Hubertská mše, již čtvrtá v pořadí, se slavila 13. října v zaplněném kostele sv. Františka. I tentokrát při ní hráli Povltavští trubači.
Letos mě při ní oslovily přímluvy. Jsou sice každoročně stejné, taky ale stále krásné. Neprosíme zas tak často za naši planetu, že? Zde jsou:
Svatý Hubert uviděl na lovu světlo a kříž mezi parohy jelena, a to byl začátek změny v jeho smýšlení. Poprosme Boha, abychom kolem sebe viděli více stop jeho Otcovské lásky a lépe poznávali vanutí jeho Ducha ve své duši.
1. Pomoz církvi, aby vedla všechny lidi k vnitřnímu obrácení a obnově vztahu k tobě, Stvořiteli a Pánu.
2. Dej, ať se v přístupu k ohrožené přírodě neřídíme zištnými a sobeckými zájmy.
3. Za odstranění pýchy a nevěry z lidských srdcí, abychom si uvědomili, jak potřebujeme tvou pomoc.
4. Za odvahu k pokání a nápravě škod, které jsou páchány na rostlinách i zvířatech, na půdě, ovzduší i vodách naší planety.
5. Za soucit se zvířaty, abychom v případě nutnosti dovedli zabít, ale netrápit.
6. Za správný cit, abychom zvláště děti uchránili nebezpečí, která hrozí jejich duším.
7. Za Boží pomoc a ochranu při všech honech, lovech a cestách v terénu.
8. Za všechny živé a zemřelé lesníky, myslivce a přátele přírody.
Co stvořil Bůh, to chraň a opatruj, buď myslivče první zákon tvůj, čteme někdy na různých listinách či památnících. Kéž nás tato slova stále naplňují úctou a vděčností k Bohu a odpovědností ke všemu živému. Skrze Krista, našeho Pána.
Na konci mše svaté pozval páter Revenda všechny přítomné na farní zahradu k oslavě patrona myslivců při dobrém guláši, buřtech, pivu a sladkostem.
Příchozích bylo nad sedmdesát a také díky tomu, že přestalo pršet, vítr se umoudřil a slunce zalilo farní dvůr, posedělo mnoho z nich až do pozdního odpoledne.
Díky všem, kdo se na přípravách podíleli, finančně zúčastnili, velkoryse pomohli. A také všem, kteří přišli, přátelsky pohovořili, prohlédli si faru a celý pozemek a teď už budou vědět, že tohle místo je každému otevřené.
Těšíme se na příští slavnost za rok v říjnu.
MM