Na roráty do Votic
Roráty… Poprvé jsem to zvláštní slovo slyšela od Václava Revendy před mnoha lety po jednom z našich koncertů České mše vánoční od J. J. Ryby v pražském kostele Nejsvětějšího srdce Páně. Loučil se s námi večer se slovy, že musí jít brzy spát, že ráno v šest zpívá roráty v kostele sv. Rocha na Žižkově. Tvářili jsme se nechápavě, a to by nebyl Václav, aby nám hned ochotně nezačal vysvětlovat, že jsou to brzké ranní zpěvy související s blížícími se Vánoci. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela a znovu pak zase až po letech.