Farnost
Farnost, co se za tím slovem skrývá?
Téměř každé obci vévodí silueta kostela. Šlechta a církev určovaly v minulosti dění v našich zemích. Dávaly práci lidem, školy, vzdělání, ale také vybíraly různé formy daní a poplatků.
Se vznikem státu se církev uchýlila pod hlavu arcibiskupství. Kostely a fary zůstaly, na každé větší faře zůstal také farář, někde i s kuchařkou. Jejich postavení a role se změnila. Komunistické vedení je nepodporovalo a nabízelo lidem svoji ideologii.
Ano, nyní jsme u podstatné věci, lidem nahradili kostely jinou zábavou, zábavou vyučovanou na školách, samozřejmě ne náboženství.
Důležité bylo, že rodina hrála i nadále značnou roli, a tak nám zůstala farnost s kostelem a farářem, i když hráli podstatně menší roli. Snaha byla zjevná, snížit jejich vliv, jejich roli téměř zesměšnit a udělat z úkonů v kostele nepochopitelnou, téměř frašku.
Dneska úloha církve nabývá novou podobu. Význam víry se vrací do podvědomí lidí a jakoby zasypaná popelem se očisťuje a v roli farnosti nabízí své služby. Oslavy Boží přítomnosti mají celý rok pevný řád. Farář jako výraz služby Bohu a spojení nás věřících, nabízí velké množství akcí v kostele i na faře, kde se můžeme vzdělávat, můžeme se scházet, učit se vyměňovat své myšlenky. Nacházet krásu v umění a v hudbě. Doplnit si znalosti z historie křesťanství a přitom se dotknout Boha.
Farnost, podporována naším zájmem, naší návštěvou, naším respektem a úctou k faráři, je jedna z mála nadějí pro naši budoucnost.
Šťastný je ten, kdo to může dát najevo.
Marie Marešová
Čtvrteční setkávání dospělých
Vážíme si toho, že se můžeme každý druhý čtvrtek scházet na faře při rozhovorech o víře.
Pan farář nám minulý rok vysvětloval liturgii, letos budeme probírat Bibli. Můžeme se ptát na věci, kterým nerozumíme a on nám vše ochotně vysvětlí. Každé setkání je uvedeno i zakončeno modlitbou a na závěr dostaneme požehnání.
Přicházíme rádi; nejen že se něco nového dozvíme a naučíme, ale i proto, že se mezi sebou lépe poznáváme. Kdo chce, může zůstat i po vzdělávací 3/4hodince a popovídat.
Poděkování patří nejen panu faráři a těm, kdo se podílejí na opravách a úpravách fary a faru udržují v čistotě, ale také všem, kteří se starají o záhonky a pečují o zahradu.
účastníci setkání
Modleme se svatý růženec
Chtěl bych se touto cestou s vámi, čtenáři, podělit o několik skutečností, které nastaly v mé rodině díky modlitbě růžence.
Na začátku musím říci, že jako dítě, jako dospívající jsem vůbec modlitbu růžence neznal, natož abych se ji modlil. U nás doma se veřejně, ale spíše skrytě od nás dětí modlili prarodiče. Babička z matčiny strany, když jsem byl u nich na prázdniny, toto si pamatuji, mne naučila modlitbu Andělíčku, můj strážníčku. Ve škole se do čtvrté třídy chodilo na náboženství. Pan farář Antonín Odvárka normálně vyučoval po škole náboženství a snad na něj chodili skoro všichni.
Přesto jako mladý muž jsem přestal víru praktikovat. Přivedla mě k ní nazpátek manželka a její rodina, kde se víra žila v praxi. A zde jsem se dozvěděl, co zmůže modlitba sv. růžence. Její děda Václav za 1. světové války jako voják onemocněl tyfem a dostal se do benešovské nemocnice. Jeho kamarádi vojáci z větší části padli na frontě. Děda Václav v nemocnici dostal vysoké horečky a u jeho postele se přes noc modlila jeptiška. Ráno doktor jeptišce řekl, ať už přestane, že je to zbytečné, voják umírá. Jeptiška požádala lékaře, aby se u lůžka nemocného mohla ještě jednu noc modlit. Ráno již horečky pominuly, děda Václav se uzdravil. Zachránila ho dle jeho vyprávění modlitba růžence.
Život plynul vesele dál až do padesátin manželky, kdy gynekolog zjistil rakovinu na obou vaječnících. V té době zde ve Voticích sloužil ve farnosti otec Jan Böhm. S manželkou jsme ho požádali, aby nás duchovně doprovázel po dobu její nemoci. Domluvili jsme se, že začneme hned, ještě před operací, pobožností v kapli Panny Marie Votické modlitbou sv. růžence. Požádal jsem také o pomoc františkány u Panny Marie Sněžné, a to hlavně v den operace. Sloužili mši svatou. Otec Jan Böhm během nemoci také sloužil mši svatou přímo u nás doma. Do domu k nám přicestovala také putovní socha Panny Marie a denně jsme se modlili sv. růženec.
Když se manželka vrátila domů, dostávala chemoterapie, tak to s jejím zdravotním stavem ke konci léčby s chemoterapií bylo hodně špatné. Ležela na lůžku a v podstatě ji nic nebavilo a nemohla ani pořádně chodit. Prášky i vitaminy moc nepomohly. Co však zabralo, že u jejího lůžka jsem se modlil růženec, a to nejenom 1 x 5 desátků, prostě tolik, kolik bylo třeba, aby se zklidnila a usnula. Z rakoviny se díky pomoci Panny Marie dostala a od té doby se denně modlíme alespoň 1 x 5 desátků růžence. A když nás staré (72 let) přepadne nějaký neduh, tak vedle prášků nejvíc zabírá modlitba sv. růžence, modlitba křížové cesty a modlitba k Duchu svatému. Všem vnoučatům i dětem jsem zakoupil a nechal požehnat korálky růžence a dokonce, když byla vnoučata malá, tak jsem je učil modlitbu růžence. Teď už je na nich, jak s těmito hřivnami naloží.
A ještě něco na závěr, a to je poselství od Panny Marie. Zhruba před sto lety se v Portugalsku ve Fatimě zjevila třem pasáčkům Panna Maria a mimo jiné jim řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste světu vyprosili mír a konec války.“
Matúš Lašut ze slovenské Turzovky, kterému se také v padesátých letech 20. století zjevila Panna Maria, přirovnával modlitbu růžence k růžencovému evangeliu a k růži, rozkvétající v lidských rukách. Duchovně na něj působil růženec tak, že vnímal i vůni, stejně jako při mši nebo při svatém přijímání.
Modlitba růžence na votické faře na mne působí velice pozitivně a můžu ji všem doporučit.
farník Jiří
Hledači
V některých chvílích života můžeš pocítit ve svém srdci prázdno. To místo nezaplní nikdo jiný než Ježíš Kristus. Ale jak najít a otevřít ten pramen Boží lásky hledáme všichni. Tak pojďme společně nechat ožít literu Zákona a společně hledat. Každých 14 dnů v 19 hod. na faře.
hledači
Setkávání maminek
Setkáváme se čtvrtky v 16.30 na faře, zároveň s náboženstvím pro menší děti. Všichni společně se snažíme zapojovat do aktivit farnosti. V lednu jsme se sešly na koledování pro Tříkrálovou sbírku. V květnu jsme se zapojily do Noci kostelů dětským programem na farní zahradě. Na podzim jsme se snažily "vydělat" peníze na misie prodejem sušenek, které jsme spolu vyrobily. Většinou ale na setkáních jíme, co přineseme, pijeme kafe a sdílíme své běžné životy, starosti i radosti. Jste srdečně zváni.
maminky
