Křížová cesta

Na křížové cesty je možné narazit při procházkách krajinou. Nebo je můžete objevit při návštěvách chrámů. Také v knihovně se s nimi můžete setkat – trilogii téhož názvu napsal N. Tolstoj, další kniha je od českého autora. Možná i v čekárnách lékařů se o někom může prohodit, že jde křížovou cestou. Brožurky křížové cesty najdete i v policích křesťanských knihkupectví.

S tímto souslovím se myslím setkal každý, ale co vlastně znamená?

Když jsem jako dítě každý rok poprvé zaslechla zmínku o době postní, byla bych se skoro osypala. Kostely v téhle předvelikonoční době bývají po zimě pořádně promrzlé, křížová cesta není žádné veselé či vtipné čtení, navíc trvá pěkně dlouho, aspoň půlhodinu… vleklé zpěvy ji doprovázejí… taky to takhle znáte? Každý ze sedmi postních pátků se postit, na mši a pak ještě přetrpět tuto nadstavbu?

Tak tohle je pohled děcka nebo člověka, který netuší, o co jde. A je velmi úlevné pochopit, co to vlastně ti lidé dělají. Nebo nejen úlevné, ale i radostné, navzdory prvnímu pohledu na tuto meditativní modlitbu.

Takže? Nebudu rozebírat postní dobu ani Velikonoce, jen tu křížovou cestu zkusím trochu přiblížit.

Je to rozjímavá modlitba, ke které není potřeba nic víc, než odhodlání a touha naladit se s Bohem na stejnou vlnu. Mohu se ji modlit sama. Nebo ve společenství lidí, kteří touží po tomtéž – poděkovat Ježíši za to, že nás nenechává „osudu“, ale že mu na nás záleží, jak dokázal v posledních dnech svého života. Právě ona „zastavení“ jsou textem, hudbou, obrazem nebo jinak výtvarně ztvárněné situace, jež nám připomínají důležité momenty Ježíšových posledních okamžiků před jeho smrtí a po ní. Doprovázejí nás na společné cestě od jeho odsouzení na smrt až po uložení do hrobu. Takto mohu jít s Ježíšem při celodenním výletě. Nebo s myšlenkou na něj cestovat vlakem. Nebo putovat po některé z okolních křížových cest v krajině. Nebo na něj myslet u každého ze čtrnácti obrazů v kostele. Nebo se s ním ztotožnit v křesle pod křížem a s brožurkou v ruce. Možností je nepřeberně.

Pomůcek k meditaci je také velké množství. Záleží na vás, v jaké situaci se zrovna nacházíte, co vás konkrétně zasahuje či bolí, v čem se právě necítíte dobře, co byste chtěli změnit, jak vypadá vaše rodina nebo rodiny vašich dětí, jakého jste věku, jaký časoprostor si k modlitbě vyhradíte…… a podle toho si můžete například na internetu, nemáte-li zrovna v tištěné podobě, najít kupříkladu křížové cesty pro nemocné, o strachu, pro děti, o novodobých mučednících atd. Křížové cesty napsalo množství autorů našich i zahraničních, starých i mladých, ale v podstatě jde především o náš vztah s Bohem, jak si to můžete přečíst například tady. A text je jen vodítkem.

Otec Václav nás vede k samostatnosti, a tak mají příležitost se svými nápady přijít i rodiny s malými dětmi (ano, aby už i ony se mohly těšit z Ježíše), mládež, starší farníci… kdo chce, může se podílet. Křížovou cestu procházíme každý postní pátek ve farním kostele; v jiných obcích to bývá různé, což zjistíte při pohledu na farní kalendář. Zvu i Vás jménem farnosti: přijďte. A nebo aspoň nakoukněte do tématu a pokuste se o navázání vztahu s Kristem doma, v přírodě, kdekoliv a kdykoliv.

mm