře Panny Marie Bolestné byl vyrovnán ve směru sklonu dlažby.- Všechny oltářní múzy byly obnaženy a ozdobeny starými pozlacenými kartušemi.
  • Před místní hlavní vchod byla vsazena nová kovová mříž, kterou zhotovil p. Bartůsek z Městečka. Celá předsíň byla zednicky opravena vybílena. Příslušné projekty ke všem zmíněným zařízením vypracoval Ing. Arch. Ant. Jeníček z Prahy, práce ze dřeva provedl mistr J. Evach z Votic ve farní dílně. Nový věšák na ornáty byl postaven na bývalé oratoři, kde je sucho a všechno při ruce.

Ratměřice

  • V bývalé panské oratoři byla položena nová dlažba terrazzo a celá místnost vybílena. - Zajímavý kříž ze sakristie původně postříbřený a neméně pěkný kříž v lodi, oba s korpusem, byly nádherně restaurovány akad. sochařem Fr. Duchkem v Praze. Zápis provedl P. Tadeáš Bedřich Šťastný ofm administrátor z Votic.

Anno Domini 1981

Jankov

  • Pod kůrem byla nahrazena nevhodná, velmi sešlapaná dlažba novou keramickou dlažbou, t.zv. švédskými deskami (tvárnicemi), bez finanční účasti farnosti.
  • Důkladné, odborné opravy se dočkala renezanční křtitelnice, velmi silně poškozená (uražené nohy, rozbité víko). Náklady jsem hradil ze svých prostředků.
  • Koncem roku byly demontovány zdejší barokní varhany. Generální opravy se ujala pražská IGRA.

Ratměřice

  • V bývalé panské oratoři byly položena dlažba terazzo a celá místnost vybílena.

Jankovské Otradovice

  • Místní farníci si krásně opravili kapli (mešní) sv. apoštolů Petra a Pavla na návsi. Zapsal P. Tadeáš Bedřich Šťastný ofm administrátor z Votic.

Anno Domini 1982

Jankov

  • Letos na podzim byly postaveny zdejší barokní varhany po generální opravě. Většina dřevěných mechanizmů bylo zhotovena nově. Nátěr varhanní skříně a předsíně kruchty jsem provedl sám. Řezby varhanní skříně jsou dosud v opravě. Okolní věřící byli potěšeni krásným zvukem varhan. Komunálnímu podniku v Příbrami jsem zadal elektrifikaci 4 zvonů ve věži. Zatím nebyla provedena. Do věžních oken jsou připraveny nové dvoudílné žaluzie (4), které budou vsazeny hned po skončení montážních prací. Je to mimo jiné opatření proti hnízdění ptactva. Na kruchtu byly zhotoveny 2 nové lavičky.

Ratměřice

  • Presbytář dostal nový krásný ambón.
  • Do hlavního vchodu kostela byla vsazena kovová bezpečnostní mříž. Zapsal P. Tadeáš Bedřich Šťastný ofm, administrátor Votice

Informace (vlepená na závěr pamětní knihy):

  • V roce 1944 v době vrcholícího běsnění druhé světové války, prováděli v Jankově a jeho okolí se souhlasem německých říšských úřadů odborný historický průzkum důstojníci generálního štábu Švédské královské armády, pro přípravu publikace, která byla v roce 1945 vydána ve Stockholmu u příležitosti 350. výročí bitvy u Jankova pod názvem “Slaget vid Jankow”  (Bitva u Jankova). Švédsko jako neutrální stát bylo neválčící stranou. Členové této studijní skupiny zanechali na Římskokatolické farnosti v Jankově níže uvedené navštívenky: generalmajor L. R. Hammarskiöld Chef för östra armifördelningen Överkommendant för Stockholms garnison Eriksbergsgatan 1A, Major Theodor Jakobsson Tyrgatan 7, Helge Jung major im Kgl Schweidschen generalstabe Schweden Stockholm, Kapten B. M. Wadner kungl. Kronobergs Rebemente

Přikládá se kopie obálky a text obsahu knihy “Slaget vid Jankow” vydané v roce 1945 ve Stockholmu, kde byly použity výsledky průzkumu provedené v roce 1944. Tato kniha ke dni tohoto záznamu nebyla dosud přeložena do češtiny.

Dáno dne 31. 5. 2001 v den návštěvy velké skupiny důstojníků Švédské armády v Jankově a zveřejnění iniciativy pro založení “Muzejní společnosti Jankov”

Kontakty

Václav Revenda P. Mgr. et Mgr. Václav Revenda
administrátor farnosti
   (+420) 721 487 212
   revendavaclav@seznam.cz
Stanislav Zápotocký P. Stanislav Zápotocký
výpomocný duchovní
   (+420) 602 170 046
   fara_sedlcany@volny.cz

Biblický citát

Biblický citát na dnešní den
Veleben buď Hospodin, má Skála. (Ž 144,1)