Pouť do Prahy

Pouť do Prahy 7. 9. 2024

Letošní zářijovou pouť naplánoval náš pan administrátor do Prahy. Původně se hlásila spousta poutníků, nakonec nás ale v autobuse sedělo pouhých devatenáct, což je dost ubohá účast..

Cílem byl Arcibiskupský seminář – to abychom si ujasnili, kde žijí a studují bohoslovci z Čech. A druhý záměr byl ukázat nám farnost, kde pan farář vyrůstal, což je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech.

Když dovolíte, bude následující text osobní a je možné, že s ním někdo nebude souhlasit. Ten se může podělit o svoje dojmy a nebo mě opravit.

Komplex teologické fakulty a semináře znám spíš z ulice Kolejní, kam občas přicházím na duchovní obnovy, kurzy nebo do místního knihkupectví. Vešli jsme sice zadním vchodem z této ulice, ale procházeli jsme jinou část budov. A otec Václav nám zprostředkoval opravdu prohlídku od kaple, která je v kupoli a kde jsme se občerstvili růžencem za studenty, přes dolní patra až k refektáři, prádelně a technickému zázemí. Přidal výklad obohacený o vlastní zkušenosti z časů, kdy zde byl studentem. V současné době zde bydlí 13 mladíků (součet všech ročníků pro celé Čechy!), ale nebyl přítomen žádný, protože se zrovna v katedrále konalo jedno jediné jáhenské svěcení! Čímž na mě dům působil jako muzeum. Obávám se ale, že zanedlouho opravdu osiří úplně. Jak z téhle kaše ven, to nedokážu poradit. K tomu jsou hlavy pomazaných. Ale jedno mi bylo líto – že evidentně lidu Božímu votickému (aspoň dle počtu účastníků pouti usuzuji) na tom nezáleží. Zatímco bychom se za kněze měli úpěnlivě modlit a postit a své potomky ve víře vychovávat.

Následoval přejezd z Dejvic na Vinohrady rozpáleným autobusem a v hustém pražském provozu (ano, ke kolizi s tramvají díky Bohu opravdu nedošlo, bylo to o fous).

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně byl farním kostelem mých rodičů a při návštěvách Prahy jsem sem několik let ráda docházela na ranní nebo večerní všednodenní mše. Stavba je to známá, nicméně nikdy nezbyl čas na soukromou prohlídku. Znala jsem ho jen jako návštěvník bohoslužeb. A cítila jsem se v něm doma, mám ho ráda.

Po mši svaté, kterou pro nás a pár zdejších celebroval otec Václav a kterou doprovázeli Vojta s Kačkou na varhany, a po výkladu o. Václava jsme byli pozváni do besídky, kde rodina pana faráře přichystala doslova hody. Občerstvili jsme se, pan farář nám promítl fotografie ze stavby kostela a pověděl mnoho zajímavostí – a bylo co poslouchat, protože zná kostel z pohledu ministranta, kostelníka, varhaníka, dirigenta, uklízeče i kněze.. Dostali jsme i úkol – jestlipak někdo zjistil, v čem se liší dvě kropenky u vchodu do kostela? Odpočinuti jsme se vydali do krypty a pak i do věže, což byl opravdu parádní zážitek. Osobně doporučuji navštívit stránky farnosti a absolvovat virtuální prohlídku a počíst si v historii chrámu.

Pak už jsme se rozloučili a ve výhni autobusu (klimatizace začala chladit až před Voticemi), stejně jako cestou do Prahy se zpěvem a s modlitbami, jsme se šťastně vrátili pozdě odpoledne domů.

Děkujeme všem plánujícím, ochotným, zúčastněným za všechny přípravy, nákupy, vlídná slova, úklid, podporu atd.

MM