Kostel sv. Václava

Kontakt na kostelníka: Marta Malotínová: 728 878 078

Votický chrám sv. Václava se připomíná v děkanátu vltavském již roku 1352 jako farní. Podle průzkumů jde o zdivo z doby kolem roku 1200. Z původně gotického kostela z počátku 13. století zůstala po požáru v roce 1731 gotická křtitelnice a dva náhrobní kameny z 16. století. Křtitelnice je ze žuly tesaný, oblý, šroubovitě rýhovaný a prstencem uprostřed opásaný sloup. Na něm je kamenná miska v podobě polokoule.

Chrámová loď je obdélná a má valenou klenbu s výseky nad barokově zprohýbanými okny. Klenba se opírá o jednoduché pilastry (sloupy vystupující v omítce s římsovými hlavicemi). 

K severnímu boku chrámu byla roku 1755 přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, na níž navazuje sakristie. Kapli dal vystavět hrabě Arnošt František z Vrtby a 29. dubna 1755 ji vysvětil biskup Antonín Votava. Presbytář (kněžiště) je čtvercového půdorysu. Na klenbě má freskovou malbu z poloviny 18. století, představující oslavu svatého Václava na nebesích.

Nad presbytářem je lucernovitá věžička se zvonkem. Hlavní oltář je barokní a má pěkné vyřezané rozviliny, z nichž nahoře vynikají dva kalichovité květy s postavami andělíčků. Bohaté a umělecky hodnotné řezby tvoří obrubu většího obrazu sv. Václava a hořejšího oválného obrazu, který vyobrazuje zavraždění sv. Ludmily. Po stranách velikého obrazu stojí sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa.

Na brankách jsou vzácné sochy sv. Víta a sv. Josefa vytvořené významným sochařem Janem Brokofem. Oltář celým svým sestavením má představovat "české nebe".  Nad vchodem kaple sv. Jana Nepomuckého visí rozměrný obraz "Narození Páně" z roku 1901 od Sequense, dar z roku 1901 od Františka Kodeta.

Postranní oltáře i kazatelna mají bohaté barokní řezby. V levém postranním oltáři vyniká nevšední krásou socha Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Pod kazatelnou ve zdi je náhrobek z černého mramoru. V horní polovině je dětská postava, jež představuje na podušce spící Annu Mandelinu, dcerušku rytíře Václava Skuhrovského. Druhý náhrobek patřil Kryštofu Přechovi, synáčkovi rytíře Skuhrovského.

Při hlavním vchodu v podlaze je z šedivého mramoru zhotovený náhrobek faráře Jana Jetřicha Šlechty, rytíře ze Všehrd. V roce 1887 pořídilo město nové varhany nákladem 1800 zl. Stavěl je K. Šiffner z Prahy. Roku 1898 daroval stavitel Emanuel Vrzal na paměť sňatku své dcery obrazy křížové cesty.

Kostelní věž bývala původně nižší a měla horní patro dřevěné. Spočívalo na krakorcích a kryla je stanová střecha. Po požáru roku 1731 ji obec opatřila prozatímní prkennou střechou. Až v roce 1822 byla nahrazena šindelovou, natřenou fermeží. Roku 1894 byla věž zvýšena ještě o jedno patro a opatřena hodinami z dílny hodináře p. Řeháka a novou střechou.

Od roku 1894 hodiny na farní věži odměřovaly městu čas. Nad městem se také nesl velebný hlas zvonu až do doby, kdy vypukla 1. světová válka. V roce 1916 bylo vojenským úřadem oznámeno, že kostelní zvon sv. Václava bude z kostelní věze sejmut a zabaven pro válečné účely. Nic nepomohly protesty ani prosby. V roce 1918 stihl podobný osud městský zvon sv. Vojtěch.

V roce 1917 bylo z kostelní a radniční věže odebráno měděné hromosvodové vedení a nahrazeno pozinkovaným. V roce 1929 byly zakoupeny tři nové zvony pod názvem sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Vojtěch, které vysvětil P. Petr Kurc.

Ani doba 2. světové války zvonům nepřála. Němci naštěstí nestačili všechny rozbít. A tak hned v květnu 1945 se do Prahy na Maniny vypravil votický kostelník Jan Pištěk. Z celé naší farnosti našel pouze dva zvony – umíráček z Olbramovic a jeden ze zvonů votické farnosti sanktusové věžičky, to bylo už za faráře Jan Hoffmana. S dalším farářem Jelínkem se podařilo ušetřit na zvon nový, byl vysvěcen roku 1952 a dostal jméno sv. Vojtěch. Do věže přibyl ke zvonu sv. Barboře, který přečkal obě světové války. V roce 1998 byly ve věži farního kostela dva zvony: sv. Vojtěch a sv. Barbora.

Pod kostelem je socha sv. Václava a blaničtí rytíři.

K farnímu kostelu patři i zmínka o votických farářích. Náboženské poměry se po bělohorské bitvě značně změnily. Na votickém panství se o to zasloužil hrabě Sezim z Vrtby a františkáni. V roce 1630 byl do Votic dosazen farář František Stiller a vydržel tu 32 let. Seznam farářů P. Gaudencius Sádlo 1676, na celé farní osadě bylo v letech 1676–78 pouze 609 farníků (z toho ve městě 409). I když se jedná jen o dospělé, můžeme si udělat představu o tom, jak byl kraj vylidněn po třicetileté válce.

Farářem kostela sv. Václava P. Jan Jetřich 1679–1711, P. Jan Izidor v letech 1711–1738, na 40 dní pak P. Václav Josef Hennet, od ledna 1739 P.Jan Santar a potom celá řada farářů až po dnešní dny.

-------------------------------------------------------

ZVONY KOSTELA SV. VÁCLAVA VE VOTICÍCH

SOUČASNÝ STAV (2022) - posudek zvonaře Manouška

Věž má vestavěnou robustní dřevěnou zvonovou stolici o třech polích vedle sebe. Ložiska zvonových závěsů jsou ve výšce 2740 mm nad podlahou, jednotlivá pole mají rozpětí 740, 1145 a 880 mm, nejširší pole je uprostřed. Podle archivních dokladů zde po odebrání dvou zvonů při I. válečné rekvizici v r. 1917 zůstal pouze jeden zvon v ladění dis2 od K. Bellmana z r. 1733, průměr 650 mm, cca 170 kg. K němu byly v r. 1929 odlity zvonárnou R. Manouška v Brně-Husovicích tři nové zvony fisl/619 kg, aisl/365 kg a cis2/206 kg. Ty však v r. 1942 podlehly další válečné rekvizici, na věži zůstal opět jenom starý Bellmanův zvon a v r. 1951 k němu husovická zvonárna dodala nový zvon hl/285 kg. Oba tyto zvony jsou ve zvonici dodnes. Archivní doklady ještě uvádějí, že Bellmanův zvon byl v r. 1929 přemístěn do nižší pozice a zavěšen na ocelovém závěsu. V r. 1950 dostal zpět dřevěnou hlavici a byl vrácen do horní pozice ve zvonové stolici.

Menší zvon z r. 1733 je zavěšen v krajním rozpětí 740 mm na dřevěné hlavici s kováním z r. 1950, valivá ložiska mají litinová tělesa se Staufferovými maznicemi. Srdce je ploché kované, zavěšené na kloubovém závěsu (tzv. šarnýru), protože zvon byl už lx otáčen. Klika šarnýru má značnou boční vůli, jeden z obou šroubů je volný. Zvon je vybaven elektrickým zvonicím strojem z produkce OPS Příbram z 80. let 20. století. Stroj má rotační motor s řetězovým převodem na oběžné kolo na zvonovém závěsu, impulsy k sepnutí řídí mikrospínače s vačkou na ose zvonového závěsu za ložiskem. Jednostranný záběr plným výkonem motoru je velmi tvrdý a způsobuje rázy v celé nosné konstrukci. Tento zvonicí systém trpěl konstrukčními nedostatky už v době výroby a při dnešním opotřebení součástí je prakticky dávno za hranicí životnosti. Dílčí provizorní opravy nemohou zajistit potřebnou spolehlivost a při selhání může dojít i k poškození zvonu.

Větší zvon z r.1951 je zavěšen v krajním rozpětí 880 mm na dřevěné hlavici s kováním z r. 1951, čepy mají valivá ložiska v litinových tělesech se Staufferovými maznicemi. Srdce je kované obuškové, zavěšené přes kůži na středovém svorníku. Zvon má stejný zvonicí stroj, tj. produkce OPS Příbram. Protože oba stroje pocházejí ze stejné doby, mají i totožné konstrukční nedostatky a pochopitelně opotřebení zásadních součástí. Snahy o vylepšení funkce dokládá i závaží, provizorně připevněné na kované zvonící páce.

Střední pole je v současné době přemostěné příčkou s plochých válcovaných profilů, na nichž visí dva hodinové cimbály s mechanickými bicími kladivy hodinového stroje. Pokud by měl být v budoucnu soubor doplněn dalším zvonem, je třeba počítat s nutností přemístění cimbálů na jiné místo.

Akustická zkouška zvonů byla provedena přesnými ladičkami Barthelmes-Edelmannovými dle a1/435 Hz s tímto výsledkem:

nárazový tón hlavní d2 + 2 h1 - 1
kmitočet základní 599 Hz 481 Hz
spodní oktáva e1 + 1 h0 - 2,5
prima d 2 – 0,5 h1 – 1
tercie fis2 + 1 d2 – 1
kvinta h2 – 1 f2 +1
vrchní oktáva dis3 h2 – 2
decima gis3 dis3 – 1,5


spodní průměr 652 mm 800 mm
síla věnce původní 49 mm 58 mm
síla věnce I. vytlučení 40 mm /
síla věnce nyní 46-47 mm 55 mm
rok odlití 1733 1951
zvonař Bellman / Praha Manoušek / Husovice

(Zvonové ladičky Barthelmesovy dělí interval malé sekundy (půltón) na čtyři rovné stupně dle normálního ladění a1 435 Hz. Znaménko + značí tendenci vzestupnou. Znaménko – značí tendenci sestupnou od normálního ladění.)

Jak je z výsledku patrné, nešetrná činnost zvonicích strojů se projevuje nadměrným vytlučením zvonových věnců. Od provedení elektrifikace oba zvony vykazují shodně míru zeslabení 5 %, což je za 40 let poměrně vysoká hodnota. Je to nebezpečné hlavně pro starý zvon, který už byl jednou otáčen. Už tento zásah byl proveden poměrně pozdě, protože míra vytlučení v první pozici přesahuje 18 %. Za bezpečnou hranici se přitom považuje hodnota 10 %, za níž už strmě stoupá nebezpečí puknutí zvonu. Protože farnost zatím nemá v plánu pořízení dalšího zvonu, je nezbytně nutné nahradit toto nevyhovující zařízení novým systémem, který zajistí patřičnou spolehlivost funkce a současně také ochranu obou zvonů.

Kontakty

Václav Revenda P. Mgr. et Mgr. Václav Revenda
administrátor farnosti
   (+420) 721 487 212
   revendavaclav@seznam.cz
Stanislav Zápotocký P. Stanislav Zápotocký
výpomocný duchovní
   (+420) 602 170 046
   fara_sedlcany@volny.cz

Biblický citát

Biblický citát na dnešní den
Neprolévejte krev. (Gn 37,22)