Vánoční besídka
V sobotu 18. prosince se votická mládež sešla na faře, aby společně mohla strávit čas, radovat se z nadcházejících vánočních svátků a také si udělat radost dárečky. Většina z nás se sešla již na mši svaté a s těmi ostatními jsme se potkali až v útulném prostředí votické fary, kde na nás čekal krásný a velký vánoční strom, pod kterým se postupně nakupily dárky. Naše besídka začala výbornou večeří, pizzou, a následnou ochutnávkou všech možných druhů cukroví, které jsme si navzájem donesli. Následný program se nesl v duchu zapeklitých hádanek, ve kterých se občas ztráceli i ti, kdo nám je vyprávěli. Mnohým jsme nakonec na kloub přišli, ale je pravda, že se našly i takové, nad kterými budeme muset ještě dlouho přemýšlet. Poté už pomalu přicházel čas na dárky. Za zpěvu koled a svitu prskavek jsme si mohli vychutnat příjemnou vánoční atmosféru. A následně jsme si již užívali radost, jak z obdržených dárků, tak ale také radost z námi darovaných, které vykouzlily úsměvy na tvářích. Po společném rozbalování, které jsme prokládali koledami, se už náš společný večer pomalu, ale jistě blížil ke konci. Druhý den jsme začali společnou snídaní a poté už jsme se věnovali hudbě, se kterou jsme náš společný čas ukončili, a to hrou na dětské mši svaté. Byli jsme zvyklí hrát na těchto dětských mších během roku, ale adventní pro nás byla nová zkušenost, se kterou jsme si, myslím, ale poradili dobře.
Když si teď na ten večer zpětně vzpomínám, tak se mi hlavně vybaví smích, radost a vděčnost. Vděčnost za to, že se můžeme takto společně s Pánem uprostřed nás scházet a zažívat další zážitky, díky kterým se můžeme více poznávat a tvořit společenství. Společenství, které nás může vést a pomoct nám jak v duchovním, tak i v osobním růstu.
Nakonec bychom chtěli poděkovat panu faráři Revendovi, díky kterému můžeme na votické faře trávit tento čas. Doufám, že se takto budeme potkávat i nadále a třeba za rok se konečně dozvíme, jak to vlastně bylo s tou hádankou o mniších a záhadné nemoci.
AS
