Na roráty do Votic

Roráty… Poprvé jsem to zvláštní slovo slyšela od Václava Revendy před mnoha lety po jednom z našich koncertů České mše vánoční od J. J. Ryby v pražském kostele Nejsvětějšího srdce Páně. Loučil se s námi večer se slovy, že musí jít brzy spát, že ráno v šest zpívá roráty v kostele sv. Rocha na Žižkově. Tvářili jsme se nechápavě, a to by nebyl Václav, aby nám hned ochotně nezačal vysvětlovat, že jsou to brzké ranní zpěvy související s blížícími se Vánoci. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela a znovu pak zase až po letech. A to opět od Václava, který se mezitím stal knězem a později farářem ve Voticích. Tentokrát už to bylo více konkrétní, tedy abych byla přesná, pozval naši pražskou „rybovkovou“ partu, abychom si roráty ve Voticích zazpívali, že se zde rozhodl tuto starobylou českou tradici oživit. Dal nám noty se slovy: Naučte se to, ve středu pozdě večer je zkouška a ve čtvrtek zpíváte na ranní mši. Upřímně přiznávám, že to pro nás nebylo snadné, jsou to staré církevní melodie i texty, často pro nás i trochu krkolomné, ale ostudu jsme udělat nechtěli, a tak jsme to nacvičili a v adventním čase roku 2021 poprvé zapěli čtvrteční roráty v kostele sv. Václava, v doprovodu varhan, houslí a flétny. Týden před námi už zazněly roráty v podání místní mládeže, jejich provedení pro nás bylo velkou inspirací.

S příchodem adventu v letošním roce už jsem roráty netrpělivě vyhlížela a těšila se na jejich jedinečnou atmosféru, na jejich poselství, na potemnělý kostel jemně prozářený jen slabým svitem svíček, kde se v lezavém ranním chladu schází místní i přespolní zpěváci, muzikanti a farníci v očekávání blížícího se narození Krista.

Jedna z mnoha věcí, které jdou našemu Václavovi skvěle, je propojování lidí. Lidí, kteří by se bez jeho přičinění nejspíš nikdy nesetkali, a přesto mezi námi často vznikají nová přátelství, mnohdy s velkým přesahem do dalšího života. A tak jsem jednu prosincovou středu opět dorazila z Prahy, abych se večer setkala na faře s varhaníkem Vojtou a hrstkou místních zpěvaček a zpěváků, kde jsme se společně připravili na čtvrteční ranní rorátní mši, letošní druhou v pořadí. Ani letos si votické roráty nenechal ujít můj kamarád z východních Čech, naplánoval si pracovní cesty napříč republikou tak, aby nás mohl opět doprovodit na housle. Vzpomíná, že když byl malý kluk, roráty během adventu chodívala zpívat jeho maminka. V brzkou ranní hodinu jsme se všichni v tichosti a tmě sešli na kůru a nechali se unést starými písněmi, které svojí nezvyklou harmonií doprovodily mši.

Po mši nás na faře čekalo příjemné posezení nad kávou a čajem, ke kterým místní ženy upekly skvělé dobroty. V příjemném prostředí a v teple (konečně!) se moc hezky povídalo, ale brzy nastal čas vyrazit za povinnostmi všedního dne. S hřejivým pocitem v srdci, s úctou k votické křesťanské komunitě, s vděčností k Václavovi a jeho práci pro farnost, s pocitem propojení s našimi předky, s vírou v příchod nového světla. A se slibem, že se uvidíme opět příští rok ve středu večer na zkoušce…

Veronika Rothová

Praha, 10. prosince 2022

------------------

Co jsou to roráty? Zdroj: https://www.modlitba.cz/texty/clanky/co-jsou-to-roraty

Roráty jsou prastaré adventní zpěvy, které se zpívají v předvánočním období. Rorátní mše probíhají v brzkých ranních hodinách a mnohde se konají jen za svitu svící. To vyvolává - v prosincových tmavých, studených a předvánočních ránech - jedinečnou atmosféru.

Texty rorátních písní vycházejí z biblických textů a připomínají očekávání spásy, vyvedení ze spoutanosti a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí i ujištění o Boží věrnosti a vyjadřují touhu po příchodu Boha Spasitele na tento svět, do života všech lidí. Advent je dobou ztišení, příležitostí sestoupit do vlastního nitra a udělat v něm místo Tomu, který přichází ke každému z nás.

Roráty – symbolika tmy a světla

V rorátech se setkává symbolika ranní dlouhé prosincové tmy a světla svící, které symbolizují příchod Světla světa – Ježíše Krista. Zdánlivě neporazitelná moc tmy je tak postupně prozařována drobnými a šířícími se světélky, která ohlašují konec vlády tmy.

Název „roráty“

Název „roráty“ pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. století: "Rorate coeli desuper..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...“ (Bible, Izaiáš 45,8).

Staročeské roráty a jejich význam

Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV. Tyto staročeské písně nás spojují s vírou našich předků, která vycházela z Božího slova. Nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Dávají nám zakusit pospolitost křesťanů, která je rozprostřena přes celá staletí.

Roráty byly zároveň důležitým faktorem pro šíření a udržování rodného českého jazyka mezi širokou veřejností. Nebýt rorátů a jim mnohých podobných českých zpěvů, možná by dnes český jazyk již nebyl „živým“ jazykem.