Každý z nás občas onemocní. Může jít o krátkou chorobu, ale mnozí stůňou delší čas, nebo třeba musí podstoupit operaci a čeká je následná rekonvalescence a nebo také dlouhodobé upoutání na lůžko. Církev je na tyto situace připravena. Pokud věřící nedokáže do kostela sám dojít a nikdo z rodiny není ochoten nebo schopen ho tam dopravit, jsou to v první řadě kněží, kteří po osobní nebo telefonické domluvě s dotyčným či jeho rodinným příslušníkem přicházejí do domácností, nemocnic, na oddělení následné péče nebo domovů seniorů apod. a tam udělují svátosti.
Ani kněz ovšem nemá mnohdy pro své další povinnosti prostor k pravidelnému docházení za farníky. Pro tento případ církev posílá za nemocnými akolyty. Nejsou-li ve farnosti muži či ženy s příslušným teologickým vzděláním, může knězi pomáhat s roznášením svatého přijímání člověk, který absolvoval kurz pro služebníky Eucharistie a kterého k této službě pověřil místní biskup. Tento pomocník je pak vyslán knězem do místa, kde nemocný žije, aby mu Nejsvětější svátost přinesl.
V naší farnosti je postup následující:
-
první návštěvu koná obvykle kněz, a to po osobní nebo telefonické domluvě s nemocným, eventuálně s někým z rodiny
-
jestliže jde o pravidelné docházení za dotyčným, zprostředkuje kněz pověřené osobě kontakt na nemocného, aby se dohodli na termínech návštěv
-
služba je bezplatná
V praxi vypadá návštěva tak, že po příchodu a po krátkém obřadu podá pomocník kněze/akolyta nemocnému svaté přijímání a poté může odejít. Někdy je ale pozván k popovídání, přináší pozdravy od farníků, sděluje novinky, ukazuje fotografie z farního dění a je takovým prostředníkem mezi farností a oním nemocným. Nebo naslouchá jeho bolestem a pak se spolu mohou dovolávat Boží pomoci. Vše je závislé na stavu nemocného a možnostech přítomných.
Co nemocným přináší tato služba? Zde pár postřehů:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Několik let mám zdravotní potíže a sama se mohu pohybovat jen po domácnosti. Do kostela bych nedošla, a tak se o nedělích a někdy i ve všedních dnech účastním mší svatých vysílaných stanicí Radio Proglas. Je to povzbuzující, během svatého přijímání recituji modlitbu duchovního přijímání, ale cítím, že je to málo. Proto jsem ráda, že ke mně jednou měsíčně dochází místní kněz, který mě vyzpovídá a živého Krista mi podá. Střídá se s paní, která mi jednou týdně nosí svaté přijímání – ta přichází za mnou domů v ostatních týdnech.
Na každou jejich návštěvu se těším. Nejen že v proměněné hostii přijímám posilu na dlouhou dobu, získávám trpělivost sama se sebou a svou nemocí a přichází ke mně radost. Také se cítím být součástí církve, mohu sdílet radosti i starosti s farností, modlit se na konkrétní úmysly, těší mě darovaný čas, lidská účast a oboustranné sdílení. Bez téhle služby by byl můj život smutnější.
Děkuji nejen otci Václavovi a zmíněné paní, ale také své rodině, která návštěvy ve svém domě vítá a hostí.
JH
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
