Maršov červen 2024

Ve čtvrtek 20. 6. 2024 jsme se vydali s naším spolčem na červnový pobyt do Horního Maršova. Já a Vašek jsme krátce po poledni vyjeli z Votic směrem do Prahy, kde jsme na Floře měli sraz s další částí výpravy. Po společném obědě jsme se pak auty vydali směrem k horám – Krkonoším.

Po příjezdu a ,,vykyblíkování‘‘:)) tzn. vybalení, jsme šli hnedka do místního kostela. Za doprovodu hudby a zpěvu nám náš otec Václav odsloužil krásnou mši, kterou jsme odstartovali celý pobyt. Modlili jsme se za následující dny v Maršově, ale i za naši farnost ve Voticích. Celý pobyt byl věnován sblížení se a samotnému hlubšímu poznání Panny Marie a jejím významu ve vztahu k Bohu, ale i v našich životech. Ve čtvrtek večer nás Vašek na začátek seznámil se svědectvími a zjeveními Panny Marie. Doprovodil to svými zážitky a fotografiemi z poutních míst a vlastními životními příběhy, ve kterých měla Panna Maria význam. Ještě ten večer jsme sjeli pro dva členy výpravy do Trutnova a chyběl nám tak už jen Patrik, který dorazil v pátek odpoledne.

V pátek ráno byly chvály a adorace v kostele. Následně jsme se po vydatné snídani vydali na výlet. Pěší túra z Portrášových Bud, na které jsme se vyvezli lanovkou, zpět do Maršova. Cestou jsme se samozřejmě nenudili. Začali jsme prolézačkami na vrcholu, pokračovali šiškovou bitvou při cestě a asi v polovině výletu si většina z nás smočila nohy v osvěžující Malé Úpě. V druhé polovině měl Vašek pro nás připravenou aktivitku – postavit v týmech co nejvyšší ,,domeček‘‘ ze špejlí. Samozřejmě se za tím schovával hlubší efekt o hříchu a významu svaté zpovědi. Podnítil nás tím, abychom využili sobotní návštěvy. Když jsme se vrátili, pustili jsme se s Anežkou do výroby tradičních palačinek. Ostatní v nás vložili velkou důvěru, protože palačinky jsme ani jeden snad v životě nedělal. S pomocí ostatních se ale nakonec vše vydařilo. Po večeři se akorát přihnala mračna a zpoza oken naší chaty jsme sledovali silnou bouřku, jakou hodně z nás už dlouho nevidělo. Po bouřce bylo venku dokonce tepleji než v chatě a není náhoda, že někdo, kdo měl roupy, nasbíral si napadané kroupy a strkal je ostatním za krk. A protože oplácet se musí!! - tak se nemálo krup dostalo přímo z nebe mnohým z nás až pod triko:)) Večer byl duchovní program zaměřený tentokrát na Pannu Marii jakožto Mateřskou tvář Boha. Opět se jednalo o večer plný poznání a doplnění (mně třeba) neznámých informací a prohloubení mého vztahu a naformovaní postoje k Panně Marii. Vašek nám pověděl o jejím příběhu, významu, důležitosti a postavení, které by měla zaujímat v naší víře. Pannu Marii, bychom měli mít uloženou jako vzor čistoty a oddanosti Bohu. Mě osobně to velmi oslovilo a obohatilo. A to například i nejen z důvodu uvědomění si našich každosobotních modliteb k Panně Marii Votické v kostele sv. Františka. Den jsme zakončili mší svatou při svíčkách s kázáním o významu ženskosti (v podobě Panny Marie) v naší víře. Po mši bylo do rána silentium sacrum – čas pro naše ztišení a rozjímání.

Sobotní ráno jsme započali opět chválami - tentokrát v zahradě. A po snídani za námi přijela moc příjemná návštěva. Otec Jan (Linhart) z královéhradecké diecéze. Vyprávěl nám o svých příbězích z cest, které byly nějak spojeny s vyslyšením proseb, způsobu prožívání víry v jiných státech, pohostinnosti tamních lidí, ale i příběhy spojené s lidmi z České republiky. Ke každé vzpomínce měl otec Jan křížek. Každý křížek měl tak svůj příběh, se kterým nás seznámil. Po diskuzi byla možnost svátosti smíření, které využili prakticky všichni. Já jsem využil rozhovoru a jsem za tu příležitost moc rád. Potom jsme se vrhli na sobotní oběd. Z časového hlediska (skluzu) jsme se na něj vrhli všichni společně a snažili jsme se přidat ruku k dílu. Ačkoli při spolupráci došlo na nějaké peripetie, věřím, že měly svůj význam a vedly k posílení správnosti komunikace a spolupráce mezi námi. Po obědě pro mě ostatní připravili narozeninové překvapení. Sehnali zákusky, svíčky, balónky a došlo i na dárek:)) Moc mě to potěšilo a nesmírně si toho vážím!! Po zákusku a přípitku i na oslavence Patrika, kterého čerstvě můžeme oslovovat Bc. Patriku, jsme se společně podívali na první díl filmu o papeži Janu Pavlu II. Po shlédnutí filmu jsme šli na mši, která byla veřejná, tak se řady v kostele rozrostly asi o 7 lidí. Po mši jsme si na zahradě udělali ,,táboráček, buřtíček a hermelínek…‘‘, povídali si a zazpívali i nějaké písničky. Večer jsme pak v kostele na adoraci odevzdali Pánu Bohu své prosby, díky a chvály s hezky vymyšleným průběhem, kdy jsme po každém odevzdání proseb, díků a chval přidali kadidlo do uhlíků pro symbol vznešení k nebi v podobě kouře.

Ani nedělní ráno jsme nezačali jinak než v kostele - chválami a následnou adorací. Dopoledne jsme šli křížovou cestu. Pro mě opět nový zážitek. Vždy jsem ji šel jako procházku, ale tentokrát to bylo jiné – krásné. Doprovázené zpěvem a jednotlivými zastaveními. Vašek si pečlivě připravil příběh ke každému zastavení, ve kterém jsme se mohli asi každý najít a zamyslet se nad sebou samými – našimi projevy, pocity, přístupu k Bohu a našim blízkým. Při zpáteční cestě pak slovo dalo slovo, vtípek – vtípek a já skončil v botách v potoce. Ale pobíhající bosý Vašek po Maršově za to stál!! V pravé poledne jsme měli protentokrát poslední maršovskou mši. Po ní jsme si dali v Hostinci Na Kopečku výborný oběd, který jsme celý propovídali:)) Odpoledne jsme se podívali na druhou část filmu a po něm jsme se ohlédli za posledními čtyřmi dny a sdělili si své pocity a dojmy z pobytu. Po vyčerpávajícím úklidu, kdy se nám ty věci snad samy přes víkend rozmnožily, jsme vyrazili zpět do středních Čech.

Chtěl bych moc poděkovat našemu otci Václavovi, že připravil tak nabitý, pestrý a naplňující program + i za výběr a pozvání skvělého hosta:)) a všem zúčastněným, že jsem si to s nimi mohl naplno užít.

Člen výpravy

Radek Bělohlávek