Ve čtvrtek někdy po poledni se naše neúplná parta sešla na poměrně neobvyklém místě, a to v obchodním centru Nový Smíchov, pojedla trochu velmi zdravého jídla (čtěte Burger King) a následně se autem vydala vstříc novým dobrodružstvím. Před příjezdem do Maršova jsme udělali povinnou zastávku v Kauflandu a nakoupili takové množství zásob, že už jsme se málem nevešli do auta. Dojeli jsme však zdárně a večer se naše řady mírně rozrostly o další členku výpravy, vždy usměvavou Aničku. Kromě hektické přípravy na mši jsme strávili celkem poklidný večer plný pohody, povídání a poznávání se.
Páteční ráno jsme byli hromadně probuzeni budíkem v podobě velmi svérázné (= otravné :)) písničky, což zaručeně probralo (skoro) všechny, den jsme začali ranními chválami, posnídali a vyrazili na ranní túru. Rozhodli jsme se vyjít na nedaleký vrch jménem Světlá, tudíž jsme celou cestu mohli obdivovat krásy Krkonošského národního parku. Většinu jsme strávili povídáním si a hraním různých akčních her. Ačkoliv jsme byli na konci poměrně utahaní, měli jsme z výletu radost, navíc jsme stihli dorazit zpět přesně ve chvíli, kdy začalo opravdu silně pršet, za což jsme se před výletem modlili. Poté, co jsme se navrátili, se někteří pustili do výroby palačinek a již jsme všichni netrpělivě vyhlíželi zbytek party, který měl ten večer dorazit. Když jsme konečně byli všichni pohromadě, už se sice stmívalo, avšak my jsme neochvějně vyrazili do kostela na mši, kde jsme v pokojné a příjemné atmosféře zahájili duchovnější část našeho pobytu. Po skončení mše začalo pro všechny tzv. silentium sacrum, což byl čas v tichosti, určený k tomu, aby člověk mohl strávit chvíli jen sám se sebou a rozjímat.
Sobota sice hned zrána kopírovala páteční harmonogram, avšak po ranních chválách pro ty, kteří si přivstali, a po snídani pro nás byl přichystán program docela jiný. Václav totiž pozval hosta z neziskové organizace NePornu, Matěje, jenž nám přišel popovídat o rizicích a důsledcích spojených se sledováním pornografie. Přednáška to byla vskutku zajímavá, jelikož Matěj prokládal výklad i svým příběhem a následná diskuze určitě dala pár podnětů k zadumání. Ve vzdělávání se jsme pokračovali i v druhé části, kde jsme si povídali o vztazích, a to nejen mezilidských, ale i o tom k Bohu. Po tomto náročnějším úseku a obědě jsme se rozhodli se trochu rozveselit a odpočinout si u české animované pohádky Myši patří do nebe, která však řešila i hlubší témata v podobě smrti a předsudků. To ale nebylo zdaleka vše, stihli jsme ještě nejen mši, ale i večerní opékání buřtů se zpěvem, kytarou a prostě vším, co k tomu patří. Po setmění jsme se ke kostelu vydali ještě jednou, tentokrát na adoraci při svíčkách, přitom jsme si mohli poslechnout i pohádku na dobrou noc, která, řekl bych, byla o něco poučnější než ty klasické :)
V neděli jsme zažili (Anička i já poprvé) křížovou cestu. Mohli jsme se zaposlouchat do hlubokého příběhu, obsahujícího témata jako smutek, smíření a zkoušky ve víře, přitom se nad sebou zamyslet a získat pro sebe poučení. Po skončení jsme spěchali na mši, která se konala v nedaleké vesnici Svoboda nad Úpou, kde jsme úplnou náhodou potkali oddíl skautů, kteří s námi vystoupali na kůr a v průběhu mše se připojili k zpěvu. Náš výlet se pomalu chýlil ke konci, zakončili jsme ho tedy slavnostně obědem v restauraci a následnou reflexí zpět na chatě. Poté již nastal čas a po menším úklidu jsme se, pomalu a neradi, vydali zpět do našich vlastních domovů.
Rád bych tímto poděkoval všem účastníkům za tuto skvělou zkušenost. Také moc díky otci Václavu Revendovi, který celý náš výlet zorganizoval a tento nelehký úkol zvládl na jedničku. Pro mě osobně jako nováčka, který jel na tento pro ostatní již tradiční výlet poprvé, mě neustále překvapovalo, jak vřele mě ostatní přijali a zároveň potěšilo zjištění, že je mi s nimi opravdu dobře, to i přesto, že s nimi nesdílím jejich víru. Kromě krásných nových i prohloubených vztahů si odnáším i pár nových otázek k zamyšlení. Jsem si jistý, že ostatní členové naší grupy to cítí víceméně podobně a všichni budeme na tento výjezd ještě dlouho s úsměvem vzpomínat. Nakonec bych rád poděkoval všem, kdo jste nás měli ve svých srdcích a přimlouvali se za nás ve svých modlitbách.
Tak snad brzo příště! :)
Jun Škrkal
Maršov červen 2023
Foto - archiv farnosti
