Jak mnozí z vás vědí, letošní dobu vánoční jsme zakončili vskutku majestátně – skutečně velikým koncertem Rybovy České mše vánoční v klášterním kostele svatého Františka.
Občas z nějaké strany zaslechnu, že každý správný Čech by Rybovku měl znát, nebo alespoň trochu mít přehled o tomto velice charakteristickém díle. Pro mě to až do nedávna bylo celkem zvláštní, když si vezmu, že jiná skupina – podstatně větší – zase tvrdí, že správný Čech má v ruce to pivo, ponožky v sandálech, mezi jeho nejoblíbenější jídlo patří řízek a jitrnice a v neposlední řadě je to naprostý odborník na politiku.
Rybovku jsem do začátku prosince vůbec neznala; nechci tím říci, že bych se tedy řadila spíše do té druhé skupiny lidí, ale zkrátka jsem se s ní v životě nesetkala. Když mě páter Revenda oslovil se sólem, což dlouho předtím avizoval, zpočátku jsem z toho měla takové smíšené pocity. Nová věc, moc se vám nechce, nedokážete si představit, jak se něco budete učit a začnete pochybovat úplně o všem. Avšak postupem času mě to začalo víc a víc lákat. Hlavní moment přišel ve chvíli, kdy jsem z ničeho nic seděla v autě směr Praha na svou první zkoušku. Byla jsem úplně ohromená. Velký počet lidí a v takhle velkém uskupení zpívat sólo. Mé tempo učení se sóla muselo nabrat jiné obrátky, bylo krátce před Vánoci a já jsem uvázla na tom, že jsem si ve volném čase pustila Rybovku od začátku a sem tam si broukala „Hej Mistře!“…
Má druhá zkouška v Praze byla ještě majestátnější. Ne zrovna malý orchestr a zpěváků dvakrát tolik. Počet lidí ke stovce. Když jsem stála přede všemi a měla si vyzkoušet svoje sólo, myslela jsem, že uteču… Uprostřed všech těch profesionálů si člověk připadá trošku mimozemsky a zapomene i to, co by za jiných okolností zvládl…
Ovšem přešly Vánoce a já jsem se začala těšit. Rybovku jsem si zamilovala, začala jsem více přemýšlet jak o díle, tak o samotném Rybovi a jeho neblahém osudu.
Celý koncert pro mě byl naprosto užitou záležitostí a každou jednotlivou minutu jsem prožila ve velice příjemném napětí a naději, že si to všichni účinkující i posluchači užívají stejně jako já a rozhodně toho nelituji. Dovoluji si tvrdit, že vše dopadlo podle očekávání a představ, ne-li lépe a ve finále byly zažehnány i mé obavy z toho, že se na tento skutečně velkolepý koncert spojili lidé téměř ze všech koutů České republiky a společně jsme absolvovali pouze jedinou zkoušku.
Chci vám všem moc poděkovat! Skutečně všem. Posluchačům, sboru - sopránům, altům, tenorům, basům :-), také orchestru, který tvořili skutečně skvělí hudebníci. V neposlední řadě také mým kolegům sólistům – byla to docela jízda, ale dopadla krásně :-)
Ovšem za mě patří to největší poděkování a vyznamenání dvěma lidem, kteří odvedli skutečně výbornou práci. Jednak to je páter Revenda, který se postaral o úžasný zážitek nám všem, zvládl to všechno s klidem a ani v náročnějších momentech mu nezmizel úsměv z tváře a klid na duši. Jeho motivace nás všech je velmi obdivuhodná.
Tím druhým člověkem je náš nejmilejší varhaník, ohromně talentovaný kluk, jehož výkon v Rybovce bezkonkurenčně řadím (a nejen já:-) ) na první místo. Vždy připraven, s neskutečným odhodláním a díky němu bylo vytvořeno takové krásné jádro, bez kterého by to nešlo – Vojtí, moooc děkujem! ;)
Věřím, že se napřesrok sejdeme znovu a že se někteří z vás, co jste letos nezpívali či nehráli, přidáte. Spolu dokážeme vytvořit skutečně veliké věci.
Kateřina Křížková
---------------------
Dne 8. ledna 2023 zažili Votičtí nevídanou slávu. Sjeli se totiž hudebníci z celé republiky, aby společně s hrstkou místních zpěváků a muzikantů zahráli tak známou a krásnou Českou mši vánoční od Jana Jakuba Ryby.
V tomto duchu znělo krátce po čtvrté hodině úvodní slovo od našeho dirigenta Václava Revendy. Chtě nechtě jsme všichni teď totiž museli nastoupit na plac. Překvapení bylo oboustranné. Většina z nás vůbec nečekala, že si nás přijde poslechnout tolik z vás, občanů, ale zároveň nemálo lidí čekalo téměř stočlenný orchestr se sborem. Po chvíli napjatého ladění nástrojů se zvedla dirigentova taktovka a už nebylo cesty zpět.
Jestli si totiž někdo myslel, že jsou všichni na svůj výkon stoprocentně připraveni, tak se šeredně mýlil. Já osobně jsem čtvrt hodiny před začátkem myslel, že to neodehraju. Ale konec strachu a předsudkům, za hodinu se dozvíme jestli se odstěhuju, aby mě po tom propadáku neukamenovali, anebo jestli to půjdeme oslavit.
Hodinu tady ale čekat nebudeme. Takovým způsobem jsme se do toho všichni zabrali, že co nevidět jsme byli v závěrečné části. No a jak to dopadlo? Úplně jsme si oddychli až po závěrečné koledě (kvůli tomu, abyste věděli, jaká byla, musíte přijít příští rok), no a sám tomu až doteď nevěřím, celý koncert proběhl bez jediného slyšitelného zaváhání, trapasu či dokonce skandálu. To se sice po předešlé zkoušce zdálo až nemožné, ale obrovským úsilím všech zúčastněných jsme docílili krásného hudebního zážitku, na který nikdo, alespoň doufám, minimálně do příště, nezapomene.
Nutno opravdu moc poděkovat všem účinkujícím, divákům a všem, co finančně přispěli, bez jediného z vás by se něco takového nemohlo konat. Speciální díky patří již výše zmíněnému Václavu Revendovi, který to celé zorganizoval, spojil nás dohromady a nikdy s námi neztrácel hlavu, ačkoliv někdy to bylo opravdu těžké.
Vojtěch Jareš
Rybovka
Fotografie: farní archiv
