CESTA ZA POZNÁNÍM
Jak je již zvykem, i letos naše kroky směřovaly do malebného Maršova, kde jsme opět vyvětrali lyže a snowboardy. Tento rok začátek našeho společného dobrodružství symbolicky připadl na Popeleční středu (nebo pokud chcete na Valentýna), kterou jsme vstoupili do postní doby a připomněli si naši konečnost a cíl či směřování vlastního života. I tentokrát nám to přineslo množství krásných vzpomínek, zážitků a poznání nejen ostatních, ale i samých sebe. Tak v čem byl letošní Maršov jiný?
Naše loňská sestava měla být rozšířena o nové tváře, a tak se již na samém začátku vyrojily otázky, zda to v takovém počtu zvládneme. Přeci jen organizovat takovou akci není jednoduché, a ze zkušeností jsme věděli, že i v menším počtu to dá zabrat. Noví lidé, nové osobnosti, jsou předzvěstí nových situací, kterých se člověk přirozeně obává. Změny jsou součástí našich životů, díky nimž rosteme. Každý společně strávený den, ať už na sjezdovce, vysoko nad zemí na lanovkách, nebo při přípravě společného jídla, nám však ukázal, že být otevřený novým věcem nám může dát mnohem více, než si myslíme. Naše rozhovory a zážitky nám přinesly nové pohledy na svět, upevnily naše přátelství, ale hlavně tvořily ta nová. A tak se opět ze "strachu" zrodilo něco krásného, když jsme se rozhodli překonat své nejistoty, nějaký ten stud, přijmout všechno to příjemné ale i nepříjemné, a hlavně dát kus ze sebe pro ostatní. To všechno by však nebylo možné, kdyby na začátku nestála víra, kterou jsme i tentokrát upevňovali účastí na večerních mších a adoracích, které jsme měli možnost prožívat vedle sportovního vyžití. Poskytlo nám to příležitost k hlubokému zamyšlení nad našimi životy, za co jsme vděční, a nad tím, o co prosíme. Tyto duchovní okamžiky ještě více prohloubily naše pouto a daly nám sílu pokračovat v naší cestě. V cestě za poznáním...
I když počasí nám tentokrát příliš nepřálo, konzistence sněhu při plusových stupních nebyla úplně ideální, našli jsme radost a potěšení v každé zatáčce sjezdovky. První den na sjezdovce vypadal spíše tak, jako by nás počasí chtělo vyhnat, a proto se někteří z nás vydali domů dříve, ale pár odvážlivců zůstalo až do závěrečné jízdy. Druhý den, to byl úplně jiný příběh. Konečně se na nás usmálo slunce, které přilákalo na svah o něco více lidí. Společné chvíle jsme někteří samozřejmě trávili i mimo sjezdovku. Přeci jen bylo třeba zahnat hlad a zahřát se při teplém čaji, nebo jen prostě nabrat nové síly, a tak se zdejší restaurace neobešly bez naší přítomnosti. Dokonce jsme využili i služby SkiTour z Černé Hory do Pece, což také byl pro někoho nový zážitek. Bohužel jsme si letos neužili běžkování, kvůli již zmíněnému nedostatku sněhu :D. To jsme si ale vynahradili sobotním večerním lyžováním, které jsme si všichni užili snad nejvíc, dokonce až tak, že jsme odcházeli při zhasnutých světlech :D. Atmosféra je večer úplně jiná než ve dne, a člověk má pocit většího klidu už jen kvůli tomu, že se nemusí vyhýbat tolika lidem. Nemůžu zapomenout ani na velmi příjemnou, a velmi dlouhou :D, procházku, kterou jsme vyplnili sobotu, která byla také prosluněná, a rozchodili tak ztuhlé nohy po dvou dnech na svahu. Sice jsme nešli všichni, část totiž pro výletníky chystala parádní oběd, myslím si, že si obě party společný čas užily a dotvářely tak mozaiku našeho společenství, které charakterizuje pestrost a jedinečnost každého z nás.
No a pokud jste se dostali až sem, určitě mi dáte za pravdu, že čas strávený s lidmi, které máte rádi, je skutečným požehnáním. Není to samozřejmost, a proto chceme touto cestou poděkovat vám všem, kteří jste na nás mysleli v modlitbách, či jste se jakýmkoli drobným příspěvkem podíleli na uskutečnění našeho společného prodlouženého víkendu. V neposlední řadě patří velký dík panu faráři, který to s námi vydržel až do konce a neustále se nám, nejen na svahu, snaží ukazovat správnou cestu.
No a na úplný závěr snad jen tolik, že víra a láska jsou ingrediencemi pravého přátelství, tak nechme do našich srdcí vstoupit Krista, protože jen s ním můžeme poznat pravou lásku.
Maršov únor 2024
foto archiv farnosti
