První rorátní mše bývá navštěvovaná poměrně chudě, ale letos přišlo tmou na roráty při svíčkách asi patnáct věřících. V homilii jsme vyslechli, jak dobré a krásné je odložit hřích. Za doprovodu varhan jsme vyzpívávali adventní radost starobylými písněmi z kancionálů.
Druhé roráty nás navštívilo opět patnáct, ale zvýšil se počet dobrovolníků na kůru - k varhanám přibyli flétnistka a houslista. Dva místní muži s několika sedleckými ženami s jejich doprovodem zazpívali staročeské zpěvy k Panně Marii.
S blížícími se svátky to nedalo dalším lidem, kteří obvykle mše nenavštěvují - třetí rorátní mše byla početná na návštěvníky i muzikanty. Zpívaly se Benešovské/Svatohorské roráty a bylo co poslouchat.
Po mších jsme přijali pozvání otce Václava a většina z nás se přišla ohřát na faru. Tradiční snídaně je báječný počin, můžeme se při ní vzájemně ujistit a podpořit v tom, že čas předvánoční není hlavně shon, ale setkávání. Člověka samého se sebou a lidí navzájem. A samozřejmě očekávání příchodu Dítěte - Boha.
Za toto ranní společenství patří díky nejprve páterovi Revendovi, který je motorem takovýchto akcí, a hned po něm všem muzikantům, zpěvákům i příchozím, kteří velmi štědře zásobili stoly dobrotami z domova. A ještě zbylo.
Požehnané Vánoce všem vám!