Dovolte mi prosím osobní vyznání.
Příliš živě si pamatuju průvody a manifestace minulého režimu. Byly povinné, když jste odmítli účast a nebo jste předčasně zmizeli a přišlo se na to, následovaly sankce. Dělala jsem všechno pro to, abych na ně nemusela jít.
Nemám ráda davy. Připadám si v množství lidí ztracená a oblbnutá, když prominete. Protože jsem vyrůstala v katolické rodině, bylo samozřejmostí jezdit na poutě a pokud to bylo politiky nějak náhodou povoleno, chodilo se i v procesích. Nikdo mi nikdy nevysvětlil jejich význam a já si vytvořila blok na všechno, co se dalo nazvat "masovým". Jen co jsem vyrostla z holčičích šatiček, zavzdorovala jsem a tuhle kapitolu uzavřela jako nepotřebnou do svého mentálního trezoru. A na poutě chodila sama a nebo jen s hrstkou přátel, bez okázalosti, v tichu.
Jenže člověk stárne. Občas mu přijde do cesty někdo, kdo má jiný názor a taky si ho dovede obhájit. Nejen to. I vyposlechnout, proč je to u vás jinak. Že nesnášíte sladké řeči, že je vám protivná stádovitost, že nerozumíte archaické mluvě a zvykům, že církev má být chudá a zalezlá a baldachýn patří do muzea.
A pak dojde k dialogu. Vy při něm zjistíte, že jde o jedno velké nedorozumění.
Jestliže věříte, že Ježíš skutečně žil a čtete o tom, jak to nebyl život v ústraní, ale mezi lidmi, které měl rád, s nimi chodil tam, kde se rodili, kde bydleli, kde se shromažďovali, kde nakupovali, kde jako nemocní leželi, kde je druzí vykořisťovali, kde se vzdělávali a Bohu se klaněli a kde umírali........ (a sem si můžete dosadit úplně každou situaci svého života), pak vám najednou dojde, proč se s ním - Kristem - rozhodnou křesťané vyjít z kostela, mají ho (protože pro ně je přítomný v té oplatce, co nese kněz v monstranci) z úcty pod "nebesy", zastavují se na obvyklých místech města, kudy denně prochází spousty jeho obyvatel a kde pro tuto příležitost postavili vyzdobené oltáře... a tím celému městu žehnají. Žehnat, svolávat požehnání znamená přát dobro.
A na tom se chci i já letos 16. června podílet. Dobro totiž chceme a potřebujeme všichni, všude. Děkuji, pane faráři, že jste mi pomohl můj trezor otevřít a tuhle krásu pochopit.
A jestli byste se chtěli účastnit i Vy, čtenáři, prozkoumejte tento farní web, něco zajímavého se třeba dočtete.
Marta Malotínová
