Již tomu bude jeden rok od našeho prvního společného pobytu v Horním Maršově v Krkonoších. Pokaždé se snažíme, aby náš počet byl co největší a tento Maršov nebyl výjimkou, protože se k nám přidali hned další tři mladí lidé, které jsme mezi sebe všichni srdečně a upřímně přivítali. I když školní rok už oficiálně začal, oficiálním odjezdovým dnem jsme zvolili čtvrtek. V tento jubilejní den vyrazila malá expedice odvážných dobrodruhů bílou škodou rapid z Votic přes Mladou Boleslav až do Krkonoš. Po dobrodružné cestě jsme dorazili na místo, kde se naše malá expedice o něco rozrostla, konkrétně o Michala a Ladu, mladý a sympatický pár, který si k nám našel cestu díky přesvědčivému pozvání ze strany našeho milého otce Václava. Příjezdový večer jsme strávili společnou večeří a seznámením s novými členy expedice.
Tématem celého pobytu bylo úskalí otevření se ďáblu skrze naše hříchy a podlehnutí pokušení. Jednalo se jednoznačně o nejsložitější téma, se kterým jsme se zatím setkali.
Druhý den ráno, pro všechny ostatní to byl pátek, jsme, po ranní modlitbě, rytmicko-harmonickém budíčku a vydatné snídani, vyrazili na túru po Krkonošských kopcích v okolí Černé hory. Nutno podotknout, že se příroda vizuálně výrazně lišila od té, kterou jsme zde mohli pozorovat během lyžařské expedice do Maršova, uskutečněné v lednu. To mohlo být pravděpodobně způsobeno absencí sněhu, ovšem konkrétní důkazy se nepodařilo zcela nezávisle ověřit. -(pozn. redaktora) - Postupem času jsme se tak nejen dozvěděli důležité informace o kosu horském, ale také jsme se vyfotili s výhledem na Sněžku, prošli jsme si rašeliniště, svedli několik šiškových bitev, ochutnali speciální 15° Krkonošský ležák a úspěšně sklidili borůvky v okolí všech stezek, kterými jsme prošli. Po návratu do základny v Horním Maršově jsme se sveřepě pustili do přípravy palačinek, abychom uvítali zbytek výpravy, který měl co nevidět dorazit. Po večeři následovala menší úvodní rozprava a poté jsme vyrazili na mši do nedalekého kostela, kde jsme při svíčkách oficiálně duchovně zahájili náš pobyt. Po mši jsme měli všichni čas vyhrazený sami pro sebe (silentium sacrum), určený pro rozjímání.
V sobotu ranní ptáčata tradičně zahájila ranními chválami a následně vzbudila budíčkem celou chatu a možná i pár okolních. Sobota byla vyhrazena pro duchovní program. V rámci jednotlivých rozjímání jsme zjišťovali, jak moc důležitá je aktivní víra v Boha a život ve svátostech. I přes duchovně nabitý den jsme měli všichni dostatek času a prostoru na to, abychom prohlubovali společné vztahy, například během přípravy oběda, nebo během večerního táboráku, v neposlední řadě také vražednou objímací hrou. Poslední společný večer jsme již tradičně strávili adorací při svíčkách a zpěvem, abychom poděkovali za krásný pobyt v Maršově, a za užité společné chvíle.
Neděle je v Maršově tradičně věnována ruchu spojenému s balením a odjezdem, přesto jsme ještě ráno, před mší svatou, stihli shlédnou tematický film a probrat jeho hlavní myšlenky. Po mši svaté jsme celý pobyt oficiálně zakončili společným obědem. Spokojení a povzbuzeni ve víře jsme se následně všichni vydali směrem domů.
Závěrem bych tímto chtěl mockrát poděkovat otci Václavovi, nejen za tento pobyt, ale i za všechno ostatní, co pro nás udělal a stále dělá, a jak moc, nás mladé, jeho přítomnost v naší farnosti posouvá stále více a více v naší víře v Boha. Chtěl bych také moc poděkovat vám, farníkům, kteří jste na nás mysleli v modlitbách, mohu vás ujistit, že modlitby byly vzájemné. Maršov jsme si opět všichni moc užili a moc se těšíme na další.
Patrik Biener
Maršov září 2022
foto archiv farnosti
