Votická farní mládež si po říjnovém víkendu (15. - 17.10.) lepí na nástěnku další společný zážitek! Naposledy jsme možnost sdílení společných chvil měli během víkendu mladých v Maršově. O této malebné krkonošské vesničce a i o všech zážitcích a dojmech již detailně referovala KK - naše drahá, hudebně velmi nadaná kamarádka z Olbramovic. Tentokrát se ovšem naše řady podstatně rozšířily, tento říjnový víkend se na votické faře totiž nesešli pouze mladí z votické farnosti, nýbrž z celého mládežnického VIKARIÁTU! Naše dvanáctičlenná (hezké číslo, že?) formace se skládala z téměř celého pevného jádra votické mládeže a z okolních farností se zúčastnily Bystřice, okolí Sedlec-Prčice a dokonce i z Prahy, mnozí z nás se už ovšem více či méně znali z minulosti.
Celý víkend jsme zahájili nezapomenutelným gastronomickým zážitkem - talířem plným palačinek, sklenicí marmelády a nutely. A proč tak nezapomenutelným? Každý z nás se již velmi dobře zná s mateřskou péčí otce Václava, jejímž pilířem je neúnavná starost o plné žaludky jeho bližních, nikoho by ovšem nenapadlo, že se tentokrát svého úkolu zhostí tak nevšedním způsobem. Nabídka sušených červů s příchutí česneku byla z počátku záležitostí několika vtipů a vzájemného “špičkování”, záhy se ovšem s rozhodnutím prvních statečných zjevila závažnost celé situace. Osobně jsem patřil mezi zmíněné první odvážlivce a překonání hlubokého odporu k česneku považuji za úspěšnou zkouškou vyzrálého charakteru. Nakonec jsem spolkl celou hrst larev Potemníka moučného a společně s ostatními jsme nikdo nebyl zklamán. Možná jen těch pár zarputilých, co vůči této moderní pochoutce kladli nepochopitelný odpor až do samého konce.
Ačkoliv nás pochutiny nejrůznějšího druhu provázely po celý víkend, nelze nechat bez povšimnutí i ostatní momenty a části programu. Samotný program byl velice podobný tomu maršovskému z konce září - víkend o kterém již detailně referovala KK - naše drahá, hudebně velmi nadaná kamarádka z Olbramovic. Mnohé z nás k brzkému vstávání přiměla možnost účasti na ranních chválách s otcem Václavem. Po požehnání následovala kolosální snídaně, na kterou navazovalo první rozjímání (přednáška v kapli). Za celé dopoledne jsme taková rozjímání stihli dvě a prostor mezi nimi jsme vyplnili silenciem - časem pro ztišení a osobní modlitbu, rozjímání nad některými probíranými tématy, či v krajním případě pro odpočinek až spánek. Po výborném obědě si mohli někteří vyvolení (myšleno ti, kteří třeba nejsou o holích, apod.) vychutnat společnou vycházku podzimní krajinou kolem Votic. Po návratu jsme společně s ostatními farníky slavili mši svatou, kterou jsme hudebně doprovázeli. Radostí také byla přítomnost několika mladých skautů z Říčan, kteří byli zrovna ve Voticích na skautském setkání. Vyvrcholením dne a krásným společným zážitkem byla adorace, které nechyběly svíčky ani hudební doprovod. Pak již následovaly “” - pojem, kterému na vytištěném programu nikdo nerozuměl, brzy nám však bylo jasné, že se jedná o volnou zábavu.
Nedělní den jsme opět zahájili ranními chválami a připojili krátkou adoraci. Po snídani byl prostor pro další rozjímání v kapli a společné zhodnocení víkendu. Celé setkání bylo zakončeno slavením nedělní mše svaté ve farním kostele sv. Václava - tentokrát s připomenutím sv. Huberta - tedy i s řádnou mysliveckou výzdobou, řádnými myslivci a řádnou mysliveckou liturgickou hudbou.
Tématem celého setkání bylo zvolání “Nebuď sám!” - je tedy jasné, že základním pilířem byly vztahy - vztahy mezi lidmi, vztah člověka k sobě samému a hlavně k Bohu. Problematiku vztahů, například opuštěnost, jsme si z velice zvláštního pohledu mohli prožít v uplynulém roce snad každý. Doba “Lock-downu” byla časem, kdy si každý z nás mladých (určitě i těch starších, ti ale nebyli tak tvrdě izolováni) mohl více uvědomit onu zásadní věc, fakt, že jako lidé jsme bytostmi vztahovými. Jinými slovy, že právě naše vztahy k druhým a zejména naše vztahy k Bohu dělají člověka člověkem. Z tohoto důvody bylo jistě pro mnohé z nás zaměření katechezí o to více obohacující a hlavně posilující a inspirující - např. zamyšlení nad tím, jak se vlastně na své vztahy díváme: využíváme je jen pro trávení času s někým, koho baví to samé jako mě a uspokojuji tím pouze nějaké svoje potřeby, nebo jsem schopný do nich investovat svůj čas a energii - tím i něco dávat a ne jen brát, podstoupit sebezápor a opustit sebe, vyjít k druhým a myslet na druhé? Každý z nás si v těchto otázkách a promluvách našel jistě své a věřím, že takovýto pohled na vztahy k druhým nás posílí na mnoha frontách našeho života.
Dovolím si mluvit za všechny, když směle prohlásím, že se všichni na příští podobné setkání moc těšíme!
Toto krátké shrnutí proběhlého víkendu by se neobešlo bez velkého poděkování všem těm, kteří se jakkoliv zapojili a přispěli k uskutečnění této akce. Nádherným gestem byl příspěvek několika farníků, kteří nás podpořili bábovkami, štrúdly a ostatními dobrotami, které nelze krátce vyjmenovat. VELKÉ díky patří Toničce za její ochotu, úsilí a skvěle projevený kuchařský talent pro nasycení dvanácti hladových krků během oběda a večeře. Zvláště taky děkujeme otci Václavovi za snahu a energii, kterou vkládá do přípravy těchto akcí a i ostatních pravidelných společných aktivit, které od nové školního roku probíhají. A jistě si taky děkujeme všichni navzájem, za to že se máme a můžeme společně kráčet za naším Pánem - děkujeme!
Tak zase něgdy!
Zdraví Kačka, Maruška, Markétka, Anička, Klárka, Terezka, Gabča, Marcelka, Kuba, Martin, Patrik a Václav :)
P.S.
Česnek není opravdu tak špatný, pokud se smíchá s uschlými larvami Potemníka moučného.
MZ.
-------------
A ještě jedno, v sms zaslané hodnocení:
Dobrý den,
chtela jsem Vam napsat male ohlednuti za vikendovkou.
Vikendovka mi líbila. bavilo mne rozjimani i prochazka na rozhlednu Kochnov, behem ktere jsem se asi nejvice seznamila i s lidmi, ktere jsem neznala. Prislo mi, ze bylo i dostatek volna na popovidani. Také se mi libila spolecna jidla, kde byla také moznost si skvele popovidat...
To by bylo asi vse ode mne... ;)
S pranim hezkeho dne Anicka
