Již po staletí na tuto slavnost chodí po celém světě městy kněží, kteří slavnostně nosí vystavenou hostii (chléb na mši), které následují představitelé měst, různých spolků, kapela a průvody věřících, kteří zpívají náboženské písně. Družičky na plánovanou cestu průvodu sypou okvětní lístky květin, zdobí se okna kudy má průvod procházet, v různých státech dokonce veřejné plochy města. Jak ale tato zvláštní slavnost vznikla? Již od dob Ježíše na základě jeho slov křesťané věří, že ona “oplatka” podávaná při mši není pouhou vzpomínkou na Ježíšovu poslední večeři, ale je skutečným tělem Ježíšovým a víno jeho krví. Že to není možné?
Ačkoliv tato slavnost vychází z mnoha proudů, nelze nezmínit rok 750. V té době jeden mnich v kostele v Lancianu pochyboval, jestli je proměněná hostie při mši skutečné Ježíšovo tělo a krev. Při mši, kterou sloužil, se ona “oplatka” změnila v srdeční svalovinu a víno v živou krev, která se posléze srazila do 5 hrudek. Zvláštností tohoto jevu je např. že tyto hrudky vážené zvlášť, váží stejně jako všechny dohromady. Rozhodující pro ustanovení slavnosti však byly pochybnosti kněze žijícího v Čechách – Petra z Vyšehradské kapituly. Toho také dlouho trápilo, že ač kněz, i on měl potíž uvěřit Ježíšovým slovům, že právě kus chleba a vína na základě slov kněze při mši se mohou proměnit v Ježíšovo tělo a krev. Rozhodl se proto roku 1263 vykonat cestu do Říma, aby touto poutí prosil Boha o pomoc ve svých pochybnostech.
Když sloužil mši v italské Bolseně, tak během tzv. proměňování mu hostie v rukou začala krvácet a krev z ní kapat na oltář. Po podrobném vyšetřování a potvrzení řady očitých svědků, papež Urban IV. církevně schválil tuto událost jako zázrak a následně zavedl svátek Božího Těla pro celou církev.
Věřící nejsou nijak povinni věřit těmto, ani jiným tzv. eucharistickým zázrakům na celém světě, které se udály po celá staletí, včetně současné doby; víra na nich rozhodně nespočívá. To ale nemění nic na tom, že jsou tyto mimořádné jevy vždy velmi podrobně zkoumány nejmodernějšími vědeckými technologiemi doby, včetně velmi pečlivé dokumentace (zde není prostor je popisovat, ale je velmi zajímavé si trochu „zagooglit“). I největší vědecké kapacity se shodují na vědou nevysvětlitelném charakteru a vlastně potvrzují to, v co křesťané věří nezávisle na vědeckém zkoumání od dob Kristových. Kéž jsou nám tudíž onen mnich z 8. století i Petr z Vyšehradské kapituly o půl tisíciletí později vzorem, že i když nám v otázkách víry není vše jasné, neříkejme rovnou NE a prosme o poznání pravdy.
Připojená fotogalerie
